Půl roku jsem čekal na výplatu. Teď si všeho víc vážím, říká nejlepší český fotbalista |
Ve 42. minutě pohárového duelu s Leganés se po přifilmovaném Odriozolově pádu v pokutovém území k penaltě postavil kapitán Realu Madrid Sergio Ramos.
Z krátkého rozběhu, při němž se v polovině téměř zastavil (což by znamenalo opakování kopu), zamířil přesně k tyči na opačnou stranu, než naprázdno skočil brankář Cuéllar, a vedoucí trefou položil základ k výhře 3:0.
Poté běžel ke kameře, prsty signalizoval číslo 100, políbil tetování na svém předloktí a křičel.
V těchto momentech se zrcadlily všechny aspekty Ramose fotbalisty: dvaatřicetiletý energický rabiát, opředený mnoha kontroverzními momenty, ale také vůdce, který se nebojí zodpovědnosti, a v neposlední řadě skvělý střelec.
Sergio Ramos (vpravo) a Marco Asensio se radují z gólu Španělska.
Sama stovka v kolonce gólů, které (podle statistik Realu Madrid a webu Transfermarkt.com) nashromáždil v součtu klubových soutěží a reprezentace, je na takovéto úrovni výborný počin. Fakt, že jde o obránce, to ještě umocňuje.
I když vězte, že byli mezi beky ještě plodnější kanonýři. Nizozemec Ronald Koeman má ve statistikách dokonce 253 branek, Argentinec Daniel Passarella 175 a Ramosův předchůdce Fernando Hierro 163.
Nutno však podotknout, že ti část kariéry hráli i v záloze nebo jako volná libera.
Ale zpět k Ramosovi. K penaltám se díky své výsostné pozici v Realu a po letním odchodu superhvězdného Cristiana Ronalda dostává čím dál častěji.
V probíhající sezoně nastřílel v součtu klubu a národního týmu už jedenáct branek, z toho hned sedm ze značky pokutového kopu.
Že se odpovědnosti nebojí, potvrdil třeba v roce 2012. Nejprve v semifinále Ligy mistrů selhal při penaltovém rozstřelu s Bayernem Mnichov a i kvůli němu Real vypadl. Za dva měsíce si na Euru ve stejné fázi proti Portugalsku přesto dovolil jít na exekuci znovu, dokonce zkusil Panenkův dloubák.
  |
A úspěšně. „Po pokažené minulé penaltě lidé říkali, že nejsem připraven vzít příště na sebe takovou odpovědnost. Ale já si věřil a chtěl jsem to zkusit znovu,“ prohlásil tehdy Ramos, který o čtyři dny později mohl se Španělskem slavit obhajobu evropského titulu.
Trofejí ostatně vyhrál už pěknou řádku: je světovým šampionem, dvojnásobným mistrem Evropy, čtyřnásobným vítězem Ligy mistrů i španělské ligy.
Hlavní předností muže, který do Realu přišel v roce 2005 ze Sevilly, je však hlavičkování. Díky parádnímu a dobře načasovanému výskoku dokáže centr odvrátit stejně dobře jako umístit do branky. A hlavou také dal většinu svých gólů.
Právě kanonýři byli jeho vzorem. Jako malý si hrál na Brazilce Ronalda či Argentince Claudia Caniggiu. A přestože z něj nakonec udělali zadáka, útočení mu v krvi zůstalo.
„Jak řekl jednou Ronaldo: Góly jsou jako vaše děti, všechny milujete a nevíte, které vybrat,“ uvedl nedávno. „Ale fotbal není jen o gólech, ale o celkové týmové snaze a úsilí.“
Právě nezměrné úsilí ho často dovede za hranu pravidel i fair play. Vyprávět by mohl třeba kanonýr Liverpoolu Mohamed Salah, který nešetrné Ramosovo stažení v loňském finále Ligy mistrů odnesl zraněným ramenem. Nastřádal už ke třem stovkám žlutých a červených karet.
Těžko však čekat, že se změní. Můžeme tedy od něj dál čekat tvrdé souboje, ale i plno gólů.
