Když slovenský obránce mluvil o příčinách překvapivé nedělní prohry, zlobil se, že "nemůžeme dostat čtyři góly od nějakých Němců". Já si pro změnu nemůžu pomoct a pokládám si otázku: Jakým právem se nad Němce povyšuje tým, jenž se tři poslední mistrovství neprobil do čtvrtfinále?
O kvalitách slovenského výběru není sporu – nakonec všichni dobře vědí, jak je těžké psychicky ustát domácí tlak. A že turnaj je stále teprve na začátku. Není ale namístě nazývat Němce "nějakými", když loni skončili o šest příček výše. Nefér to vyznívá také vůči Jurčinovým spoluhráčům, kteří mluvili už pokorněji.
Slováci jsou totiž v situaci, kdy jim v reprezentaci pomalu dohrává úspěšná generace. Kdo přijde po ní, když s mládeží mají možná ještě větší potíže než v Česku? Viděl jsem po prohře s Němci plakat slovenskou ženu se slovy "Jak se to mohlo stát, když hrajeme doma?". Většina Slováků neustále věří, že je tenhle tým může přivést znovu k úspěchu.
Poprvé jsem ale potkal už i odvrácenou stranu. Když mě vezl taxikář na hotel, do hlavy mi chrlil jen nadávky o poj... kok... "Proč tam pořád cpou tyhle hvězdy?!" Slováky teď navíc čeká Rusko, jež je nuceno se zvednout. Budu zvědav, jak moc je v případě další prohry trpělivost místních silná.