O dvanáct let později si role vymění: možná už zítra si na Euru zahraje Michal a jeho otec ho bude s napětím sledovat přímo na stadionu. "Je to pro mě pořád zvláštní. Jako malý jsem se koukal na tátu, jak hraje vedle špičkových hráčů 90. let, a teď to prožívám sám. Je to pro mě čest,“ říká Kadlec mladší.
Podobně úspěšných sportovních rodin v Česku moc nenajdete. "Jsem šťastný a pyšný. Vždyť jsem kdysi ani nedoufal, že by si někdy mohl zahrát první ligu,“ přiznává Miroslav Kadlec.
V historii českého fotbalu je to výjimečná situace. Na mistrovství Evropy si už sice v národním dresu zahráli Jan Berger (strýc) a Patrik Berger (synovec), ale v případě rodiny Kadleců to může být poprvé, co se to podaří otci a synovi.
"V minulosti to nebývalo časté, synové slavných hráčů nikdy nehráli na tak vysoké úrovni,“ říká fotbalový historik Miloslav Jenšík s tím, že podobných případů bude přibývat. "Řemeslo se nyní mnohem častěji dědí z otce na syna. Z fotbalu je skvěle placená profese, což dřív neplatilo. Proto se teď ve slavných rodinách cílevědomě pracuje na tom, aby syn otce napodobil.“
Slavné jméno budí pozornost, ale dveře do národního týmu většinou neotevírá. "Synové známých hráčů to mívají složité, všichni je srovnávají. Ale Michal to zvládá, klobouk dolů,“ tvrdí Kadlec starší. S chválou pro syna přitom obvykle šetří, právě on mu neustále připomíná, že nesmí usnout na vavřínech. "Říkám mu to na rovinu. Kdybych ho moc chválil, nebylo by to dobré. Tím, že jsem také hrál fotbal, hned koukám, co by mohl udělat ještě lépe,“ vysvětluje.
Přijmout otcovy rady nebylo pro Michala vždy jednoduché, ale už si dávno zvykl.
"Dřív jsem míval vlastní hlavu, přitom jsem mu nemohl oponovat. Ale kdo jiný by mi měl poradit než on,“ vzpomíná současný reprezentant.
Synova nominace ho zaskočila
I díky němu se teď kapitán stříbrného týmu z Anglie na Euro znovu vrátí, i když zápasy se Švýcarskem a Portugalskem bude sledovat jen z tribuny. Když se ho zeptáte, jestli má větší radost z vlastního nebo synova úspěchu, bude dlouho váhat. "Je to jiná situace. Já jsem měl nominaci vlastně jistou, ale u Michala mě to ještě před půl rokem ani nenapadlo,“ tvrdí Miroslav Kadlec.
Za pár let ho přitom vlastní syn možná zastíní. Pokud by český tým celý šampionát vyhrál, překonal by Michal otce už za tři týdny. "Bylo by to hezké, ale to je ještě daleko,“ zasní se Michal Kadlec.
