„Jsem rád, že po tom čekání po sezoně, když nevyšlo zahraničí, se vše vyvrbilo takhle a můžu být zase zpátky v Liberci. Byl jsem v Rusku půl roku a tady se toho moc nezměnilo. Je fajn, že jsem si to vyzkoušel. Je to pro mě velká zkušenost hokejová i životní, ale teď už je to za mnou a čeká mě zase nová část v Liberci,“ řekl Bulíř v rozhovoru s ČTK.
V Magnitogorsku hrál osmadvacetiletý útočník poprvé mimo domácí extraligu, možnost dalšího zahraničního angažmá do budoucna ale nevyloučil. „Mým cílem určitě je se do zahraničí ještě podívat a udělám vše pro to, aby to vyšlo, ale teď to není hlavní téma,“ prohlásil Bulíř.
„Uvidíme, jaké budou moje další kroky potom, ale teď mám roční smlouvu v Liberci a chci se soustředit na sezonu tady. Je super být zase ve známém prostředí. Už jsem tady celkově docela dlouho a ať hráče nebo i realizační tým, všechny jsem znal,“ uvedl. Návrat ho potěšil i kvůli rodině. „Máme dvouletou dcerku a pro ni s manželkou nebylo jednoduché létat do Ruska. Jednou měly tříměsíční vízum, pak měsíční, snažily se tam se mnou být, když to šlo, ale bylo to těžké pro celou rodinu,“ dodal Bulíř.
Ze současného libereckého týmu má dobrý pocit. „Hráči odešli, hráči přišli, jak to bývá každý rok. Myslím, že Filip Pešán s Patrikem Augustou tým doplnili, jak uznali za vhodné. A kádr může být silný. Myslím, že disciplínou, bojovností a týmových duchem, který tu byl, bychom mohli uhrát dobré výsledky,“ řekl Bulíř.
  |
Jednou z hlavních změn byl přesun Patrika Augusty do role hlavního kouče místo Filipa Pešána. „Patrik za ten rok, co byl Filipovým asistentem, poznal hodně věcí, jak tady fungují. Navazuje na Filipovu práci a nemyslím, že by se něco mělo razantně měnit. Ani není důvod, když to fungovalo. Filip na nás bude stejně dohlížet z tribuny, což ale bude zase přínos, protože pohled z tribuny je jiný než ze střídačky,“ uvedl Bulíř.
Zásadní byl také odchod obránce Martina Ševce do Mladé Boleslavi. „Myslím, že bude velmi těžké ho nahradit. Je to vůdčí typ a ať už na ledě, tak i v kabině dokázal každému pomoct, případně na ledě přitvrdit, když bylo třeba. V něm tady byla velká zkušenost, ale nějak se s tím musíme poprat. Zkušených hráčů je tady pořád několik,“ připomněl Bulíř.
Přiznal, že i kvůli Ševcovi se těší na zápasy s nedalekým rivalem. „Na to jsem opravdu zvědavý. Vůbec nevím, co od ‚Švícka‘ v tomto ohledu čekat, ale myslím, že to asi přiostřený trošku bude. A jestli se nám bude taky snažit dostat pod kůži? Nám by to určitě pomohlo, kdyby byl furt na trestný lavici jako tady,“ dodal s nadsázkou Bulíř.
Doufá, že jeho vnitřní pohoda se brzy ukáže i na ledě. „Zatím je to v přípravě bez gólu, ale extraligové zápasy jsou vždy o něčem jiném,“ řekl.
Před odchodem do Magnitogorsku měl našlápnuto ke koruně nejlepšího střelce, když dal 13 gólů v 11 úvodních zápasech sezony. „Zopakoval bych si to samozřejmě moc rád, to je jasné. Ale také dobře vím, že tam si sedlo více věcí dohromady. Sedli jsme si v lajně s Markem Kvapilem, jenž mi připravil hodně gólů, fakt nám to klapalo. A na co jsem sáhl, to jsem proměnil,“ vzpomínal Bulíř.
„S tím pak roste i sebevědomí, které je samozřejmě hodně důležité, hlava dělá strašně moc. První dva zápasy jsem byl na nule, stejně jako celý tým, ale pak jsem dal ve třetím dva góly, což mi strašně pomohlo. Pak jsem se cítil výborně. Nedokážu říct, zda se dá zopakovat třináct gólů v jedenácti zápasech. Moc tomu nevěřím, ale rád bych se tomu alespoň přiblížil, abych týmu co nejvíce pomohl,“ přál si Bulíř.
