Pondělí 24. června 2024, svátek má Jan
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Sport

OBRAZEM: Z vysmívaného hromotluka nejlepším střelcem reprezentace. Jan Koller vstoupil do Síně slávy

Zleva předseda Fotbalové asociace ČR Martin Malík, internacionál Jan Koller a generální sekretář FAČR se 9. června 2020 v Praze zúčastnili uvedení Kollera do síně slávy českého fotbalu. foto: ČTK

Obrazem
Praha - Síň slávy českého fotbalu se dnes rozrostla o nejlepšího reprezentačního kanonýra Jana Kollera. Po Pavlu Nedvědovi a Karlu Poborském je třetím hráčem své generace, který se mezi vybranou společnost zařadil, což považuje za obrovskou čest. Další bývalí spoluhráči z národního týmu jako Vladimír Šmicer, Petr Čech nebo Tomáš Rosický ho podle něj budou brzy následovat.
  15:54
Zleva předseda Fotbalové asociace ČR Martin Malík, internacionál Jan Koller a...
Jan Koller proti Olomouci.

„Vážím si všech, kteří jsou v Síni slávy. Třeba Pepu Bicana neznám, neviděl jsem ho ani hrát, ale jinak s většinou lidí, co tady jsou, jsem přišel do styku. Všechno to byly velké osobnosti, fajnoví lidé. Pro mě je velikánská čest ocitnout se mezi těmito osobnostmi českého fotbalu. Tady vidím přede mnou pana (Karla) Brücknera, ten má velkou zásluhu na tom, jak se moje kariéra vyvíjela,“ řekl Koller při slavnostním odhalení své hvězdy v Síni slávy v Praze na Strahově.

Jako první se uvedení do Síně slávy dočkal v roce 2006 Josef Masopust. Od té doby ho napodobili například Andrej Kvašňák, Antonín Panenka, Ivo Viktor či Dušan Uhrin starší. Ocenění náleží i stříbrným medailistům z mistrovství světa 1934 a 1962, zlatému celku z evropského šampionátu 1976 a stříbrnému z Eura 1996.

Koller při vstupu do Síně slávy obdržel kytici, skleněný míč na podstavci a dres s číslem 55, značícím počet jeho gólů v reprezentační kariéře. „Už je to nostalgie, nějaký pátek. Samozřejmě jsou to příjemné a krásné vzpomínky na působení v národním týmu, kdy jsme v nějakém období hráli docela hezký fotbal. Moc rád na to vzpomínám a s kluky, se kterými jsem tohle všechno prožil, se pořád stýkáme. Je vidět, že jsme měli dobrou partu,“ prohlásil sedmačtyřicetiletý bývalý útočník na tiskové konferenci.

Ze všech branek v národním mužstvu mu jich v paměti utkvělo několik. „Rád vzpomínám na první gól tenkrát v mém působišti v Belgii, kde jsme hráli přátelský zápas, který jsme vyhráli 1:0. Pak rád vzpomínám na důležité góly, které rozhodly o našem postupu. Třeba na gól v roce 1999 proti Skotsku v kvalifikaci (o postup na ME 2000). Byl to rozhodující zápas, který jsme prohrávali. Nastoupil jsem do něj jako střídající hráč s Pavlem Kukou, on nejdřív vyrovnal a já pak hlavou minutu před koncem dal na 3:2. Tím jsme se kvalifikovali na mistrovství Evropy v Belgii a Nizozemsku,“ uvedl Koller.

Do velkého fotbalu vstoupil Jan Koller působením ve Spartě. „Ráno jsem osedlal svoji hnědo-oranžovou škodovku stopětku, co ani nešla zamykat a kde jsem vozil na zadním sedadle magneťák, protože neměla autorádio. Nezaparkoval jsem ji přímo u stadionu, ale o ulici dál. Styděl jsem se ji postavit vedle všech těch opelů, co měli kluci z áčka. Tehdy to byly ohromné káry,“ vzpomíná pro web Bez frází útočník, který prošel po Spartě působeními v Lokerenu, Anderlechtu, Dortmundu, Monaka, Norimberku, Samary a Cannes.

Jednou z nejúsměvnější vzpomínek v kariéře rodáka ze Smetanovy Lhoty je památný rozhovor po zápase s Bohemians s tehdejším komentátorem s Václavem Tittlebachem.

„V mém okolí tahle legendární scénka začala okamžitě kolovat. Dobrák brácha ten zápas z televize nahrával a pouštěl tu kazetu, kudy chodil. Mezi kamarády to byl hit. Já se samozřejmě styděl a nikdy jsem se na to neodvážil podívat. Jenže co začala éra internetu a tohle se objevilo na YouTube, neuniknul jsem tomu. Už to jelo a žilo vlastním životem. S odstupem jsem se sám sobě zasmál, to jo. Zároveň jsem postupně začal být alergickej na to, že na mě kdekdo pořvával: Honzo, Honzo, pojďte k nám,“ nevzpomíná rád na setkání s Tittlebachem.

Během angažmá na Letné to neměl kvůli své výšce jednoduché, z tribun se na něj často snášely spršky nadávek.

„Hrál jsem čím dál hůř, stresoval se, nedařilo se mi. Tím se ještě víc umocnilo, co znají asi všichni hráči vyšší postavy. Jakákoliv chyba v jejich podání vypadá ještě křiklavěji a komičtěji než u jiných. Na mě tak začali řvát a pískat i vlastní fanoušci. „Co tam děláš, ty nemehlo,“ bylo to nejmírnější, co ke mně z tribun dolehlo,“ vzpomíná Koller.

Zobrazit celou fotogalerii

Prohlédněte si pohodlně všechny fotografie

Autoři: ,