„Musíme tlačit a lobbovat za to, aby k tomu nedošlo,“ prohlásil po utkání šéf fotbalového svazu Pavel Mokrý.
Pondělní zápas jasně ukázal, že jde jen o pohodlnost a nekompetentnost bafuňářů. A také snahu, aby za ně stát prostřednictvím policie řešil problémy, aby svaz i majitelé klubů ušetřili peníze. Přestože chuligáni z řad fanoušků obou týmů dopředu avizovali, že se pokusí rozbít stadion, autor tohoto textu se osobně přesvědčil, že ochranka na Strahově velké části návštěvníků nešacovala kapsy a do tašek koukala jen zběžně.
Pronést na Strahov šlo prakticky cokoliv. Od dělbuchů až třeba po pistoli. Slávističtí funkcionáři dopředu okázale upozorňovali, že mají fanoušci obou týmů dorazit na Strahov s dostatečným předstihem. Prý aby se mohli podrobit mimořádně přísným kontrolám před vstupem na stadion.
V dresu a se šálou Sparty Praha jsme s kolegou k turniketům dorazili deset minut před výkopem utkání. Pořadatele zajímala pouze má napěchovaná příruční taška. Nechali si ji sice otevřít, ale už je ani nenapadlo se podívat, zda se pod svetrem položeným na vrchu neskrývají dýmovnice či petardy. Ty jsme ostatně mohli mít i v kapsách bundy či kalhot, kterých si pořadatelé nevšímali vůbec.
|
Funkcionáři utrácí peníze jinde a dožadují se toho, aby jim bezpečnost na stadionech zajišťovala policie.
Ani tam ale pořadatelé neřešili vůbec nic: ačkoli naše lístky byly na tribunu naproti té hlavní blízko slávistickému kotli, prošli jsme bez pozornosti kohokoli z pořadatelů přes celou délku stadionu až k sektoru příznivců Sparty. Absolutně bez problému.
Zato se po celé délce stadionu prodávalo alkoholické pivo. Před pár lety sice platil na stadionech při utkáních zákaz prodeje alkoholických nápojů, pak si ovšem samotné kluby vymínily zrušení tohoto omezení, protože tratily na příjmech. A tak, ačkoli jakýkoli odborník potvrdí, že alkohol v lidech probouzí a stupňuje agresivitu, točila se na Strahově desítka do kelímků jako o život.
O to drzeji pak působí prohlášení předsedy fotbalového svazu Pavla Mokrého, že policisté musí být na stadionech proto, že „pořadatelé zasáhnout nesmí“.
Oni by asi i mohli, ale to by tam – zvlášť při takto vypjatých zápasech, u kterých hooligans výtržnosti avizují dopředu – museli být v dostatečném počtu. A dělat alespoň to, na co jim pravomoci stačí. Přinejmenším kontrolovat, zda fanoušci nenesou na stadion pyrotechniku.
Příznačná je také reakce tiskového mluvčího Slavie Ondřeje Zlámala na dotaz, zda pořadatelé udělali chybu, když tak nečinili. „Musíme s pořadateli a policií vše vyhodnotit. Pokud k tomu došlo, je to samozřejmě špatně. To by se stávat nemělo.“
Nemělo, pane Zlámale, ale vinen je především klub, za který oficiálně hovoříte. Pan Zlámal ovšem nemusí být smutný, podobná situace panuje na drtivé většině prvoligových stadionů po celé republice.
O to vehementněji však jejich majitelé křičí, že na stadionech potřebují policisty, bez ohledu na to, že ti by nemuseli trávit desítky minut přípravou na zákrok a další na samotném utkání.
Není přece pravdou, že pořadatelé nemají kompetence. Mohli by je mít. Stačilo by jen, aby si jich kluby zaplatili tolik a natolik kvalitní, že by měli rizikové sektory pod kontrolou. Pomoci by mohly i kvalitní kamerové systémy na všech stadionech, které měly kluby mít už od začátku této sezony. Podle auditu Českomoravského fotbalového svazu by to vyšlo celkově na 60 až 70 milionů korun pro všechny kluby první ligy. To je cena mírně nadprůměrného hráče. Jenže kamerový systém většina klubů nemá.
Namísto toho utrácí funkcionáři peníze jinde a dožadují se toho, aby jim bezpečnost na stadionech zajišťovala policie. Bafuňáři by si možná měli připomenout, jak advokát Tomáš Sokol obhajoval „Ivánka“ Horníka: „Trváme na tom, že by stát neměl zasahovat do aktivit soukromoprávních podniků, jakým je fotbalový svaz. Aby byla hra fair play, je věcí členů těchto zájmových sdružení.“
