„Neskutečné, nemám slov,“ vypravil ze sebe muž, který se zlatým úspěchem v Praze zařadil vedle legend Bohumila Modrého (1947), Jiřího Holečka (1972) a Jiřího Králíka (1985).
„Je to neuvěřitelné a jsem moc pyšný na kluky i na úplně všechny okolo týmu. Jde o něco, na co v životě nezapomenu.“
Říkal jste, že nepijete alkohol, jak budete slavit?
Možná si jedno pivo dám.
Jen jedno?
Asi jedno.
Dvě vychytané nuly v play off. Mohlo to být lepší?
Je to moje práce. Jak jsem tady říkal několikrát, je mi jedno, jak vyhrajeme a kolik to skončí, hlavně, že vyhrajeme. Je to play off hokej, v němž rozhodují maličkosti a nyní rozhodlo to, že Pasta dal po buly gól.
Jste neskutečně klidný, ale na konci jste při oslavách ukázal, jak se umíte radovat.
Samozřejmě mám emoce, ale dovedu je hodně potlačit, což je u brankáře ohromně důležité za jakéhokoli stavu. Dvacet vteřin do konce jsem věděl, že to zvládneme. Jakmile dal Kämpfik góla, věděl jsem, že to dotáhneme. V ten moment propukla radost, tlak odpadl a já věděl, že budeme mistři světa.
Finále MS v hokeji Švýcarsko – Česko. Lukáš Dostál a Ondřej Palát (26. května 2024)
Pamatujete si chvíle po zápase?
Jo, ale je tam trošku blackout z erupce emocí.
Jak těžký zápas byl? Vždyť šlo o jeden gól.
Jako každý jiný, všechna utkání mají něco, všichni soupeři tady byli výborní a umí střílet, bojovat. Byl to moc těžký duel, ale vážně nemám slov.
Pamatujete si, co jste dělal při posledním zlatém mistrovství před čtrnácti lety?
Bylo mi deset a hráli jsme školní fotbalový turnaj. Tam jsme se dívali na finále a to si pamatuju, že se akce přerušovala, abychom se koukali.
Jak se těšíte na oslavy?
Moc, už bych rád šel. (smích)
