Podobná nesmyslná praxe panuje i u ostatních fotbalových výběrů. Na praxi utajování ovšem doplácejí pouze fanoušci, které nebaví šplhat po stromech okolo hřiště. Vyzvědači protivníků si informace umějí opatřit. Bylo by totiž směšné domnívat se, že v éře milionového byznysu, kterým fotbal je, zastaví hlad po vytoužených informacích plot či rakouský strážník.
A k překvapení soupeře nacvičeným signálem dojde jedině v případě, že má tým k dispozici několik variant a zvolí zrovna tu méně očekávanou. Možná ale uzavřený trénink přece jen fanouškům prospívá – vzbuzuje v nich totiž pocit, že od českého týmu mohou čekat velké věci.
