Pozápasová válka Oba kluby – Rangers FC i Slavia – vydaly po duelu prohlášení. Skotský tým si stojí za rasistickým chováním Kúdely, mimo jiné dostává pod tlak Evropskou fotbalovou unii, která incident řeší slovy, že „UEFA si bude při zkoumání dobře vědoma, že celý fotbalový svět ji sleduje“. Ani slovo o napadení Kúdely v tunelu, ani slovo omluvy za brutální hru. Český šampion kontruje tím, že „považuje za jeden z pilířů své politiky boj proti rasismu, xenofobii a všem dalším formám nesnášenlivosti“. Zároveň Slavie podala trestní oznámení proti Kamarovi. |
V 87. minutě dvojice domácích zezadu drsně smetla střídajícího útočníka Slavie Kuchtu. Dohra této scény teď plní stránky britských i amerických novin. K finskému záložníkovi tmavé pleti Kamarovi přiběhl hostující stoper Kúdela a něco mu pošeptal do ucha, přičemž si kryl ústa rukou.
Podle kouče „Jezdců“ Stevea Gerrarda šlo o rasový útok. „Za ty tři roky jsem si s (Kamarou) vybudoval blízký vztah,“ řekl. „Absolutně mu věřím a v každém směru za ním budu stát. Gratuluji Slavii, je to velmi dobrý tým. Některé věci jsou ale větší než fotbal,“ dodala klubová legenda Liverpoolu.
Podobně mluví i ostrovní deníky, podle kterých měl Kúdela soupeři pošeptat „you f**king monkey“ (ty zas**ná opice).
Slávistický stoper ale tvrdí, že pronesl „you f**king guy“ („ty zas**nej kluku“). Takový výrok však nejen že není rasistický, ale v angličtině nedává smysl. Vypovídal by tedy hlavně o tom, že člověk, který ho použil, mluvil v emocích a tento jazyk příliš neovládá.
  |
„Je to agramatické (špatně poskládaná a využitá slova ve větě – pozn. red.),“ okomentoval Kúdelův výraz pro LN Viktor Janiš, překladatel z angličtiny. „U slova ‚f*ck‘ (ku*va, vole – pozn. red.) je zajímavé, že se od 80. let, kdy se dostalo do literárního a mediálního diskurzu, opotřebovalo. Kdyby ho (Kamaru) chtěl (Kúdela) opravdu urazit, řekl by mu třeba ‚you c*nt‘ (kun*o – pozn. red.).“ Slabší zběhlost třiatřicetiletého reprezentanta v angličtině potvrdily LN i zdroje z fotbalového prostředí.
O tom, zda se mohlo jednat o rasismus, Janiš pochybuje. „Cílem urážky je urazit, takže emoční náboj v ní vždycky bude. Každopádně nevidím na tom slově vůbec nic rasistického,“ dodává.
Britská a americká média se však této látky zhostila po svém.
O Kúdelově údajné rasistické urážce už napsaly britské levicové deníky The Independent a Guardian či server americké televize CNN. Narativ je předem daný – bílý muž „napadl“ zástupce marginalizované skupiny.
Ani slovo o tom, že Kamara následně Kúdelu napadl, a to pěstí v tunelu přímo před očima Stevea Gerrarda. Ani slovo o tom, že slávistický brankář má po zákroku jiného hráče Rangers dvanáct stehů na hlavě a bude rád, když bude chytat čtvrtfinále proti Arsenalu.
Skotská mutace bulvárního deníku The Sun „rasové vyšetřování“ dokonce pozvedla na novou úroveň, když s pražskou Slavií spojila hned tři rasistické incidenty v několika minulých letech.
V jejím článku se detaily čtvrtečního zápasu úplně obcházejí, důraz je kladen na to, co pronesl o slávistických fanoušcích v roce 2019 útočník Interu Milán, Belgičan tmavé pleti Romelu Lukaku.
Nejde jen o fotbal
Jakékoli protiargumenty v dnešní Anglii zkrátka hrají jen malou roli. Fakticita se tu nutně potýká se specifickým vnímáním reality, které je ovlivněno vyhrocenou citlivostí v otázkách rasy a genderu. Debata se přísně vzato nevede o to, kdo mluví pravdu či kdo byl v právu, tak jak ji chápeme z naší strany.
Jde o to, kdo je v této dynamice „pachatelem“ domnělého rasového útoku a kdo jeho obětí. Víc nehraje roli.
Fotbal je jen jednou z mnoha manifestací tohoto obecného jevu. Do popředí se nedávno dostal rozhovor vévodkyně ze Sussexu Meghan Markleové, ve kterém nejmenovaného člena královské rodiny obvinila – bez jakéhokoli důkazu – z rasismu.
Jejímu budoucímu synu Archiemu prý byl ještě před narozením odepírán titul prince a někdo se měl údajně ptát na barvu jeho kůže. Roli nehrálo to, že její syn na titul prince nikdy neměl nárok na základě britského nástupnického systému, ani to, že Archie je Afroameričanem pouze z jedné osminy a nevykazuje – stejně jako jeho matka – na první pohled známky rasové odlišnosti. Jde pouze o to, kdo „přetlačí“ svého protivníka a dokáže se prohlásit za oběť. V tu chvíli veřejná debata de facto končí.
Tato dynamika začala na britských univerzitách – kam se dostala ze Spojených států – a relativně nedávno se rozšířila do všech pater společnosti. V minulém létě byla i Británie svědkem rozsáhlých protestů radikálnělevicové organizace Black Lives Matter v důsledku zabití Afroameričana George Floyda.
Autor tohoto článku byl očitým svědkem davu aktivistů, kteří – poté, co zranili na dvě desítky z nich – křičeli na britské policisty „prosím nestřílejte na nás“.
Britští policisté přitom nejen že ani nenosí zbraně, kterými by na ně mohli střílet, ale už tak se řadí k jedněm z nejliberálněji fungujícím pořádkovým silám na světě. Počet incidentů, kdy je zraněn neozbrojený černoch, je ve Spojeném království naprosto minimální.
Jenže... O to ve výsledku vůbec nejde. Pokud začneme podobné relevantní argumenty vznášet, setkáme se na britské straně nutně s nepochopením.
Potýkají se tu totiž dvě neslučitelná myšlenková paradigmata – racionální a iracionální, faktické a ideologické.
Jinými slovy slávista Kúdela má štěstí, že žije a profesionálně sportuje v České republice, kde jsou nové ideologie dosud marginálním jevem.
Kdyby byl Brit, do míče by si dost možná už nikdy nekopl – ať už Kamarovi pošeptal cokoli. Už jen podezření, které je takto veřejně ventilováno, jakémukoli britskému zaměstnavateli stačí na to, aby od „toxického“ subjektu dal ruce pryč.
Dosud jsme to viděli v kultuře jako projevy takzvané „cancel culture“, kdy je jedinec hromadně vyloučen či rovnou „zrušen“ na sociálních sítích kvůli rozdílnému názoru. To, že se stejná věc začíná masově objevovat i ve sportu, rozhodně nevěstí nic dobrého.
