„V životě bych si nemyslel, že se to může stát,“ načal povídání Rulík v neděli před nocí a oslavami. „Je to ale hlavně o hráčích, kluci vyhráli mistrovství, ne my trenéři. Já jsem rád, že jsem zvolil ty správné hráče, ač se vám to kolikrát nelíbilo. Myslím, že kluci dokázali, že dostali nominaci oprávněně.“
Jak se vám dařilo chránit je od tlaku?
Vypnul jsem si po turnaji v Brně internet, jelikož jsem si přečetl jeden článek „Rulíkova blamáž s nominací“. Vydržel jsem to až do finálového dne a vůbec nevím, co se dělo. Až ráno mi Jáchym Kondelík na rozbruslení o všem vyprávěl. Docela jsem koukal. Jsem rád, že to dopadlo takhle.
Celý turnaj působíte skromně. Není na čase to odhodit a pochválit se?
Jsem, jaký jsem, jiný nebudu. Životní hodnoty vnímám i jinde než jenom ve sportu. Snažím se ho brát s nadhledem. Po úspěších vždy ohromně gratuluju hráčům. Já jsem byl zodpovědný za nominaci. Hodně jsem se jí zaobíral, byla pro mě nesmírně důležitá.
Do Brna jste si pozval spoustu hráčů.
Nadstandardní počet. Abych se v tom zorientoval a viděl, jak zvládají mentální stránku. Byl jsem tam na ně neskutečně ostrý, to pro mě bylo klíčové. Pak jsem udělal volbu a jsem strašně rád, že to kluci potvrdili. Na mistrovství jsem už samozřejmě ostrý nebyl. A jejich výkonnost byla neuvěřitelná, forma gradovala. Zvládli i poslední nejtěžší krůček. Navíc doma, když jsou všichni plni očekávání.
Vnesli jste do týmu před šampionátem nepohodu schválně?
Naschvál jsme nedělali nic. Měli jsme plán a za tím jsme si šli. Kluci odvedli fantastický výkon, protože nevím, kdy naposledy se stalo, aby tým na šampionátu ani jednou neprohrál v základní hrací době.
 |
Česku to přineslo zlato po čtrnácti letech.
A po devětatřiceti v Praze. Myslím, že docela dobrý. Zní to hezky
Vybavíte si oslavy z Vídně v roce 2005? Tam jste byl jako asistent trenéra.
Tehdy jsem byl mladý, podle toho to taky vypadalo. Teď už to bude lepší. Střídmější.
Kdo si dovolil vás polít?
Asi prezident Petr Pavel. Ten může. Ale ne, stál vedle mě. Asi to udělali kluci. Já to neviděl. Měl jsem to v očích. Strašně to pálilo, musel jsem je zavřít.
Co se vám v závěru finále honilo hlavou?
Nic, jen koho pošleme na led, protože jsme se snažili vyhnout za každou cenu tomu, aby jejich první lajna šla na naší první lajnu, protože ta nebyla zase až tak defenzivně silná. A jejich první útok znamenal zhruba sedmdesát osmdesát procent jejich produktivity. Snažili jsme si to ohlídat, i když to není jednoduché, když jsme na papíře hosté a oni mohou dostřídávat na nás. Potřebovali jsme udělat všechno, abychom to uváleli.
Máte stříbro z dvacítek, zlato z šampionátu dospělých. Váš trenérský tým ví, jak vítězit.
Realizační tým táhne za jeden provaz. Jsou do jednoho úžasní, neskutečně zkušení, pokorní, skromní a pracovití. Když se spojí v jednotný celek, hráči to vnímají. Přenese se to na ně. Tady bych chtěl říct, jak bylo důležité mít vlastního kuchaře Míšu Kučeru z Třince. Vařil tak fantasticky, že má obrovský podíl, že kluci našli síly.
A co vaši kolegové trenéři?
Realizační tým je širší než obvykle, ale trend k tomu jednoznačně spěje. Jinak byste neměli všechno takhle připravené. Marek Židlický výborně pracoval s beky, Pleky chystal power play a speciální týmy, Jirka Kalous nám připravoval podklady k sestavám, postaral se o všechno, aby do detailu sedělo. Ondra Pavelec neskutečně nachystal gólmany, nebyla tam žádná rivalita, žádná řevnivost. Přijali svoje role. A nechci zapomenout ani na Patrika Augustu s Pavlem Grossem, z hlediska skautingu udělali ohromnou práci. Pomohli nám. Každý, kdo v týmu byl, se podílel na úspěchu.
Jaký faktor byli fanoušci?
Vždycky se to hraje pro ně, obrovská motivace. Za podporu jsme strašně rádi. Kluci ji cítili. Atmosféra byla opravdu tím šestým hráčem, tím dopingem. Když už hráči cítili, že to nedají, energii vytáhli z fanoušků. Nejen z těch, co byli na stadionu, vnímají i tu fanzónu nebo Staromák. Pro ty lidi nechali kluci na ledě všechno.
Dokázal byste říct, v čem byl váš tým nejsilnější?
Nedokázal. (usměje se)
Ani to nezkusíte?
Soudržnost, týmovost, obětavost, srdce. Když jsem viděl před rokem Němce a Lotyše, ničím jiným to neuhráli.
Navíc jste měli Pastrňáka. Rozdílového hráče.
Jednoznačně. V útočném pásmu je ohromně nebezpečný. Střílel z voleje po signálu, Švýcaři o tom vůbec nevěděli, nezachytili to, a on to trefil. To je přesně jeho parketa. Jsem strašně rád, protože jsme na buly na téhle straně čekali. A tahle byla první ve druhé polovině zápasu. Klukům se to povedlo.
Všichni hráli velice fyzicky, tvrdě do soupeře. Záměr?
To ne. Kluci vycítili, že je potřeba do nich trošku zajet. Ondra Palát tam předvedl hit, že museli opravovat prasklé plexisklo. Kluci samozřejmě vědí, co na technické hráče platí. Pavel Zacha si to tak vyhodnotil a myslím, že celý turnaj odvedl výborné výkony. Tohle opravdu není jednoduché - hned naskočit po prohrané sérii do dalšího koloběhu těch zápasů. A ti kluci to zvládli.
Finále bylo o jednom gólu, že?
Byl to trošku taktický zápas. Včera nám to tam napadalo, ale hrát hned druhý den není lehké. Švýcaři mají také svojí kvalitu. S přibývajícím časem rozhodoval gólman. A ten náš byl skvělý. Neudělal chybu. Lukáš Dostál byl super zkoncentrovaný, nevypadl z něho puk, skvělý výkon.
