9. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Ledecká je limitovaná sjezdařskými technickými dovednostmi, říká Záhrobský

Petr Záhrobský na Benecku (2019). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Záhrobský na Benecku (2019). | foto: Martin Prachař, Lidovky.cz

BENECKO Sedí v útulné roubence na Benecku. „Dáte si sušenky a čaj?“ ptá se s úsměvem muž, který míval pověst obávaného rasa. Dnes je z něho kouč „na penzi“. Od kamen jde příjemné teplo a Petr Záhrobský (67), historicky nejúspěšnější český alpský lyžařský trenér, sleduje v televizi přenos z lyžařského super G ve švédském Aare, kde se koná mistrovství světa.

Lidovky.cz Myslíte si, že lyžařský svaz, respektive alpský úsek, to dělá dobře? Ledecká vedla se svazem dost dlouhý spor, nakonec se dohodli. Vy jste vedl se svazem mnoho sporů…
Ty spory jen potvrzují pravidlo, že kdo se dostane nahoru, tak si hledí svých zájmů a je to normální. Protože Ledečtí šli nahoru a šli naprosto individuální cestou, jako jsem šel já, tak je zákonité, že mají nějaké partnery. Svaz by se měl naučit tyhle lidi akceptovat a vytvářet jim podmínky. V žádném případě by to nemělo být kontraproduktivní, protože potom z toho netěží vůbec nikdo a ještě je stresovaný závodník. Ukazuje se, že ten systém dávání peněz do kolektivu prostě trvale nefunguje.

Lidovky.cz Čili že by peníze měly jít jen několika jednotlivcům?
Byl bych vždycky proto, aby to bylo velmi adresné. Protože je daleko jednodušší dát peníze na jméno a to jméno potom kontrolovat a je to i levnější. Je v tom nějaký objem, který je na přípravu, na závody a tak dále. A dobře se to dá zhodnotit, jdeš nahoru, my ti přidáme, nejsi úspěšný, necháme ti stejně, nebo ti ubereme, abys měl další motivaci. To se v podstatě dneska neděje, dneska se vypláznou peníze, dá se to na olympijský cyklus a ten cyklus zanikne a je to pryč.

Lidovky.cz Je v českém lyžování někdo, kdo by mohl být tak úspěšný jako vaše dcera Šárka?
V točivých disciplínách si myslím, že nikdo. Byl jsem se teď podívat ve Špindlu. A ještě jsou mezi těmi dětmi šílené rozdíly. Třeba tří, čtyřvteřinové rozdíly, což vypadá, že závodí lidi, kteří ani závodit nechtějí, je to na úrovni hobby. Nevychází to z přípravy. Množství lidí, kteří chtějí uspět, se zmenšilo.

Trenér Petr Záhrobský s trofejemi v lednu 2007, měsíc před mistrovstvím světa,...

Trenér Petr Záhrobský s trofejemi v lednu 2007, měsíc před mistrovstvím světa, kde jeho dcera Šárka vyhrála zlato.

Lidovky.cz Když vás tak poslouchám, tak budoucnost českého lyžování nevypadá moc růžově? Spoléháme se tedy v Česku na náhodu, že se – zase – objeví nějaký rodinný klan, který vyplodí šampiona?
Víte, můj systém lidi nemotivoval, už je v podstatě zapomenutý, ta doba, kdy se z něho dalo vytěžit, kdy jsme měli mistra světa, stříbro, bronz na olympiádě, to vyčpělo. A lidé, kteří přicházejí do lyžování, jsou většinou mladí, kteří nemají zkušenosti a vymýšlejí tabulky, jestli ten dotyčný udělá kotrmelec. Ale ze všeho nejdůležitější, co je opomíjené, je, jak se chová na sněhu. Takže budoucnost nevidím dobře.

Lidovky.cz Mrzí vás, že jste nemohl zkušenosti předat dál?
To mě mrzí, ale…

Lidovky.cz Protože vy jste byl samouk, ale stal jste se nejúspěšnějším trenérem v alpském lyžování v české historii.
Začali jsme z ničeho, šli jsme nahoru a ty zkušenosti jsou sbírané od jiných trenérů. Tenkrát jsem si upletl bič, když jsem říkal, že chci vychovat mistra světa. Čili já jsem na tu svou osobu strhl pozornost a novináři se v podstatě vybíjeli na mně a můj závodník byl stranou. Což je jiná situace u Ledecké, tam se to stalo obráceně, tam ten tým okolo příliš nepracuje, veškerým hromosvodem se stává Ledecká, což se jí teď nevyplácí. Těch zkušeností je přehršel, ale není to tady komu předávat. Protože při první přednášce dojde ke střetu, kdy moje požadavky na závodníky se budou rozcházet s realitou. A málo lidí se chce z té reality dostat ven a skutečně dřít. Protože ten vrchol je o drilu a námaze a i ta (Mikaela) Shiffrinová (nejlepší lyžařka současnosti – pozn. red.) má najeté takové objemy branek, co jsem měl možnost zjistit, že to je zhruba na stejné úrovni, co jsme tenkrát jezdili my. Takže dril a opakování vám způsobí, že tu situaci máte zažitou a v závodě ji zvládnete.

Petr Záhrobský ve Špindlerově Mlýně v roce 2008.

Petr Záhrobský ve Špindlerově Mlýně v roce 2008.

Lidovky.cz Vaše metody jsou tedy pro současné sportovce moc tvrdé?
Dalo by se to tak říct. (usmívá se) Tréninkový proces je o tom, že se zdokonalujete. Není na čem stavět, nejsou technické základy. Vezměte světový pohár ve slalomu, dneska je tam Shiffrinová, za ní trochu (Petra) Vlhová, pak je díra, pak jsou další dvě holky a to je v podstatě všechno. Čili holky na sedmém místě už mají dvouvteřinovou ztrátu a když jsme jezdili my, tak patnáctka byla do dvou vteřin a každá z té patnáctky to mohla vyhrát. Dneska i ten svěťák jde dolů.

Lidovky.cz Kdy je u dětí to klíčové období z hlediska lyžování?
Ten problém je už ve školičkách, nebo když rodiče učí děti lyžovat. První, co je naučí, je brzdit. Naučí je pluh, aby jim neujely, dětičky si zvyknou na prdelku vzadu, velký záklon, opření o patičky a ten zvyk se jim tak vžije, že už se toho nezbaví. A toto dítě je pro vrcholové lyžování v podstatě ztracené, protože se to velmi těžko přeučuje. To byl problém třeba u Kláry Křížové, když se bavíme o sjezdu, tam byly špatně naučené věci, třeba při tvorbě oblouku, kdy to dělala vrtěním místo tlakem na lyže. Jiné problémy jsou i u Ledecké a ty ji pak budou limitovat. Ale třeba bude tak dobrá, že je odstraní.

Lidovky.cz Tak ona má podobně jako vaše dcera Šárka cit pro sníh, cit pro skluz.
Určitě. Je ale potřeba ten skluz pěstovat. Musíte ho rozvíjet, trénovat. Když my jsme jeli do Aare, tak jsme trénovali sjezdy na Medvědíně, tenkrát jsem se pohádal z celým Špindlem, jezdili jsme skútrem nahoru, provozák to nechtěl, že mu prý rozbijeme trať pro turisty, my jsme argumentovali tím, že při sjezdu jezdíme rovně dolů, a natrénovali jsme tady. A za den jsme těch sjezdů udělali třeba deset. Protože jsem znal Aare a věděl jsem, jaká je tam trať, respektive že ty sklony se dají trénovat. A Šárka tam sjela vynikající sjezd, v kombinaci byla celkově čtvrtá (dvě desetiny od medaile – pozn. red.) a ve sjezdu devátá, což byl na ní super výkon. Představa, že pojedu do Jižní Ameriky, tam budu jezdit rychle a pak dva měsíce nebudu dělat nic… Ze závodníka to rychle vymizí, potřebuje opakování, dril. Ono to slovo dril působí šíleně…

Lidovky.cz Je takové odpuzující…
Ale je to důslednost, my jsme nešli z kopce, dokud to nebylo nejrychlejší a to je dril. Tím se ten trénink posouvá dopředu. Představa, že závodníkovi vytvořím podmínky a nechám ho jezdit, tak se to může obrátit a závodník si vyjezdí chyby.

Petr Záhrobský a Šárka Záhrobská (2006).

Petr Záhrobský a Šárka Záhrobská (2006).

Lidovky.cz Vy sám jste zkušenosti čerpal i od Ante Kosteliče, což byl takový chorvatský trenérský generál. Chorvatské lyžování se po jeho odchodu také potýká s výkonnostním poklesem. Je to podobné jako v Česku?
Určitě to vliv má, ale Kostelič byl lyžařský blázen, on dělal tu práci s láskou, oba jsme to dělali s láskou. Nelze mluvit o normálnosti, když všechno připravujete. Když jsme dělali tréninky na Mísečkách, tak já odsud z Benecka jezdil skútrem za tmy, dneska by se ochranáři asi zbláznili, postavil jsem za tmy sjezd a jak se rozednilo, tak jsme už trénovali. To nemůže dělat normální člověk. A Kostelič dělal podobné věci. Třeba jak trénovali odvahu, Janica se postavila na útes a skočila do dvacetimetrové hloubky do moře a Kostelič seděl dole na člunu. To samé dělal po zranění, když se vraceli. To jsou extrémy, ale v daném momentu jediná cesta, jak to přemoci. Ty osobnosti prostě chybí. Znal jsem velice dobře Anderse Pärsona (otec a trenér slavné švédské lyžařky Anji Pärsonové – pozn. red.), i on byl s Anjou na hraně. Pamatuji si, když jsme přišli do posilovny v Aare, Pärsonová měla na zádech 160 kilo a dělala s tím dřepy. Šárka byla schopná dělat dřepy maximálně s pětapadesátkou. Nicméně Pärsonová byla unikát a udělala tam čtyři medaile. Odchodem osobností, které narušují systém, nastává ticho a ta úroveň spadne.

Lidovky.cz Bude to chtít nového Záhrobského…
Svým způsobem je to pravda, musí se najít blázen, který poleze po kopci a bude dělat všechno a musí tam být víc, než trenérský um, musí tam být radost, láska obecně ale i ke sněhu, k tomu, co dělá, nekoukat na konflikty doprava doleva, nebát se jít do sporu. Když si vzpomenu na ty spory ve Svatým Petru (areál ve Špindlerově Mlýně – pozn. red.), ale já jsem si to uhádal, ale pak jsem byl černá ovce, nikdo se mnou nechtěl pomalu mluvit, ale trénink vyšel a výsledek byl.

Lidovky.cz Ale teď s vámi v Česku nikdo nechce spolupracovat. Všechny jste naštval a teď jsou možná rádi, že jste tady na chatě a nemůžete do ničeho mluvit.
Myslím, že to trošku tak bude, ale když se objevím ve Špindlu, tak přichází hodně lidí, ptá se na rady. Pokud jsem venku, tak se to nedá s Českem srovnat. Tam za vás mluví výsledky, medaile, tituly. To je rozhodující a trenér má slovo. Doma nejste prorok.

Spokojený. Petr Záhrobský na setkání s novináři v roce 2007 poté, co se jeho...
Jedna z posledních společných fotografií. Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka se...

Lidovky.cz Změnilo se lyžování? Po rozchodu vám dcera vyčítala, že jste vyučoval oblouky postaru.
Řekl bych, že se oblouk nasazuje dřív, ale jeho podstata je stejná, to přišlo s carvingovými lyžemi a ty radiusy jsou v podstatě stejné, ale zvýšila se razance. A razance přichází u holek s věkem, tím, že se z nich stávají maminy. Důkaz mých slov je to, že (Veronika) Zuzulová jezdila furt stejně a byla stále ve špičce, Frida Hansdotterová, která jezdí úplně stejně od našeho titulu na MS Aare, dokonce se skoro stejnou technikou vyhrála světový pohár. A Shiffrinová dneska předvádí úplně čistou jízdu a je to lehké, protože když někdo něco umí a má to zažité, tak potom samotný projev na kopci je hrozně lehký. Ale říkat o mých dětech, že byly talenty, nebo říkat o Shiffrinové, že je to supertalent, ta to má všechno nadřené a čeští trenéři by se divili, kolik kilometrů, kolik branek, kolik toho musela ta holka najezdit, aby měla v brankách takovou jistotu a rychlost, aby dokázala ten oblouk začít tak včas. To samo nepřijde. Není talent, který by se postavil a sjel to.

Lidovky.cz Dnes se trať rozebírá na centimetry, ale laikovi připadá, že pokud se řítíte z prudkého svahu stokilometrovou rychlostí, tak stejně spíš bojujete o přežití.
Samozřejmě je to důležité, ale též se to nadhodnocuje, protože když je závodník na prohlídce a trať si prohlíží v ideálním stavu, pak stejně jede na dírách a rýhách, tak je to úplně něco jiného. Trenér někdy vysvětluje průjezd, který v reálu nelze provést. Je potřeba zvolit rozumný poměr, myslím, že toto se u Ledecké neděje. Tam je představa, že ona je jak Vonnová nebo (Sofia) Goggiová a že to musí zvládnout stejně, ale ona není taková, ještě nemá takovou techniku a k ní je potřeba přistupovat jinak.

Lidovky.cz Janek Ledecký popisoval, že díky zkušenosti z lyžování, kdy stojí jedinec proti systému, se mu teď lépe bude hrát Galileo, než v minulosti. Zdá se, že sbírá podobné zkušenosti jako vy. Znáte se?
Ne, nikdy jsme se spolu nebavili. Ale dokážu ho pochopit. Ten boj, který se odehrává o prosazení individuální cesty, není boj příjemný, vy se stáváte černou ovcí, nepohodlným, je to strašně vyčerpávající. Přiznám se, dneska už bych na to neměl. Když se kolikrát vracím, co všechno jsem musel udělat, tak kroutím hlavou.

Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky