Před rokem v titulovém zápase na Slovácku kvůli žlutým kartám na hřišti chyběl. V sobotu na tom boleslavském Kuchta řádil jako utržený ze řetězu. „Je to bomba,“ líčil.
Byl oblečený do bílého trika s nápisem „Šampioni“, na hlavě měl naraženou černou kšiltovku. Na chvíli opustil spoluhráče, kteří slavili s fanoušky, a vyprávěl, jaký byl titulový zápas.
Takhle jste si to vysnil?
Přál jsem si to, ale že to vyšlo takhle, je bomba. Měl jsem tady celou rodinu, kamarády, k tomu blízko odsud bydlím.
No právě, budete se vůbec moct vrátit domů?
Doufám, že jo.
Vaším tchánem je šéf boleslavského klubu Josef Dufek. Co vám řekne?
Před zápasem jsme se míjeli, teď jsem ho taky ještě neviděl. Uvidím, jestli se budu mít kam vrátit. Je to samozřejmě nadsázka, ale nikdy nevíte.
Mohl jste dát i pátý gól, kterým byste vyrovnal rekordní zápis vašeho předchůdce ve Spartě Davida Lafaty. Mrzí vás to?
Nad tím člověk nepřemýšlí, ale když to teď slyším, je to škoda. Ale důležitý je, že jsem dal ty čtyři. Někdo řekne, že první i druhý gól byl lehký, ale stál jsem tam, kde jsem stát měl.
Čtyřmi trefami jste se přiblížil na čelo tabulky střelců, na plzeňského Šulce vám chybí jediná. Vybavíte si závěr jara 2021, kdy vás ještě coby slávistu dotáhl čtyřmi góly v posledním kole sparťan Adam Hložek a o cenu pro nejlepšího střelce jste se dělili?
Někdo mi teď v kabině říkal, že jsem si všechny v tabulce střelců nechal schválně odskočit, abych měl o co hrát. A kolik že ztrácím na prvního? Jeden gól? Takže mi to zase uteče... Ale vážně, máme titul a můžeme mít i pohár. A pak se Šulo Haraslínem i Veljkem Birmančevičem ty čísla máme opravdu skvělá.
Jak jste si titulový zápas užíval, když po prvním gólu několik tisíc vašich fanoušků skandovalo „Mistři, mistři“?
Abych se přiznal, trochu jsem se zalekl, zbývalo ještě spoustu času do konce. A každý si pamatuje, že jsme tady naposledy prohráli a ani doma jsme Boleslav neporazili. Chtěli jsme jít do vedení a pak zápas kontrolovat. Řekli jsme si, že všechno směřujme do prvních patnácti minut. Sice jsme se chvíli hledali, ale první gól nám pomohl. Pak jsme to rozjeli.
Jaké budou oslavy?
Ve středu máme ještě jeden důležitý zápas, který musíme zvládnout.
Co by znamenalo, kdybyste vyhráli i pohár?
Můžeme se zapsat do historie, to je naše motivace. Jsme rádi, že máme ligový titul a teď půjdeme ještě po poháru. Zase za námi přijede spoustu fanoušků a my jim chceme udělat radost.
Zapochyboval jste v průběhu sezony?
Na každý tým přijde útlum, ale my jsme se drželi našeho plánu, v tréninku jsme jeli pořád stejně. I trenér nám říkal, ať nic neměníme. Zlom pak byl zápas na Bohemce, kde jsme to otočili a pak už jsme první místo nepustili.
Lze oba tituly srovnat?
Je to podobné. Chtěl bych zmínit naše vedení, která udělalo výborné kroky tím, jaké přivedlo hráče. Skvěle zapadli do týmu a jsou v něm oblíbení, jako by tady hráli tři roky. Chodí s námi na společné akce, které svolávají kapitáni. Přišli sem, aby vyhrávali trofeje.
Což je zásluhou i trenéra Priskeho, kterému jste po zápase zvlášť poděkoval skokem do náruče
Pod ním jsme se zlepšili všichni, vážím si celé té jeho dánské skupiny. Třeba jsme jsme šli v týdnu společně na hokej. To byl teambuilding, jak má být. Když se nedaří, tak nás chrání a pomáhají nám. Jsem rád, že takové trenéry máme.
