Expedice Nanga Parbat se otočila pod vrcholem. ‚Teď začíná boj o záchranu holých kejháků,‘ píše Holeček |
„Jsme zpět a žijeme,“ napsal Holeček serveru Lidovky.cz. „Už jsme dole na louce, sice na úplně jiné, než byl původní záměr, ale je zelená a plná kytek. Dost velká změna z minus 50 na plus 20,“ hlásil z bezpečí. „Jdu si teď na chvilku lehnout a večer ještě napíšu pár řádků pro Lidovky,“ vkázal.
Marek Holeček s Tomášem Petrečkem, kteří se na vrchol himalájské osmitisícovky pokusili dostat bez pomoci kyslíkových přístrojů a předem připravených fixních lan novou cestou, se rozhodli sestoupit v neděli poté, co se výrazně zhoršilo počasí.
„Kvůli silnému větru jsme museli sestoupit zhruba 400 výškových metrů dolů, místo abychom dolezli zbývajících tři sta na vrchol. Našli jsme bezpečný bivak, kde se nám podařilo ve stanu, po dvou dnech promrzání, trochu zahřát. Už nejsme schopni přijímat žádné jídlo, pouze tekutiny. Uvidíme, jaké dál budou naše šance,“ napsal již dříve z bivaku Holeček. O pár hodin později dorazila z Nanga Parbat další zpráva.
„Naše šance dolézt na vrchol končí na severozápadním hřebenu v 7 600 metrech. Obracíme, jelikož uragán o stokilometrové rychlosti z nás dělá během pár minut mražené filé,“ uvedl Holeček na začátku sestupu. Předpověď počasí navíc neslibovala žádné zlepšení v následujících dnech.
Extrémně nebezpečný návrat, během něhož museli slézt čtyři tisíce metrů pozpátku převážně sedmdesátistupňovým svahem, kde se dalo jen minimálně slanit a jistit, nakonec oba horolezci zvládli.
Výpravě se ale rozplynul sen o zdolání hory podobným způsobem, jakým šel Reinhold Messner se svým bratrem v roce 1970: tedy vystoupit nahoru Rupálskou stěnou a sestoupit Diamírskou stěnou. Pokus bratří Messnerů tehdy skončil tragicky. Mladšího Gunthera, který byl absolutně vyčerpaný a trpěl halucinacemi, při cestě dolů podle všeho smetla lavina.