Gregg Popovich, 70 let, pět titulů v NBA, aura inovátora. „Pro Ameriku naprostá legenda. Trenér s největším respektem,“ říká Tomáš Satoranský. Češi budou brilantní Popovichově mysli čelit na MS v neděli od 14.30. I minianketa v rámci týmu ukazuje, kým je vysoký muž s šedivými vlasy a bradkou.
Naturalizovaný Čech původem ze Spojených států Blake Schilb: „Obrovská osobnost, od takových se učíte.“ Křídelník Vojtěch Hruban: „Podle mě jeden z nejlepších trenérů, co kdy na hřiště vstoupil.“ Trenér Ronen Ginzburg: „Legenda. Je pro mě čest vést tým proti jeho výběru.“
Málem to dotáhl do CIA, kariéru zpravodajce opravdu zvažoval. Na univerzitě se zabýval Sovětským svazem, vystudoval Air Force Academy, s armádním basketbalovým týmem křižoval za studené války Evropou. Kouzlo oranžového míče u něj nakonec zvítězilo nad zbylými možnostmi. A je dobře, že se tak rozhodl.
„Jeho slovo má obrovskou váhu,“ líčí Satoranský, který má za sebou tři sezony v NBA. Popovich vedl tým v lize jako hlavní kouč ve 1820 zápasech – všech případech šlo o San Antonio Spurs. A kromě titulů s nimi překopal zámořské basketbalové paradigma. „Jako jediný dokázal týmu NBA vtisknout evropský ráz, což je pro mě osobně hrozně cenné,“ říká Hruban, odmala nadšenec do elitní soutěže. I ti nejnadanější z kádru – Kemba Walker, Donovan Mitchell, Khris Middleton – jsou proti Popovichovi stále jen basketbalovými učni.
  |
V čem jeho revoluce spočívala? Místo nahánění statistik se hledají lépe postavení spoluhráči. Míč má letět z ruky do půl sekundy od chvíle, kdy ho dostanete. Zahoďte individualismus, prioritou je tým! A jako tým se nejen útočí, ale i brání, ani to v NBA není standard. „Hrají chytrý basketbal,“ oceňuje Satoranský. „Místo dvojbodových střel pálí za tři a naopak soupeře nutí, aby střílel dvojky, protože mají vyzkoušené, že to takhle funguje.“
Ironická interview
Popovich vzhledem připomíná padoucha Sarumana z Pána prstenů – a dávno si našel nepřítele. „Má legendární interview. Jsou skvělá!“ culí se Ginzburg; Popovichova ironie, až jedovatost novináře řeže jako žiletky, i Pavel Vrba po bolestivé porážce proti němu působí skoro jako laskavý strýček. Ale na výrazu v tváři teď záleží ještě méně než obvykle. V úchvatném Popovichově životopisu připomíná reprezentační angažmá otevřenou ránu: byl u průšvihů na mistrovství světa 2002 (doma šestí!) a na olympiádě 2004 (potupný bronz a první porážka od éry Dream Teamu).
Aby toho nebylo málo, v roce 1972 ho těsně nevzali na letní hry do Mnichova, a tak přišel o zlato. „Aspoň jsem jel s béčkem do Brazílie a tam pařil do zemdlení,“ řekl pro ESPN. Ale redaktor opáčil: Humorem jen překrývá jizvu, což dělá často. Nyní má v Číně k dispozici kádr, který má k ideálu daleko. Riskuje? „On bude ten hlavní, kdo je bude táhnout. Pokud titul vyhrají, myslím, že to bude hodně Popovichova zásluha,“ soudí Hruban. Češi zítra zjistí, zda jsou takové ambice pro legendu reálné.
