9. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Ledecká je limitovaná sjezdařskými technickými dovednostmi, říká Záhrobský

Petr Záhrobský na Benecku (2019). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Záhrobský na Benecku (2019). | foto: Martin Prachař, Lidovky.cz

BENECKO Sedí v útulné roubence na Benecku. „Dáte si sušenky a čaj?“ ptá se s úsměvem muž, který míval pověst obávaného rasa. Dnes je z něho kouč „na penzi“. Od kamen jde příjemné teplo a Petr Záhrobský (67), historicky nejúspěšnější český alpský lyžařský trenér, sleduje v televizi přenos z lyžařského super G ve švédském Aare, kde se koná mistrovství světa.

V tom Aare, kde se před 12 lety vyplnil Záhrobského životní plán. Na šampionátu v roce 2007 se jeho dcera Šárka stala světovou šampionkou ve slalomu a rodinný tým byl na vrcholu. „Říkal jsem, že vychovám mistra světa,“ líčí Záhrobský, který od roku 2010, kdy vypukly spory s jeho dcerou Šárkou, rozhovory dává jen zřídka. Nyní sleduje výkony Ester Ledecké a říká, že si bude muset vybrat mezi snowboardem a lyžemi.

Lidovky.cz Co to s vámi dělá, když se díváte na svahy v Aare? Tehdy jste završil jednu část sportovně životní cesty, vybavuji si, jak jste v cíli vzal v euforii Šárku na koně…
Pamatuju si to úplně přesně a podrobně. Jak šly tréninky, závody. Jsou to moc příjemné vzpomínky.

Radost. Trenér Petr Záhrobský vzal po dojezdu do cíle dceru Šárku na koně....

Radost. Trenér Petr Záhrobský vzal po dojezdu do cíle dceru Šárku na koně. Rodinný tým získal zlatou medaili ve slalomu na mistrovství světa v Aare v roce 2007.

Lidovky.cz Ester Ledecké, která loni nečekaně vyhrála v superobřím slalomu zlatou olympijskou medaili, se první závod na mistrovství světa nepovedl (v super G skončila 27. se ztrátou 2,80 s). Co jste tomu říkal?
Byl to jeden nepovedený závod. Jak na olympiádě všechno vyšlo, jak tam byla vyhovující nenáročná trať, krásné počasí, žádné velké zatáčky a sluníčko, tak tady se to obrátilo a nic nevyšlo. Bylo špatné počasí, nebylo vidět, byly před tím pády, které sehrály velkou roli, protože do podvědomí závodníka se dostala obava ze zranění. Když spadne (Lindsey) Vonnová, tak už to musí být. Trať byla úplně jiná, náročnější než na OH, velké zatáčky ve větších rychlostech a byl jiný povrch a jiný sníh. Takže se sešly všechny nevýhodné věci a proto to dopadlo, jak to dopadlo.

Lidovky.cz Myslíte, že se Ledecká může v alpském lyžování dostat do úzké světové špičky podobně jako se to povedlo vaší dceři Šárce? Po olympiádě to vypadalo, že už tam skoro je, ale teď se ukazuje, že má před sebou ještě dost práce.
Cesta do světové špičky není zavřená pro nikoho. U Ledecké se přeskočilo určité období, kdy z mladých juniorů nastoupila přímo do světového lyžování a ta představa, kterou do ní lidi vkládají, neodpovídá ještě technickým dovednostem závodnice. Pokud je trať, která jí sedne, moc nezatáčí, kde je start poměrně do roviny, kde dokáže využít svoji sílu, tak se může ve špičce objevovat. Ale musí jí vyjít všechno, jako se to stalo na olympiádě. Je zatím limitovaná sjezdařskými technickými dovednostmi. V poslední době několikrát spadla, většinou je to ve velkých rychlostech, kdy nezvládne zatáčku. Tyto dovednosti se získávají trénováním, což u ní chybí, protože jezdí i na snowboardu. Tu zatáčku nemůže projet stoprocentně, protože nemá zažitou rychlost, není tam správně položená, tak se stane, že odstředivá síla, kterou by měla dát do lyží, aby jí to jelo dopředu, ji vynese do strany. Ale je to nejlepší česká závodnice a to, že jezdí do dvacítky, je dobré.

Ester Ledecká na mistrovství světa v Aare.
Ester Ledecká na mistrovství světa v Aare.

Ester Ledecká na mistrovství světa v Aare.

Lidovky.cz Chápu to správně, že si podle vás bude muset vybrat, zda se věnovat snowboardu, nebo lyžím, pokud chce v lyžování opravdu prorazit?
Toto rozhodnutí musí přijít co nejdříve. To, co se dokázalo, už se dokázalo, je to dobré, ale stavět kariéru na tom, že to budu kombinovat, tudy cesta dál nevede. Sjezdařský sport, který se dělá ve vysokých rychlostech, kde hrozí nehody, vyžaduje, aby holky neměly najeté desítky kilometrů, ale je to o tisících a o tom se zatím Ledecké jen zdá. To prostě chybí. To je věc trenérů, aby ji na to připravili, nebo aby od toho šli pryč.

Petr Záhrobský (67)

  • historicky nejúspěšnější trenér českého alpského lyžování
  • dceru Šárku přivedl k bronzu z OH (2010) a ke kompletní sadě medailí z MS ve slalomu - zlato (2007), stříbro (2009), bronz (2005)
  • dvakrát se s dcerou radoval z triumfu ve Světovém poháru, celkem devětkrát stála Šárka Záhrobská v éře svého otce na stupních vítězů v SP, v sezoně 2008/09 skončila druhá v hodnocení slalomu SP
  • s dcerou Šárkou, kterou trénoval prakticky od narození, se rozešel v roce 2010, syn Petr ukončil kariéru v roce 2011

Lidovky.cz Aare důvěrně znáte, na tom svahu jste zažil úspěchy. Zeptám se možná naivně vzhledem k mnoha sporům, jež jste vedl s lidmi z lyžování, ale zeptám se: ptali se vás současní trenéři na vaše zkušenosti?
Ne, nikdo se mě neptal, vůbec nikdo.

Lidovky.cz České alpské lyžování se výsledkově propadlo v porovnání s tím, co bylo před deseti lety, kdy bodoval váš syn Petr i Ondřej Bank, vaše dcera získávala medaile, ale body sbírali i další. Dnes se prakticky kromě obojživelnice Ledecké do první třicítky žádný Čech nedostává. Čím to je?
Měl jsem asi před čtrnácti dny rozhovor se synem Petrem, má velice úspěšnou akademii, vede žáky, říkal jsem mu, mně se zdá, že ta příprava neodpovídá, máte málo naježděno. A on mi na to odpověděl, jestli si myslím, že kdyby ty děti měly trénovat jako tenkrát my, tak by mu v akademii zbyla tak třetina lidí. Dneska už to není o té dřině, nikomu se nechce tolik pracovat. To je odpověď na to, že výkonnost šla dolů. Není natrénovanost, nejsou najeté objemy branek, nejsou trenéři, kteří by byli ochotní tomu dávat tolik, co jsem dával já, nebo ti, co byli úspěšní.

Lidovky.cz Takže už lyžování závodníci nedávají maximum?
Neřekl bych, že nedávají maximum, ale to maximum je na jiné úrovni. To znamená, že jsou méně zdatní kondičně i technicky. Na té své úrovni tomu dávají maximum, ale to je, jak mladí dnes říkají, o tři levely jinde. Nechci jim křivdit, maximum dávají, ale nehodlají věnovat tolik času přípravě, nehodlají podstoupit utrpení, protože to je utrpení, když musíte trénovat na hraně, protože vrcholový sport je pozitivní utrpení.

Trenér Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka po prvním velkém úspěchu - bronzu z...

Trenér Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka po prvním velkém úspěchu - bronzu z mistrovství světa v roce 2005.

Po zlatém triumfu. Trenér Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka po příjezdu ze...

Po zlatém triumfu. Trenér Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka po příjezdu ze Švédska, kde vyhrála v roce 2007 slalom.

Lidovky.cz V zahraničí, ať už jsou to třeba Rakušané, nebo Švýcaři, to utrpení závodníci podstupují?
Oni to dělají na hraně, ale také výběr, který mají, je mnohonásobně větší, než u nás, takže šance, že se tam objeví dobrý závodník, je mnohonásobně větší. Oni mu dají dobré podmínky. Ale nemám o Rakušanech zase tak dobré mínění, protože dneska nemají vlastně žádné slalomářky, od doby (Marlies) Schieldové tam není nikdo. Takže nelze hovořit o tom, že Rakušané jsou nějací dobří trenéři. Ale Schieldová to byl produkt tatínka, starého Schielda, kterého znám osobně, a (Marcel) Hirscher je něco podobného, kdyby nebylo starého Hirschera, tak dneska Rakušané nemají takovou superhvězdu. I tam je individuální přístup. Kdyby nebylo Ledeckých, tak by Ledecká také nebyla a nemáme se o čem bavit.

Šárka Záhrobská v cíli zlatého slalomu na mistrovství světa v Aare v roce 2007.
Ve Špindlerově Mlýně během závodu Světového poháru v lednu 2008. Petr Záhrobský...

Lidovky.cz Dlouhé roky razíte myšlenku, že kdyby se objem peněz, které má český svaz lyžování, rozdělil mezi daleko méně lidí, než dnes, tedy jen těm, kteří mají výsledky, tak by to pomohlo. Je toto podle vás cesta, kudy se musí české lyžování dát?
Za toto mě nikdo nebude chválit, ale moje zkušenost je, že do věku žákovského, případně do věku mladších juniorů by se o to měli starat rodiče, eventuálně kluby. Pokud ten junior uspěje, udělá titul mistra světa, tak by měl nastoupit stát. A pak by se to portfolio vyhozených peněz strašně zúžilo. A jednotlivcům by se vytvořily mnohem lepší podmínky. Zrovna když poslouchám pana (Milana) Hniličku (vládní zmocněnec pro sport – pozn. red.), tak moc nadšený nejsem. To jde jen o jiné rozdělování jinou agenturou, stávající ansábl na ministerstvu, těch 25 lidí, co tam je, je dostačující, akorát je potřeba je vyměnit, aby to dělali lidé, kteří mají erudici a vědí, o co jde. Ono se strašně peněz utopí v takových akcích typu všichni sportujeme a tak dále, tam se rozplyne tolik milionů. Nebo se postaví nějaké hřišťátko za xx milionů, to jsou hodně vyhozené peníze.

Lidovky.cz Myslíte si, že lyžařský svaz, respektive alpský úsek, to dělá dobře? Ledecká vedla se svazem dost dlouhý spor, nakonec se dohodli. Vy jste vedl se svazem mnoho sporů…
Ty spory jen potvrzují pravidlo, že kdo se dostane nahoru, tak si hledí svých zájmů a je to normální. Protože Ledečtí šli nahoru a šli naprosto individuální cestou, jako jsem šel já, tak je zákonité, že mají nějaké partnery. Svaz by se měl naučit tyhle lidi akceptovat a vytvářet jim podmínky. V žádném případě by to nemělo být kontraproduktivní, protože potom z toho netěží vůbec nikdo a ještě je stresovaný závodník. Ukazuje se, že ten systém dávání peněz do kolektivu prostě trvale nefunguje.

Lidovky.cz Čili že by peníze měly jít jen několika jednotlivcům?
Byl bych vždycky proto, aby to bylo velmi adresné. Protože je daleko jednodušší dát peníze na jméno a to jméno potom kontrolovat a je to i levnější. Je v tom nějaký objem, který je na přípravu, na závody a tak dále. A dobře se to dá zhodnotit, jdeš nahoru, my ti přidáme, nejsi úspěšný, necháme ti stejně, nebo ti ubereme, abys měl další motivaci. To se v podstatě dneska neděje, dneska se vypláznou peníze, dá se to na olympijský cyklus a ten cyklus zanikne a je to pryč.

Lidovky.cz Je v českém lyžování někdo, kdo by mohl být tak úspěšný jako vaše dcera Šárka?
V točivých disciplínách si myslím, že nikdo. Byl jsem se teď podívat ve Špindlu. A ještě jsou mezi těmi dětmi šílené rozdíly. Třeba tří, čtyřvteřinové rozdíly, což vypadá, že závodí lidi, kteří ani závodit nechtějí, je to na úrovni hobby. Nevychází to z přípravy. Množství lidí, kteří chtějí uspět, se zmenšilo.

Trenér Petr Záhrobský s trofejemi v lednu 2007, měsíc před mistrovstvím světa,...

Trenér Petr Záhrobský s trofejemi v lednu 2007, měsíc před mistrovstvím světa, kde jeho dcera Šárka vyhrála zlato.

Lidovky.cz Když vás tak poslouchám, tak budoucnost českého lyžování nevypadá moc růžově? Spoléháme se tedy v Česku na náhodu, že se – zase – objeví nějaký rodinný klan, který vyplodí šampiona?
Víte, můj systém lidi nemotivoval, už je v podstatě zapomenutý, ta doba, kdy se z něho dalo vytěžit, kdy jsme měli mistra světa, stříbro, bronz na olympiádě, to vyčpělo. A lidé, kteří přicházejí do lyžování, jsou většinou mladí, kteří nemají zkušenosti a vymýšlejí tabulky, jestli ten dotyčný udělá kotrmelec. Ale ze všeho nejdůležitější, co je opomíjené, je, jak se chová na sněhu. Takže budoucnost nevidím dobře.

Lidovky.cz Mrzí vás, že jste nemohl zkušenosti předat dál?
To mě mrzí, ale…

Lidovky.cz Protože vy jste byl samouk, ale stal jste se nejúspěšnějším trenérem v alpském lyžování v české historii.
Začali jsme z ničeho, šli jsme nahoru a ty zkušenosti jsou sbírané od jiných trenérů. Tenkrát jsem si upletl bič, když jsem říkal, že chci vychovat mistra světa. Čili já jsem na tu svou osobu strhl pozornost a novináři se v podstatě vybíjeli na mně a můj závodník byl stranou. Což je jiná situace u Ledecké, tam se to stalo obráceně, tam ten tým okolo příliš nepracuje, veškerým hromosvodem se stává Ledecká, což se jí teď nevyplácí. Těch zkušeností je přehršel, ale není to tady komu předávat. Protože při první přednášce dojde ke střetu, kdy moje požadavky na závodníky se budou rozcházet s realitou. A málo lidí se chce z té reality dostat ven a skutečně dřít. Protože ten vrchol je o drilu a námaze a i ta (Mikaela) Shiffrinová (nejlepší lyžařka současnosti – pozn. red.) má najeté takové objemy branek, co jsem měl možnost zjistit, že to je zhruba na stejné úrovni, co jsme tenkrát jezdili my. Takže dril a opakování vám způsobí, že tu situaci máte zažitou a v závodě ji zvládnete.

Petr Záhrobský ve Špindlerově Mlýně v roce 2008.

Petr Záhrobský ve Špindlerově Mlýně v roce 2008.

Lidovky.cz Vaše metody jsou tedy pro současné sportovce moc tvrdé?
Dalo by se to tak říct. (usmívá se) Tréninkový proces je o tom, že se zdokonalujete. Není na čem stavět, nejsou technické základy. Vezměte světový pohár ve slalomu, dneska je tam Shiffrinová, za ní trochu (Petra) Vlhová, pak je díra, pak jsou další dvě holky a to je v podstatě všechno. Čili holky na sedmém místě už mají dvouvteřinovou ztrátu a když jsme jezdili my, tak patnáctka byla do dvou vteřin a každá z té patnáctky to mohla vyhrát. Dneska i ten svěťák jde dolů.

Lidovky.cz Kdy je u dětí to klíčové období z hlediska lyžování?
Ten problém je už ve školičkách, nebo když rodiče učí děti lyžovat. První, co je naučí, je brzdit. Naučí je pluh, aby jim neujely, dětičky si zvyknou na prdelku vzadu, velký záklon, opření o patičky a ten zvyk se jim tak vžije, že už se toho nezbaví. A toto dítě je pro vrcholové lyžování v podstatě ztracené, protože se to velmi těžko přeučuje. To byl problém třeba u Kláry Křížové, když se bavíme o sjezdu, tam byly špatně naučené věci, třeba při tvorbě oblouku, kdy to dělala vrtěním místo tlakem na lyže. Jiné problémy jsou i u Ledecké a ty ji pak budou limitovat. Ale třeba bude tak dobrá, že je odstraní.

Lidovky.cz Tak ona má podobně jako vaše dcera Šárka cit pro sníh, cit pro skluz.
Určitě. Je ale potřeba ten skluz pěstovat. Musíte ho rozvíjet, trénovat. Když my jsme jeli do Aare, tak jsme trénovali sjezdy na Medvědíně, tenkrát jsem se pohádal z celým Špindlem, jezdili jsme skútrem nahoru, provozák to nechtěl, že mu prý rozbijeme trať pro turisty, my jsme argumentovali tím, že při sjezdu jezdíme rovně dolů, a natrénovali jsme tady. A za den jsme těch sjezdů udělali třeba deset. Protože jsem znal Aare a věděl jsem, jaká je tam trať, respektive že ty sklony se dají trénovat. A Šárka tam sjela vynikající sjezd, v kombinaci byla celkově čtvrtá (dvě desetiny od medaile – pozn. red.) a ve sjezdu devátá, což byl na ní super výkon. Představa, že pojedu do Jižní Ameriky, tam budu jezdit rychle a pak dva měsíce nebudu dělat nic… Ze závodníka to rychle vymizí, potřebuje opakování, dril. Ono to slovo dril působí šíleně…

Lidovky.cz Je takové odpuzující…
Ale je to důslednost, my jsme nešli z kopce, dokud to nebylo nejrychlejší a to je dril. Tím se ten trénink posouvá dopředu. Představa, že závodníkovi vytvořím podmínky a nechám ho jezdit, tak se to může obrátit a závodník si vyjezdí chyby.

Petr Záhrobský a Šárka Záhrobská (2006).

Petr Záhrobský a Šárka Záhrobská (2006).

Lidovky.cz Vy sám jste zkušenosti čerpal i od Ante Kosteliče, což byl takový chorvatský trenérský generál. Chorvatské lyžování se po jeho odchodu také potýká s výkonnostním poklesem. Je to podobné jako v Česku?
Určitě to vliv má, ale Kostelič byl lyžařský blázen, on dělal tu práci s láskou, oba jsme to dělali s láskou. Nelze mluvit o normálnosti, když všechno připravujete. Když jsme dělali tréninky na Mísečkách, tak já odsud z Benecka jezdil skútrem za tmy, dneska by se ochranáři asi zbláznili, postavil jsem za tmy sjezd a jak se rozednilo, tak jsme už trénovali. To nemůže dělat normální člověk. A Kostelič dělal podobné věci. Třeba jak trénovali odvahu, Janica se postavila na útes a skočila do dvacetimetrové hloubky do moře a Kostelič seděl dole na člunu. To samé dělal po zranění, když se vraceli. To jsou extrémy, ale v daném momentu jediná cesta, jak to přemoci. Ty osobnosti prostě chybí. Znal jsem velice dobře Anderse Pärsona (otec a trenér slavné švédské lyžařky Anji Pärsonové – pozn. red.), i on byl s Anjou na hraně. Pamatuji si, když jsme přišli do posilovny v Aare, Pärsonová měla na zádech 160 kilo a dělala s tím dřepy. Šárka byla schopná dělat dřepy maximálně s pětapadesátkou. Nicméně Pärsonová byla unikát a udělala tam čtyři medaile. Odchodem osobností, které narušují systém, nastává ticho a ta úroveň spadne.

Lidovky.cz Bude to chtít nového Záhrobského…
Svým způsobem je to pravda, musí se najít blázen, který poleze po kopci a bude dělat všechno a musí tam být víc, než trenérský um, musí tam být radost, láska obecně ale i ke sněhu, k tomu, co dělá, nekoukat na konflikty doprava doleva, nebát se jít do sporu. Když si vzpomenu na ty spory ve Svatým Petru (areál ve Špindlerově Mlýně – pozn. red.), ale já jsem si to uhádal, ale pak jsem byl černá ovce, nikdo se mnou nechtěl pomalu mluvit, ale trénink vyšel a výsledek byl.

Lidovky.cz Ale teď s vámi v Česku nikdo nechce spolupracovat. Všechny jste naštval a teď jsou možná rádi, že jste tady na chatě a nemůžete do ničeho mluvit.
Myslím, že to trošku tak bude, ale když se objevím ve Špindlu, tak přichází hodně lidí, ptá se na rady. Pokud jsem venku, tak se to nedá s Českem srovnat. Tam za vás mluví výsledky, medaile, tituly. To je rozhodující a trenér má slovo. Doma nejste prorok.

Spokojený. Petr Záhrobský na setkání s novináři v roce 2007 poté, co se jeho...
Jedna z posledních společných fotografií. Petr Záhrobský a jeho dcera Šárka se...

Lidovky.cz Změnilo se lyžování? Po rozchodu vám dcera vyčítala, že jste vyučoval oblouky postaru.
Řekl bych, že se oblouk nasazuje dřív, ale jeho podstata je stejná, to přišlo s carvingovými lyžemi a ty radiusy jsou v podstatě stejné, ale zvýšila se razance. A razance přichází u holek s věkem, tím, že se z nich stávají maminy. Důkaz mých slov je to, že (Veronika) Zuzulová jezdila furt stejně a byla stále ve špičce, Frida Hansdotterová, která jezdí úplně stejně od našeho titulu na MS Aare, dokonce se skoro stejnou technikou vyhrála světový pohár. A Shiffrinová dneska předvádí úplně čistou jízdu a je to lehké, protože když někdo něco umí a má to zažité, tak potom samotný projev na kopci je hrozně lehký. Ale říkat o mých dětech, že byly talenty, nebo říkat o Shiffrinové, že je to supertalent, ta to má všechno nadřené a čeští trenéři by se divili, kolik kilometrů, kolik branek, kolik toho musela ta holka najezdit, aby měla v brankách takovou jistotu a rychlost, aby dokázala ten oblouk začít tak včas. To samo nepřijde. Není talent, který by se postavil a sjel to.

Lidovky.cz Dnes se trať rozebírá na centimetry, ale laikovi připadá, že pokud se řítíte z prudkého svahu stokilometrovou rychlostí, tak stejně spíš bojujete o přežití.
Samozřejmě je to důležité, ale též se to nadhodnocuje, protože když je závodník na prohlídce a trať si prohlíží v ideálním stavu, pak stejně jede na dírách a rýhách, tak je to úplně něco jiného. Trenér někdy vysvětluje průjezd, který v reálu nelze provést. Je potřeba zvolit rozumný poměr, myslím, že toto se u Ledecké neděje. Tam je představa, že ona je jak Vonnová nebo (Sofia) Goggiová a že to musí zvládnout stejně, ale ona není taková, ještě nemá takovou techniku a k ní je potřeba přistupovat jinak.

Lidovky.cz Janek Ledecký popisoval, že díky zkušenosti z lyžování, kdy stojí jedinec proti systému, se mu teď lépe bude hrát Galileo, než v minulosti. Zdá se, že sbírá podobné zkušenosti jako vy. Znáte se?
Ne, nikdy jsme se spolu nebavili. Ale dokážu ho pochopit. Ten boj, který se odehrává o prosazení individuální cesty, není boj příjemný, vy se stáváte černou ovcí, nepohodlným, je to strašně vyčerpávající. Přiznám se, dneska už bych na to neměl. Když se kolikrát vracím, co všechno jsem musel udělat, tak kroutím hlavou.

Martin Prachař

Autor

Martin Prachařmartin.prachar@lidovky.czČlánky