8. února 2019 9:18 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Davidová myslela, že na trati umře. Nakonec je z toho skvělé druhé místo

Jedinou ženou, která Davidovou porazila, byla Norka Eckhoffová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jedinou ženou, která Davidovou porazila, byla Norka Eckhoffová. | foto: Petr Slavík, Český biatlon

Canmore / Prahra Dvacetkrát vystřelila a dvacetkrát zasáhla terč. Markéta Davidová se v cíli vytrvalostního závodu hřála v cíli na první příčce a už jen jediná žena, Tiril Eckhoffová, ji dokázala předstihnout. Báječný konec ledna v podání české biatlonistky se v dalekém Canmore přelil i do únorových dnů. „Za cílem mě ani nenapadlo, že budu mít po dnešku červené číslo,“ vyprávěla po telefonních linkách na trase Amerika - Evropa.

Vidíte, Anterselvou to rozhodně nekončí, máte další stupně vítězů.

No je to super, já jsem hrozně ráda za ty dnešní čtyři nuly, protože jsou úplně první v životě.

Zároveň se dá dnes říci, že ani tuhý mráz minus 10 stupňů vás v Canmore nespálil.
Měla jsem radost, že jsem jela v první skupině, protože holky vzadu ve startovce to potom měly podle mě mnohem složitější. Přišlo mi, že kolo od kola byla na trati větší zima. Vůbec jsem jim to nezáviděla.

Dobrou praxi s mrazem máte už z loňské z olympiády. Tam se vám v úvodním, nejmrazivějším závodě také dařilo.
Tak já mám vůbec pořádnou mrazivou praxi z minulého roku, kdy jsem strávila dohromady snad měsíc v minus třicítkách. Z olympiády jsem pak přejížděla na juniorské mistrovství světa do Otepää, kde bylo taky až minus třicet.

Takže k nedávnému zjištění, že vám vůbec nevadí závodit ve vysokých nadmořských výškách, můžeme nyní přidat poznatek, že vám nevadí ani velmi nízké teploty?
Tak ty mně tedy vadí furt, i když se mi v nich daří, z toho si neustoupím, že mráz nemám ráda (rozesměje se).

Při střelbě jistá, na trati rychlá. Tak by se dalo popsat heslo Markéty...

Při střelbě jistá, na trati rychlá. Tak by se dalo popsat heslo Markéty Davidové.

Jak se vám v něm dnes střílelo? Šlo z vašeho pohledu o pohlídané položky?
Hlavně ležky jsem měla delší, navíc jsem při nich i cvakala, což mě vždycky trošku zdrží. První stojka byla naopak docela v rytmu a v pohodě, ani nevím, jak jsem to tam takhle mohla nastřílet. Zato při druhé stojce už s mojí psychikou trochu pracovalo vědomí, že jsem předtím dala tři nuly. Poslední ránu jsem si přidýchla a jsem ráda, že nakonec spadla.

Kdy vám na trati došlo, že nejspíš jedete opět o první trojku?
Nedošlo. Když já jsem už v tom posledním kole byla úplný tuhoň. Už jsem Mildovi (servismanovi) hlásila, že tam někde na trati asi umřu.

Přesto jste ujížděla průběžně druhé Lise Vittozziové.

A to jsem se snažila už jen dojet do toho cíle. Říkala jsem si: ‚Pro mě jsou fakt velký úspěch ty čtyři nuly, uvidím, na co to bude stačit.‘ A dopadlo to takhle.

Ale členové týmu na vás křičeli, že vedete, ne?
Jo, to mi říkali, že jsem o čtyři vteřiny před Lisou. Jenže potom tam ještě přifrčela Tiril (Eckhoffová), která i s tou jednou ránou mimo musela uhánět přímo neskutečně.

Brzdila jste ji trochu očima, když dobíhala? Nebo jste se nedívala?
Vůbec jsem v cíli nevěděla, jak jede, ani jsem ji nesledovala. Snažila jsem se rozmrznout a zrovna jsem dávala rozhovor, když se řítila do cíle.

Najednou vám tedy oznámili: Už nejste první?
Jo. Ale já ani nepočítala, že vydržím první. Měla jsem číslo 19, za mnou startovalo dalších více než 70 lidí. Nevnímala jsem ten průběh, ani jsem nevěděla, jak za mnou jedou další holky.

Ale když všechny dojely, šla jste už potřetí z posledních čtyř závodů na stupně vítězů, což je určitě cesta, která se vám neochodí.
To vážně ne, o když tentokrát to vyhlášení bylo trochu honem honem, všichni už chtěli do tepla. Ale bylo to každopádně super.

Běžecky jste tentokrát zaznamenala sedmý čas.

Byla jsem na trati taková docela zmrzlá, že jsem pocitově ani nevěděla, jestli jedu pomalu nebo rychle. Ovšem hrozně dobře nám jely z kopce lyže, což tomu času dost pomohlo.

Není to tak dávno, kdy jste mi říkala, že určitě nebudete hned sbírat glóby jako Gábina Koukalová. Jenže on se teď jeden malý nabízí. Najednou vedete pořadí vytrvalostního závodu.
To červené číslo je moc hezké, jenže zatím je to jen ze dvou závodů.

Ale on už zbývá v této disciplíně pouze jeden.
Jo?

Při mistrovství světa v Östersundu.
Aha, no... tak uvidíme. To by byla moc hezká třešnička ten glóbus, ale nebudu se na něj nějak upínat. Za cílem mě tady rozhodně ani ve snu nenapadlo, že budu mít po dnešku červené číslo.

Teď vás v pátek čeká štafeta a v sobotu sprint, to bude v mrazivých kanadských podmínkách hodně vyčerpávající trojblok, že?
Asi ano, ale uvidíme, jestli se vůbec bude závodit. Hlásí tu strašnou zimu, počkejme si, jak to nakonec vymyslí. V pátek má být v jednu odpoledne minus devatenáct, což je pro závody taková hrana. To bude na jiných lidech, aby rozhodli. Ale jestli podmínky budou rozumné, zazávodím si určitě ráda. Nejsme tu přece od vycházek a dovolených.