O2 extraligu okouzlily výkony útočníka Romana Červenky, rozpaky mohou u někoho vyvolat výkony vždy favorizované Sparty a velký zájem vzbuzují zámořské akvizice. Všem ale vládne jedno jméno. Dominik Hašek. Slavný naganský hrdina je sledován od prvního kola, nejen co se výkonu týče, ale také zdraví. A to jej nyní poprvé zradilo.
Jistě, je možné, že pozornost médií, která je nyní upřena k Haškovu zraněnému stehennímu svalu, je až přílišná. Stejně tak to, že by jej opomíjel kouč národního týmu Vladimír Růžička. Podle dnešní definitivní zdravotní diagnózy se dá říci, že Dominikovo zranění s jeho věkem nesouvisí. Svalové zranění, jakým je to jeho, není ničím atypické. S podobnými problémy se potýkají hokejisté (a sportovci všeobecně) ať je jim dvacet či padesát let. Ano, jeho návrat na led může trvat déle než u mladšího hráče, ale v tom vidím jedinou mírnou komplikaci.
Rozhodně však nepochybuji o tom, že se Dominik do branky opět brzo vrátí. A bude ve své obvyklé formě. On je totiž neuvěřitelně zarputilý. Také to je jeden z důvodů, proč se již tolikrát vrátil. Hokej prostě miluje a potřebuje. V nadsázce se dá říct, že jen těžko jednou ukončí kariéru sám od sebe.
A co se týče otázky Dominik Hašek a olympiáda? To je především na Vladimírovi Růžičkovi. Zatím jsou jisté jen dvě věci: širší nominace - a pozice jedničky. Na tu staví kouč národního týmu od začátku zveřejnění nominace Tomáše Vokouna. A pokud Dominika kouč vezme jako dvojku? Proč ne. Svými zkušenostmi i svou přítomností v kabině bude mít spoluhráčům určitě vždy co nabídnout.
Na závěr ještě pár slov k cizincům ze zámoří. Osobně v nich vidím přínos extraligy. A to ze tří hlavních důvodů. Za prvé: srovnatelně kvalitní Kanaďan či Američan vyjde celkově levněji než český hráč. Není třeba platit klubu odstupné, navíc zámořští hráči ani neznají prémiové řády a různé bonusy, jak je u nás zvykem.
Za druhé: jejich přístup k hokeji je absolutně profesionální. Takový, o kterém si někteří hráči mohou nechat jen zdát. Je to vidět na trénincích, v kabině i při zápasech. Kanadská zarputilost a tah na bránu, taktické prvky hry, to jsou další plusy. Všichni se poslední dobou zmiňují, že to s českým hokejem není úplně ideální, a tady je možné hledat třeba jednu z příčin.
A za třetí: padla již i jazyková bariéra. Většina českých hokejistů či trenérů umí anglicky, zámořští hráči tak rychleji zapadnou do týmu. Není proto důvod se angažmá kvalitního hráče z Kanady či Spojených států obávat.
V příštím pokračování povídání o nejrychlejším kolektivním sportu se za dva týdny podíváme na vystoupení české reprezentace na Karlaja Cupu.
