Během tří dnů zdolali dva nejlepší italské kluby. Lazio na jeho hřišti 3:0, Juventus ve velkém stylu: obratem z 0:2 na 3:2 během pouhých pěti minut.
62. Ibrahimovic z penalty.
66. Kessié.
67. Leao.
„Co k tomu říct, měli jsme totální blackout, který si nedovedu vysvětlit,“ soukal ze sebe Maurizio Sarri, trenér poraženého Juventusu.
Na milánské straně vládne po vítězství 4:2, které zpečetil posledním gólem Ante Rebič, pochopitelně radost. A veškerou pozornost na sebe strhává Ibrahimovic.
Jako obvykle.
Když novináři poukázali na to, že po vystřídání neustále podporoval své spoluhráče a radil jim, reagoval: „Jsem tady prezidentem, trenérem i hráčem. Jediné minus je, že mě platí jen za to poslední.“
Ibrahimovic přicházel v zimě po konci v Los Angeles Galaxy ve chvíli, kdy se Milán nacházel ve druhé polovině tabulky. Vítaly ho davy nadšených fanoušků, i proto, že právě s ním je spojený poslední titul z roku 2011.
Léčba Zlatanem zabrala, slavný klub vyšplhal z jedenácté příčky na pátou a sedm kol před koncem je blízko jistotě základní skupiny Evropské ligy. Osmatřicetiletý švédský forvard k tomu pomohl pěti brankami. Zatím.
„Cítím se skvěle, proti Juventusu jsem odehrál víc minut než posledně, snažím se týmu pomáhat, jak jen to jde,“ prohodil. „V Miláně si to fakt užívám. Ano, jsem starý, ale to není tajemství. Věk je pouhé číslo. Nejsem na tom fyzicky jako ve dvaceti, ale vyvažuju to inteligencí.“
Milánu má Ibrahimovic zjevně stále co dát, i proto se intenzivně rozebírá, zda podepíše kontrakt i pro další sezonu. Ten stávající mu totiž koncem ročníku vyprší.
„Uvidíme, uvidíme. Mám ještě měsíc, abych si to tu pořádně užil, pak si řekneme. Situace ve světě je zvláštní, nemáme ji pod kontrolou, netuším, jestli mě diváci viděli naživo naposledy...“ mlžil.
Jedno je ale jisté: na nejvyšší úrovni zůstane, pakliže bude cítit, že má týmu stále co dát.
„Protože pokud nemůžu být rozdílovým hráčem, nebaví mě to a nelíbí se mi to,“ vysvětlil. „Nejsem a nebudu maskot. Chci pomáhat spoluhráčům, klubu, dělat radost fanouškům.“