Zaujala mě nechuť Nizozemců nastoupit k souboji s Brazílií o třetí místo. Snažím se rozumět jejich zklamání, ale být bronzoví přece není vůbec žádná potupa, bez ohledu na to, že v soutěžích UEFA se o třetí příčku nehraje. A plete se Arjen Robben, když zpupně tvrdí, že se počítá jen zlato. Přiznám se, že před finále jsem zcela rozpolcen a nevím, komu fandit.
Kostra z Bayernu
Jan Rejžekčeský hudební a filmový kritik, novinář a fotbalový fanoušek komentuje pro LN mistrovství světa. |
Hra Němců se mi ohromně líbí a zcela podepisuji názor reprezentačního kouče Pavla Vrby, že těží z osy šesti hráčů Bayernu Mnichov s jejich zažitými automatismy, silnou kombinací a týmovou kompaktností, což připomíná Španělsko v dobách jeho největší slávy. Navíc mají výhodu, že po semifinále o den déle odpočívali.
Nejmilejší Messi
Jenže za Argentinu hraje (a pravda, někdy se prochází) můj nejmilejší fotbalista Lionel Messi. Když se jeho země naposledy probojovala do finále před čtyřiadvaceti lety, kdy prohrála právě s Německem, už to možná ve třech letech vnímal a není náhoda, že o dva roky později začal kopat v klubu Grandoli, který trénoval jeho otec Jorge, dělník z ocelárny. Jemu bych ten titul přál fakt nejvíc.
A nejlepší by bylo, kdyby ho korunoval nějakou nezapomenutelnou brankou, pro kterou brazilský dramatik Nelson Rodrigues vymyslel nádherný termín „gol espírita“, třeba v duchu slalomu jeho předchůdce Maradony, zakončeného trefou ve čtvrtfinále MS 1986 proti Anglii, která byla vyhlášena gólem století.
