„Ale stejně mi přijde neskutečné, že sem dorazí tolik lidí,“ přidá Koukalová.
Dorazí. Už ve čtvrtek.
Bude jich třicet tisíc.
„Celebrating biathlon,“ září nápisy z pestrobarevných plachet. Oslavujeme biatlon. Motto si vymysleli novoměstští organizátoři pro svoji kandidaturu na mistrovství světa 2021. Šampionát získala ruská Ťumeň. „Ale to motto se nám tak nějak zalíbilo,“ vypráví Jiří Hamza, šéf organizačního výboru.
Světový pohár na Vysočině není jen pohárem sportovců a fanoušků. Za jeho oponou je skryta práce stovek lidí, často zdánlivě bezejmenných.
Nepředstavitelná porce práce.
Karla Klapače, vedoucího technického zabezpečení areálu, vzbudí v úterý ráno v 5.09 telefon. „Vypadly pojistky,“ volá obsluha sněžného děla, které bylo celou noc v permanenci. Klapač vstane, obleče se a jde pomoci s odstraněním závady. Zabere jim to hodinu. Načež usoudí: „Už se nevyplatí jít znovu spát.“
Také Vlastimila Jakeše, ředitele závodů, probere o půl šesté vyzvánění telefonu. Přijeli servismani rakouského týmu se svým kamionem.
„Pojď nám říct, kde můžeme zaparkovat,“ dožadují se. Po čtyřech hodinách spánku tak je Jakeš opět na nohou.
O den dříve důkladně dohlížel na úpravu Vysočina Arény pro úterní první oficiální trénink. „Střelnice už při něm musí být v závodním layoutu,“ vysvětluje. Navrch najížděla většina týmů, do půlnoci se řešily změny v ubytování. Je toho moc.
Akce za 61 milionů korun
„Nejdřív ty závody chystáme v malém kroužku blbců,“ vykládá Jakeš. Světový pohár začínají připravovat v ročním předstihu ve čtyřech. Potom v deseti. „A teď už to se všemi dodavateli i dělníky nabobtnalo na více než 500 lidí.“ Jen dobrovolníků budou dvě stovky.
Nejužší organizační tým se denně po osmé schází na další schůzi.
Co ještě musíme udělat?
Ota Binder, šéf pohárového marketingu, právě řeší akci BMW. Firma je sponzorem celého Světového poháru a podle smlouvy má být její auto při jednotlivých kolech vystaveno střídavě na stadionu a na trati. Na Nové Město vyšla pozice na trati, u mezičasu.
„Místo, kde bude auto stát, jsme už předělávali třikrát. Pak ho tam ještě musíme dostat. Naštěstí sníh přimrznul,“ říká Binder.
První Světový pohár pořádala novoměstská parta v zimě 2012 s rozpočtem 28 milionů korun. Další předloni za 50 milionů. Nyní už jde o 61 milionů. „Standardy se mění. A diváků nám stále přibývá, tak jim musíme vytvořit i adekvátní zázemí,“ poukazuje Hamza.
Zhruba 40 procent rozpočtu pokryjí ze vstupného. „Určitě neskončíme v minusu. Přebytek půjde do dětí. Navíc chceme v novém roce zřídit i deset trenérských míst,“ vykládá předseda českého svazu.
Binder vzpomíná, jak se v únoru 2013 zdárně vypořádali i s biatlonovým mistrovstvím světa. „Mysleli jsme si, že to byl strop, že složitější to už nikdy nebude – a ono to vždycky jde.“
Guru přes techniku Klapač řeší jen za úterní dopoledne na sedm desítek telefonátů.
„Říkali mi: Pohár bude stejný jako minule, akorát bude o trochu víc kamionů, o trochu víc světel, o trochu víc stánků, o trochu víc lidí. Jo, vlastně všeho je o trochu víc.“
Mobil mu už zase vyzvání. „Ano, slyším tě...“ Kabel, který se ztratil mezi agregáty na topení, je zase na světě. „Výborně!“
Problémy teď řeší za pochodu. „Během hodiny se přihodí zhruba dvacet nenadálých věcí.“
Jaká bude další? Volají pracovníci německé televize ARD, že v buňce hapruje topení. V tunelu chtějí víc světla na kontrolu zbraní. A Česká televize si přeje prověřit veškeré osvětlení na trati.
„Její výška se malinko měnila. Televizáci si myslí, že se tím změnily i světelné podmínky. Museli jsme celou trať prosvítit a všechny lampy zkontrolovat.“
Zároveň napochodovala parta z Infrontu, marketingového partnera biatlonové unie IBU, a instaluje světelné reklamy. Ouha, mají německé zásuvky bez kolíku. „Musíte nám sehnat redukci,“ vyžadují.
„Čekali jsme, že si ji dovezete,“ reaguje Klapač.
„Ne, to je na vás.“
Shání tudíž zásilkovou službu, která by dovezla dostatek redukcí. Do toho řeší dva reproduktory, jež neprošly zkouškou zvuku. Sundat, opravit, šup šup.
Napilno mají též mobilní operátoři. „Asi si přečetli, že tady bude 30 tisíc lidí, a usoudili, že když se tu tolik lidí připojí, ta síť jim spadne. Narychlo ji posilují, dovezli si mobilní základnové stanice.“
Kde jsou ty vlajky? Ukradli je
Ve středu bude dalším bodem programu radiozkouška. Měřicí vůz Českého telekomunikačního úřadu prověří frekvence, jestli některý z aktérů poháru nepoužívá zakázané. Minule došlo k administrativní chybě a navzájem se rušily frekvence mobilní kamery České televize s policejním vrtulníkem.
„Pravidelně se někomu ulomí klika nebo zamrzne klíč v buňkách,“ říká Binder a v mysli rychle přeskakuje od jednoho úkolu k druhému.
„Desítky stánkařů musíme zkontrolovat, jestli někdo neveze bombu. Nebo jestli v jejich stáncích v lese, kde není elektřina a někteří používají plyn, dodržují hygienické předpisy.“
Nové tribuny vyrostly podél tratě poprvé i za silnicí a u tunelů. „Ale pravou tribunu tam předěláváme, posouváme stupně. Nebylo z ní dobře vidět.“
Hamza usedá ke stolu v kanceláři a pohlédne do svého počítače. „Zase dvacet nových mailů za poslední hodinu. Já už to ani nechci otvírat. Jsem jako Ticketstream. Nemáš vstupenku? Lidi, co se léta neozvali, se najednou ozývají.“
Biatlonistky jsou večer na střelnici vystřídány při tréninku mužskými týmy. Na stadion bude zářit osvětlení o síle jednoho megawattu.
Za střelnicí visí na stožárech vlajky všech zúčastněných zemí. Ačkoliv... ne, nevisí. Je jich málo, 24 z 31. I česká chybí.
„Jo, někdo ty zbylé ukradl,“ říká Hamza. „Už jsme objednali nové.“
Jeho věrný parťák Binder má ve tváři značně strhaný výraz. „Takhle strhaně už Ota vypadá furt. A v neděli z něj bude kostěj,“ vtipkuje Hamza.
Binder zakroutí hlavou: „My nemáme žádný zásadní problém. Jen všechny ty stovky věcí musí do sebe zapadnout.“
V neděli večer snad úlevou vydechnou. Tedy jak kdo.
Volno? Jaké volno?
Karel Klapač zároveň provozuje v Novém Městě lanovku. „Sešlo se mi to naráz. Hned po svěťáku tam pro nás začne totální vánoční zápřah.“