Středa 10. srpna 2022, svátek má Vavřinec
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Sport

Prospal: Extraliga byla cíl a sen náš všech. Ale z tvrdé práce nepolevíme

Trenér Českých Budějovic Václav Prospal. foto: MAFRA

České Budějovice - Je přísný. Od hráčů vyžaduje každý den více než stoprocentní nasazení. Ale umí se s nimi i zasmát. I proto za trenérem Václavem Prospalem jeho svěřenci jdou. Druhý rok na lavičce Motoru už bývalému reprezentantovi vyšel a dovedl svůj mateřský klub do extraligy. „Kdyby se nám během dvou let nepovedlo postoupit, hodně bych zvažoval, jestli budu pokračovat,“ přiznává 45letý kouč.
  13:18

Hokejové MS nebude, řekl Fasel. Proč tedy nepadl oficiální verdikt?

Ve středu jste s Motorem po postupové sezoně podepsal novou smlouvu. Jak bylo těžké se rozhodnout, když jste bral v potaz hokej a rodinu na Floridě?
To byla ta nejtěžší věc. Se ženou jsme byli domluvení, že pokud se nám povede postoupit, tak bych si moc rád zkusil extraligu. Moc si vážím důvěry od vedení a majitelů, kteří chtěli, abychom pokračovali v naší práci dál. Podepsali jsme novou roční smlouvu a já jsem chtěl, aby podepsal celý realizační tým. Škoda, že jsme se při podpisu nemohli společně vyfotit. Ale současná situace to neumožňuje, to se nedá nic dělat.

Jak jste vaše rozhodnutí probíral doma?
Z rodinného hlediska to není ideální. Máme čtyři děti, z toho tři nám ještě žijí doma. Pro manželku je to daleko těžší, než kdybychom žili společně. První rok jsme zkusili být s rodinou v Česku, ale kvůli dětem jsme se rozhodli, že budou chodit do školy v Tampě, kde jsou zvyklé a mají tam kamarády. Mám od manželky velkou podporu.

Václav Prospal a Josef Jandač při rozboru hry.
Utkání skupiny A mistrovství světa v hokeji: ČR - Rakousko. Česká střídačka, v...

Po sportovní stránce nebylo co řešit, ne?
Ideální by bylo, pokud bychom postoupili už v prvním roce, kdy nám nevyšla baráž. Ale je to proces a jsme i teď moc rádi, že se nám povedlo dotáhnout sezonu do úspěšného konce. Okolnosti jsou sice všelijaké, ale je to dlouhodobá soutěž. Velké uznání pro nás je, že naši soupeři uznali, že jsme byli nejlepší a zasloužíme si postoupit. Když to slyšíte od soupeřů, je to největší možný úspěch.

Máte za sebou první dva roky trénování u dospělých. Jak rychle jste se učil?
Na učení nebyl čas. Poznával jsem, rychle jsem poznával. Bylo to něco jiného, než dřív. Jde o každodenní práci, jinou, než když jsem byl asistent Pepy Jandače u nároďáku. Na druhou stranu jsem si věřil, že když si k sobě vyberu ty správné lidi a půjdeme stejným směrem, tak budeme úspěšní. Jsem rád, že se to potvrdilo. Postup je vyústění dvouleté práce. Teď už můžu říct, že s tím jsem do toho před dvěma lety šel. Vracel jsem se domů, dostal šanci ve svém městě. Tam, kde jsem vyrůstal a učil se hrát hokej. Jsem pyšný, že se nám to podařilo.

A vaše mise a příběh znovuzrozeného Motoru bude v příští sezoně pokračovat v extralize.
Pokud by se nám za dva roky nepovedlo postoupit, tak přímo neříkám, že bych skončil, ale hodně bych se rozmýšlel, jestli budu pokračovat dál. Rodinná stránka je pro mě také velmi důležitá. Jsem rád, že jsem takové rozhodnutí dělat nemusel. Extraliga byla cíl a sen náš všech. Ale z tvrdé práce nepolevíme. Jsme v extralize, ale i tam chceme vyhrávat.

Měl jste za dva roky slabší chvilku, kdy jste si řekl, že jste do toho vůbec šel?
Hlavou se člověku honí různé myšlenky. V těžkých chvílích mám vždy u sebe rodinu, která mi pomůže. Slabší chvilky k tomu patří, je to součást procesu. Ale hokej je něco, co miluju. Od první chvíle, kdy jsem ve čtyřech letech vlezl na led, tak je to moje láska, vášeň. Cítím stále stejný neskutečný pocit. Mám v sobě hrozně moc vášně, energie a nadšení pro ten sport. A po konci profesionální kariéry je trénování to nejbližší, jak člověk může u hokeje zůstat. Mockrát jsem nezapochyboval. S mým asistentem Alešem Totterem jsme se vždy snažili najít cestu k úspěchu. Stála za tím spousta hodin dřiny, odříkání, ale vyplatilo se. Aleš postoupil dvakrát, Jirka Šimánek dvakrát, já také dvakrát. Pro další kluky bude extraliga velký posun v jejich kariéře.

Právě složení kádru se vám v postupové sezoně povedlo. Byl tým opravdu tak silný a dobře namíchaný?
Trefili jsme se do rolí a charakteru hráčů. V první sezoně kádr nebyl tak silný a už v něm nešlo dělat tolik změn. Pak jsme v létě přivedli nové hráče, oživili tým a vyšlo nám to.

Od potvrzení návratu Budějovic mezi českou hokejovou elitu uplynul týden. Máte v sobě pořád postupové nadšení?
Samozřejmě. Chybí sice euforie z oslav, ale mám pořád před sebou momentky z celé úspěšné sezony. Společnost teď nezažívá lehké období, takže nadšení není tak intenzivní. Ale nic to nemění na tom, že mám v sobě moc hezký pocit.

Jak se těšíte na extraligu?
Teď o ní ještě tolik nepřemýšlím. Čeká nás hodně práce se stavbou kádru na další rok. Teď se těžko plánuje, jak to bude dál. Nejdůležitější je, aby se svět dostal co nejrychleji a nejlépe z dané situace. Pak aby se kluci dobře připravili a v půlce července byli všichni v plné parádě. Čeká nás tvrdá práce. Ale hokej, to není práce. Hokej, to je vášeň. To je něco, co musíte milovat.

V pondělí jste uzavřeli sezonu pohovory s hráči. Jak probíhaly?
Některé probíhaly s úsměvem a s nadšením, jiné tak příjemné nebyly. Negativní věci se nikdy neříkají snadno. Někteří kluci nám pomůžou k postupu a pak naše spolupráce skončí. Je to těžké. Ale musíte oddělit byznys od emocí.

Bylo těžké zvládnout emoce s o čtyři roky mladším Jiřím Šimánkem, který ukončil kariéru?
U Jirky hrály velkou roli věk a rodina. Průběžně jsem se ho ptal, jak na tom je. Před dvěma lety jsem mu nabízel try out, protože už jsme měli nasmlouvané hráče. Svému bývalému spoluhráči jsem nabízel ve 39 letech zkoušku, aby si vybojoval místo v prvoligovém týmu, když tu před tím roky hrával, byl kapitánem extraligového týmu. Nebylo to lehké ani pro něj, ani pro mě. Tomu jsme se společně zasmáli a popřáli si navzájem hodně štěstí. Věřím, že se Jirka začne doma nudit a vedení mu najde nějakou roli u týmu.

Kromě útočníků Šimánka s Veselým skončil brankář Milan Klouček. Smlouvu nemá ani Jan Strmeň. Bude pozice gólmana klíčová?
Určitě. Brankář je klíčový post v každém týmu, my teď nemáme žádného. Byli jsme od začátku domluvení, že se Milan Klouček po sezoně vrací do Pardubic. Ať to dopadne jakkoliv. Byl bych rád, kdyby se Kloudy vrátil k nám. Ale teď je ještě brzy.

Během pokusů o návrat se v Budějovicích často mluvilo o tom, že až se postoupí, mohli by se vrátit někteří bývalí hráči. Jste v někým kontaktu?
Ne.

Po sezoně odlétáte za rodinou na Floridu. Máte v Tampě trvalé bydliště?
Ano, naštěstí jsme si se ženou a synem vyřídili zelenou kartu, takže mě do země pustí. Holky mají tamní pas. Já se za rodinou snad dostanu.

Jak vypadá situace s koronavirem za mořem?
Je to podobné jako u nás. Možná o pár dní zpožděné. Věřím, že v Americe i v Česku bude situace brzy lepší a prožijeme klidné léto.

Nebudete muset ihned po příletu do karantény kvůli tomu, že cestujete z jiné země?
Vůbec nevím. Já se snažil sehnat první letadlo, abych se dostal za rodinou co nejdříve.

Kdy se vrátíte do Budějovic?
Někdy v průběhu léta, zatím nevím přesně. Kluci mají individuální plány na léto. Už minulý rok nám to velmi dobře fungovalo. Od půlky července se chceme připravovat na ledě.

Autoři:

Tenkrát před 40 lety. Veteráni z Pitavalu Krampol, Zedníček a Frej vzpomínají

Premium Jak je to dávno, co se prvně Pavel Zedníček, Jiří Krampol a Ladislav Frej sešli na natáčení seriálu Malý pitaval z...

Žena má mít dítě, když je zamilovaná, říká psychogynekoložka Máslová

Premium Ženy dělají velkou chybu, když mateřství příliš plánují, tvrdí psychogynekoložka a internistka Helena Máslová. „Vhodná...

Nebezpečný pro Česko. Proč stát nechce uzbeckého zápasníka Muradova?

Premium Mnoho let hrdě nastupoval do klece i s českou vlajkou na zádech. V malém evropském státě prorazil do velkého světa...

Mohlo by vás zajímat