Vabank vyšel. Kučera vsadil na vlastní arénu a konec splátek se blíží

Prožíval v té době výsledkově nejúspěšnější léta kariéry, když za ním přišel bratr se šíleně znějícím nápadem: „Pojď, postavíme zimák.“ I přes nedozírné obavy z velké neznámé staršímu Vojtěchovi kývl.

„Ještě jsem v té době vůbec nepřemýšlel, že bych s hokejem končil, ale tohle můj odchod uspíšilo,“ vypráví ve své tmavé kanceláři, do níž má vstup rovnou z vestibulu ledového komplexu se dvěma kluzišti. Než rozlehlým prostranstvím projde, zastavují ho rodiče i známí, neustále něco konzultuje. Umí si vůbec užít zaslouženého odpočinku? Vypadnout na pár dní z Prahy? „Jasně že jo. Ale pak se stejně už brzy těším, jak sednu do auta, přijedu sem, dám si kafe a pokecám s lidmi,“ líčí s úsměvem.

Ne vždy mu ale bylo do zpěvu. Začátky byly krušné, nejistota obrovská. Postavit soukromý zimní stadion se do té doby v Česku nikdo nepokusil. Skeptický byl i otec, naopak maminka bratrům gratulovala ke skvělému nápadu.

Že na pražském trhu opravdu zela díra s poptávkou po pronájmu ledové plochy, se potvrdilo záhy. „Volali hobíci (amatérští hokejisté) a rezervovali si termíny už před samotným otevřením. Některé party tu jsou s námi od toho roku 2001 až dodnes,“ pochvaluje si Kučera, který byl v letech 1998 a 1999 vyhlášen nejlepším obráncem mistrovství světa.

Nagano, dvě zlata z MS a hokejový boom, i to mu pomohlo k tomu, že vůbec 70milionový úvěr získal. „Navíc jsem měl kontakty ze Sparty, kde byla generálním partnerem stavební spořitelna. Dohodili mě k bance a vzali jsme si úvěr na deset let.“ Ač finančně nepříliš zkušení, všechno si s bratrem vyřizovali sami.

V té době František poprvé pocítil svízel kombinace aktivní kariéry a podnikání. Nehrál s čistou hlavou, pořád mu v ní překmitávaly obavy z toho, jak to všechno dopadne. „Člověk byl ve stresu. Občas jsem se v noci probudil, začal o tom blbec přemýšlet a bylo po spánku,“ přiznává.

Zbývá splatit už jen zlomek

Ty časy už jsou ale dávno pryč. „Asi jsem v klidu od doby, kdy jsme přešli s úvěrem k jiné bance za výhodnějšími úroky a prodloužili ho na celkových patnáct let. Z nich zbývají už jen nějaké dva roky a splatit, v porovnání s celkem, vyloženě směšná částka,“ říká rozzářeně.

Původní plány o návratnosti investice sice vzaly brzy za své, ale to Kučeru netrápí. „Počítali jsme, že bude třeba investovat něco zpět do oprav i že porostou ceny energií, ale v takové míře opravdu ne.“ A kdy se mu vrátí 30milionový vklad? „Neříkám, že je mi to jedno, ale mám fungující barák, který zaměstná i mou ženu.“

Radost mu dělá i místní klub Letci Letňany. „Ve starším i mladším dorostu hrajeme extraligu, což považuji za obrovský úspěch. Navíc jsme vychovali juniorské reprezentanty, třeba Vránu nebo Karabáčka,“ chlubí se. A že výrazné talenty brzy odcházejí za lepším? „Chvíli jsem mírně vytočený, ale musím s tím počítat.“ A znovu se usměje od ucha k uchu.