Zápas s Ústím v Teplicích opět ukázal, kde nás svírají trenýrky a proč jsme nedosáhli na vrchol. Začátek jsme odjezdili na půl plynu, a kdyby nebylo letitého Jardy Blažka, nikdo by se nemohl divit, kdybychom prohrávali klidně o tři góly. Kerič podle všeho nevěděl, co se po něm chce. Ale je dost dobře možné, že po něm vlastně nikdo nic nechtěl.
Leo, který ho nahradil, hru očividně oživil, sám jeden gól vsítil a úspěšně boural obranu "místních", díky čemuž Peltův kůň Pekhart dvakrát radostně zaržál. Příští rok se ale bude pást jinde, čili mu můžeme akorát tak zamávat bílým šátkem za několik milionů.
Už jsem zaslechl konejšivé hlasy, že druhé místo není zas tak špatné a že máme dokonce více bodů než vloni. Milí bratři, tak to mě vůbec nezajímá. Sparta musí být první! Comprende? Když zvážím, že za nás na podzim nastupovali hráči jako Bony nebo Juraj a vedli nás dokonce tři trenéři, což je trojnásobná radost, tak nám všichni měli koukat do otvoru, kde končí záda.
Malou útěchou pro mě je, že příští rok ušetřím. Na čtyři výjezdy, tedy zápasy s falešnými klokany, rádoby Duklou, sešitými hadrníky, kteří dojali licenční tribunál ČMFS, a snad i Žižkováky, mě dopraví metro nebo tramvaj. (Poznámka pro fanoušky Zbrojovky: Metro je šalina, která jezdí pod zemí, a tramvaji říkají inteligentní lidé tramvaj.)
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
