Od loňského roku pyšní Česko svou Národní sportovní agenturou (NSA), která spadá přímo pod premiéra Andreje Babiše a již řídí dnes už bývalý poslanec Milan Hnilička. O mandát přišel elitní evropský hokejový gólman přelomu tisíciletí kvůli lednové „teplické párty“ mocných.
Máme tu také Českou unii sportu (ČUS), která už od roku 1990 sdružuje sportovní svazy u nás. Její předseda Miroslav Jansta je zkušeným funkcionářem, bohužel pro něj figuruje v procesu s Miroslavem Peltou, který se týká machinací se státními dotacemi do sportu.
A je tu také Český olympijský výbor (ČOV), jemuž osm let šéfuje podnikatel s kancelářským nábytkem Jiří Kejval. Ten byl dle kritiků spjat se Sazkou v době, kdy jí šéfoval Aleš Hušák. A který má nyní řídit ČOV nepříliš průhledně, až diktátorsky. Na konci minulého týdne měl napotřetí obhajovat předsednický post, jenže předběžné opatření vydané na popud některých svazů online volbu zrušilo.
Za tímto opatřením stojí některé svazy spadající pod ČUS. Tentýž ČUS pro změnu podpořil spolu s dalšími Hniličku v době oné teplické kauzy, která ho dle mnohých měla stát nejen poslanecké křeslo.
Proč podobných tahanic v posledních týdnech přibývá? Proč všichni zúčastnění tak trochu vytvářejí tlak na zástupce médií?
Odpověď je jednoduchá: PENÍZE.
Všechny tři organizace měly či ještě mají ambice řídit tuzemský sport, který stále oficiálně spadá pod ministerstvo školství a tělovýchovy. Všechny chtějí svůj díl z těch téměř 12 miliard pro rok 2021 přislíbených NSA od vlády.
Škoda že si neuvědomují skutečnost, že svými bitkami, ve kterých se možná nevyznají už ani ony samy, nejvíce škodí sportu jako takovému.
A že stále více ony slíbené dotace ohrožují...