Porážka 0:5? Odraz reality, míní obránce Plzně Limberský |
Úterní zápas 2. kola Ligy mistrů mezi AS Řím a Viktorií Plzeň měl jasného hrdinu. Domácí útočník Edin Džeko nasázel hattrick a znovu ukázal, že patří mezi nejlepší kanonýry současného fotbalu.
Po zápase povídal: „Znám Plzeň velmi dobře. Stává se, že proti jednomu týmu to padá a proti jinému ne. To je fotbal,“ usmíval se.
Aby také neznal.
Nejen díky dva roky staré zkušenosti z Evropské ligy, kdy se mu proti Západočechům rovněž povedlo nasázet v jednom utkání tři góly. Ještě než hvězda 193 centimetrů vysokého obra vystoupala na fotbalové nebe, strávil necelé dvě sezony v českých Teplicích, a s Plzní se tak rovněž několikrát utkal.
Odtud se pak odrazil ke skvělé kariéře v předních evropských klubech.
Těžký život v Jugoslávii
Mezi roky 1992 a 1995 ale rodák ze Sarajeva zažíval hrůzu a každodenní přítomnost smrti v jugoslávské válce v Bosně a Hercegovině.
„Válka byla blbá, ale zastihla mě v období od šesti do deseti let. Měl jsem to lehčí než třeba v šestnácti. Byly to hodiny ve sklepě, jakmile se ozvaly sirény, taky dlouhé dny bez školní výuky, ulice a parky bez stromů, protože jinak nebylo čím topit a na čem vařit. Nechtěl bych to zažít znovu,“ vzpomínal Džeko v rozhovoru pro LN v roce 2006.
Introducing the #UCLfantasy Team of the Week ⚽️ *Based on top point scorers in the #UCL @PlayStationEU
Malý Edin byl odjakživa hráč s příkladným chováním. Vždycky trénoval víc než ostatní, byl ambiciózní a pokaždé chtěl hrát dopředu. „Přišel k nám v devíti letech. Netrénovali jsme sice na velkém hřišti, ale po několika měsících jsem zjistil, že je talentovanější než ostatní,“ vyprávěl letos v létě pro web římských fanoušků Džekův trenér ze Željezničaru Sarajevo Jusuf Sehovič.
Stále ale všude okolo zuřily boje.
„Během války jsme chodili trénovat s velkou vášní, ale nebyli jsme si nikdy jisti, zda budeme příští den naživu. Mohli jsme venku zemřít, ale chtěli jsme jen jedno: jít zase trénovat,“ pokračuje Sehovič.
„Když bylo Edinovi sedmnáct let, trénoval jsem „A“ tým. Protože jsem ho sledoval už delší dobu, neměl jsem o něm pochyb a vybral jsem si ho do áčka. Byl hubenější a slabší než ostatní. Ale měl takové kvality, které mu umožnily rovnocenně soupeřit s ostatními,“ přidává vzpomínku Amar Osim, první trenér vedoucí Džeka v mužské kategorii.
Šanci dostal v Teplicích
Protože v Bosně nebylo moc možností, kam se posunout dále, další kroky Edina Džeka směřovaly do střední Evropy. „Do Čech mě přivedl trenér Jiří Plíšek, který trénoval Željezničar Sarajevo, a tím pádem i mě. Když se v roce 2005 vracel, ptal se mě, zda bych nechtěl do Česka. S rodiči jsme si řekli, že by mi to mohlo jen prospět. A jak je vidět, byl to dobrý krok,“ vyprávěl Džeko.
Teplice ho koupily ze Sarajeva za 2,5 milionu korun. Na hostování v dresu Ústí nad Labem se Džeko prosadil za patnáct zápasů šestkrát, za teplický klub zaznamenal ve 43 zápasech 16 branek. Z toho třináctkrát se trefil ve své druhé sezoně 2006/07, díky čemuž si vysloužil ocenění pro nejlepšího cizince v lize.
#CUPLIKAN CHAMPIONS LEAGUE :
— IBOBET Official (@Ibobet_88) 3. října 2018
AS Roma (1 - 1) Viktoria Plzen
**Goal #Roma :
3' E. Džeko (assist by A. Kolarov)
40' E. Džeko (assist by C. Ünder)
64' C. Ünder (assist by Lorenzo Pellegrini)
73' J. Kluivert
90+2' E. Džeko (assist by A. Florenzi)
Stadio Olimpico (Roma)#BolaGajah pic.twitter.com/hG9NFjVTxY
Přestože se o něj zajímala Sparta, ale i FC Porto nebo Hamburk, zůstával skromný. „Je to příjemné, ale tím všechno končí. Teď jsem v Teplicích a chci hrát co nejlíp. Nikam nespěchám, uvidíme, co bude dál. V Teplicích mi nic nechybí,“ říkal tehdy.
Nechybělo ale mnoho a Džeko mohl nastupovat v jednom národním týmu s Čechem, Daridou nebo Zmrhalem. Přesněji řečeno další tři roky navíc v České republice, protože cizinci ze zemí mimo Evropskou unii zde musí strávit trvalým pobytem minimálně pět let.
Džeko hrál za Ústí nad Labem a Teplice jen dvě sezony, poté už museli tepličtí funkcionáři vyslyšet volání ze zahraničí. Ze severu Čech ho totiž v roce 2007 vykoupil německý Wolfsburg. 111 milionů korun poslali Němci do Teplic.
„Nabídli největší částku, a v hotovosti. Probíhala i jednání s dalšími zájemci, ale ti byli ochotni jít na polovinu,“ komentoval tehdejší ředitel FK Teplice František Hrdlička přestupovou sumu.
V Německu se stal hvězdou
Město Volkswagenu, kterému patří bundesligový Wolfsburg, leželo bosenskému kanonýrovi u nohou. Jak by také ne, když s ním v útoku došel místní klub v sezoně 2007/2008 až do jarní části poháru UEFA.
O rok později se navíc Džeko se svým útočným parťákem Grafittem podepsal pod největší úspěch v klubové historii. Společně dali 54 z 80 branek svého celku, kterému defacto vystříleli mistrovský titul. Triumf byl o to sladší, že ho o dva body uzmuli nenáviděnému Bayernu Mnichov.
  |
Následovalo angažmá v Manchesteru City, který bosenského snajpra z Německa vykoupil už za 800 milionů korun. Ve velké konkurenci během čtyř let odehrál 130 utkání, v nichž jen v lize skóroval přesně padesátkrát. Přesto z Anglie odešel, nejprve na hostování, které se změnilo v přestup.
A dnes?
Jak je vidět, v Itálii mu nic nechybí. Po přestupu z Manchesteru ho fanoušci AS Řím zbožňují, on sám miluje Itálii. Zdá se, že bohatě zaplnil díru po Mohamedu Salahovi, který v loňském roce odešel do Liverpoolu. Zároveň fandové tajně pomýšlí na to, že posila z bývalé Jugoslávie jednou nahradí legendárního Francesca Tottiho.
V sezoně 2016/2017 se Džeko stal šestým nejlepším střelcem Serie A, svůj tým dotáhl na třetí místo. To Liga mistrů vyšla římskému týmu ještě lépe – dostal se až do semifinále, kde mu definitivní stopku vystavil finalista z Liverpoolu.
Pomalý rozjezd do sezony
V tomto ročníku ale bosenský forvard ani jeho spoluhráči předsezonní prognózy příliš nenaplňují. Džeko v sedmi zápasech italské ligy nastoupil šestkrát, branku vstřelil jen jedinou. Ani toto střelecké trápení ale nepřesvědčilo trenéra Di Francesca, aby do základní sestavy místo něj postavil českého útočníka Patrika Schicka.
Úterní výhra proti Viktorii Plzeň tak trochu uchlácholila fanoušky, podobně jako víkendové vítězství proti městskému rivalovi Laziu. A Džekovi tato výhra zároveň zažehla střelecký prach, který v lize naposledy zapálil v prvním kole 19. srpna proti FC Turín.
Ve věku dvaatřiceti let má ještě na to, aby odehrál několik dobrých sezon, nicméně až přijde den, kdy bude muset ukončit kariéru, na Apeninském poloostrově nejspíš nezůstane. Stále se mu totiž stýská po domově v Bosně, již slavně dovedl k premiérové účasti na mistrovství světa v Brazílii před čtyřmi lety. Po rodině a svém národu, jehož obraz ve světě pomáhá vylepšovat.
„Když skončila válka a všichni se mě ptali, odkud jsem, viděli za mou odpovědí jen bomby a ničení. Dnes když řeknete Bosna, řeknete Džeko,“ uvedl bosenský novinář Jasmin Ligata pro web Ilromanista.eu. „Změnil historii a názor na naše mladé země, plné různých lidí a různých kultur.“
Držitel vysokoškolského titulu z univerzity v Sarajevu vystudoval sportovní management, takže není pochyb o tom, do jakého oboru povedou jeho kroky, až skončí jako hráč. „Určitě zůstane ve fotbalovém prostředí. Je to jeho životní náplň. A v něm může dělat cokoliv, dokonce i trénovat…“ dodává jeho první trenér Jusuf Sehovič.
