Koukal hodnotí Vondroušovou: Je jako Rosický, stejně šikovná, fyzicky ale stejně křehká

Markéta do toho bude muset jít odvážně, říká před semifinále trenér Hernych

„Něco máme předjednané, ale posledních čtrnáct dní hodně věcí mění. Nakonec jsem i rád, že jsme se nedomluvili předtím, protože její cena rozhodně stoupá,“ říká Koukal o senzačním pařížském tažení tenisové teenagerky.

Tu v pátek čeká semifinále proti Johanně Kontaové (původně měla hrát ve čtvrtek, ale program posunul déšť, který zničil celý program).

Koukal se kompletně stará o dění v Česku, mezinárodní smlouvy vznikají po komunikaci s globální společností Octagon. 

Dlouholetá česká squashová jednička Jan Koukal.

Do týmu Vondroušové se dostal přes svého známého, tenistu Lukáše Dlouhého, a už po pár měsících cítí, co se rodí: 

„V Česku je její potenciál ohromný. A myslím si, že díky jejím výsledkům spojeným se zábavným tenisem může být ikonou i ve světě.“

Jelikož o náhody není nouze, byl to jeho tchán Jiří Beznoska, kdo Vondroušovou po loňském roce plném bolístek dával dohromady. I díky zásahu známého ortopeda teď válí - a Koukal je s ní u toho.

Jak to s rodinnou výpomocí bylo?
On není kouzelník, ale udělal to tak, že se provedla všechna možná vyšetření, která vyloučila, co by Maky mohlo být: rezonance zad, kyčlí, kolen, prostě všeho. Pak si to přečetl ještě jeden doktor, aby se utvrdila, že tam není nic vážného, aby už to neměla v hlavě. Její kondiční trenér Michal Vágner to říkal už na začátku: Maky je stejně šikovná jako Tomáš Rosický, ale fyzicky zatím stejně křehká. Proto se tým okolo ní musí postarat o to, aby nedopadla jako Rosický. Aby neměla pár geniálních momentů, ale pak byla strašně často zraněná.

Co za jejími zraněními bylo?
Její tenis ji o dva roky předběhl fyzicky. Z turnajů ITF vyskočila v sedmnácti a najednou hrála o několik levelů výš. Začalo si to vybírat daň, nebyla dostatečně fyzicky připravena a během sezony si nemůžete vzít na pár měsíců volno. Postupnými krůčky na tom pracujeme. Fyzický posun je letos do očí bijící a markantní.

Prý byla i její maminka zaskočená, že na dovolené sama pečlivě cvičila…
Lidi můžou mít sebevětší pravdu, ale ona si na to musí přijít sama. Některé věci u ní trvají trochu déle, ale zároveň vidí, jaké mají jiné hráčky týmy, jaký mají servis, co všechno pro to dělají. I to na ni zapůsobilo. Bez toho, aby byla zdravá, to přece nepůjde. Všechno jsou dílky mozaiky. Myslím, že si těch věcí uvědomuje čím dál víc.

Markéta Vondroušová ve volném čase

Vy se máte starat o její mediální obraz. Jak si vede?
Myslím, že to zvládá skvěle - na kurtu i na tiskovkách. Na nic si nehraje a je cool; přesně taková, jak ji známe my, co k ní máme blíž. Přijde mi, že to lidi dobře vnímají. Ona si věci užívá spíš v sobě, vnitřně, ale na druhou stranu chápe, že rozhovory k vrcholovému sportu patří. Na kurtu se od všeho oprostí a prostě ji baví tenis. Kdyby si všechno připouštěla, nedovedu si představit, že by hrála tak vyrovnaně jako letos.

Musíte ji nějak chránit?
Spíš udělat štít, proto jsem v Paříži. Čím dál postupuje, tím logicky roste pozornost, tlak se zvyšuje. Je důležité všechno zkoordinovat tak, aby měla hlavu jen tam, kde ji má mít. V zápasech.

Jak byste chtěl, aby působila?
ní není potřeba nic uměle vytvářet, stačí postupně vypouštět její lidský příběh - a lidi bude zajímat. Čím víc o ní budou vědět, tím ji možná budou mít radši. Prošla si všemi olympiádami dětí a mládeže, odmala reprezentovala ve všech možných kategoriích. Když letos v dubnu na Fed Cupu v Prostějově nastoupila Kanada v sestavě, kterou by asi nebyl problém porazit i bez Maky, ona stejně ani na minutu neuvažovala o tom, že by nepřijela. Reprezentace je pro ni srdeční záležitost.

A mimo sportovní vlastenectví?
Je to skromná, vtipná, veselá mladá holka. Trochu jiná generace, už vyrostla ve světě Instagramu a dalších technologií, které nejen jí přijdou jako normální součást života.

Markéta Vondroušová

Dřív u ní platilo: je jedno, kde jsme, hlavně ať je tam silná Wi-Fi.
Bez telefonu pořád nedá ani ránu, ale u jejích vrstevníků by spíš bylo divné, kdyby to bylo naopak. Na druhou stranu taky hodně čte a já neznám moc lidí, kteří jsou takhle ulítlí na telefon - a pak ho odloží a vezmou si knížku. To mi přijde super. Zajímá se třeba o druhou světovou válku. Pořád se o ní spoustu věcí dozvídám a z 95 procent je to příjemné překvapení.

Snažíte se budovat její značku?
Ze začátku jsem pro ni spíš řešil nějaké věci. Každý volný víkend jezdí do Sokolova a měla malé autíčko, nebylo moc bezpečné. Tak jsem jí sehnal sponzorského bavoráka. Mám svůj plán a teď přichází doba, kdy bude všechno aktuálnější - když jsme spolu loni začínali, byla snad osmá česká tenistka v žebříčku. Posledních čtrnáct dní hodně věcí mění. Nakonec jsem rád, že jsme se na něčem nedomluvili předtím, její cena rozhodně stoupá.

Lze o ní tvrdit, že je obyčejná holka z normální rodiny?
Do Sokolova jezdí za mámou, za ségrou na volejbal, teď tam fandila hokejistům, když bojovali o postup do první ligy. Má svoji partičku, se kterou tenisově vyrůstala. S trenérem, který ji vedl, si chodí zahrát čtyřhru nebo nějaký sranda turnaj. I když bydlí v Praze, k městu, kde vyrostla, se hrdě hlásí.

Jak moc jí pomohlo, že už je finančně zabezpečená, že překonala materiálně kritickou pasáž kariéry?
Loňský rok pro ni byl těžký, řešila věci ohledně svých osobnostních práv, pak byla zraněná. Panovala lehká nervozita, jestli bude schopná sezonu finančně utáhnout. Osmifinále na US Open jí ale dodalo klid, v tomhle směru se jí ulevilo. A teď od Nového roku to už je skvělá jízda. Už je za bodem zlomu, nemusí se bát o finance.

Markéta Vondroušová s trenérem Janem Hernychem

V čem se to projeví?
Její tým je pořád skromný, určitě budeme chtít víc zapracovat na tom, aby vozila víc lidí. Nejlepší holky mají kolem sebe nonstop kondiční trenéry, fyzioterapeuta. Tohle budeme chtít posunout dál.

Zato tenisově nic upravovat nemusíte, ne?
U sportovců, s nimiž pracuju, je pro mě důležitá výkonnost i osobnost. U Maky se mi hrozně líbí obojí. I když je někdy trošku pankáč - na věci si musí přijít sama, je tvrdohlavá. I po zkušenostech, co má, jí trvá delší dobu, než začne lidem důvěřovat. Někdo to vidí jako nevýhodu, já ve všech jejích vlastnostech spatřuju výhodu. A i díky nim je dneska tam, kde je.

A v jejím týmu vládne pohoda. Prý se s fórky moc nemažete.
Humor je tam ze všech stran a ona dokáže rány jak rozdávat, tak přijmout. Což je super. Samozřejmě někdy musíme řešit vážně i důležité věci, ale většina naší komunikace je takové špičkování. Často řeší Herňu (kouče Jana Hernycha) a jeho styl oblékání, na něm nenechá nit suchou. Mně tady teď pochválila! Je sranda, všichni jsme na stejné vlně.

Sám jste bývalý vrcholový sportovec. Co vás na ní zaujalo v tomto směru?
Hlavně se mi líbí cesta nespecializace. Dělala všechno možné, což u mladých není běžné, většinou jsou rovnou upjatí na jeden sport, hrají jen tenis nebo fotbal a tolik se nerozvíjejí. Ze squashe vím, že jsou pak v 15 letech tak mentálně vyprahlí, že už sport dělají jen kvůli rodičům nebo někomu jinému. Vyhrávat jako junior je fajn, ale o tom, jestli jste, nebo nejste úspěšný, se rozhoduje až mezi dospělými.

Co z toho plyne?
Když začala jezdit na Štvanici, všichni se hrozně divili, že oproti stejně starým nejlepším holkám málo trénuje, jen si párkrát týdně chodila zahrát. Jenže teď ji tenis na rozdíl od těch, se kterými vyrůstala, strašně baví, čím dál víc. Není tenisem přehlcená. Ba naopak: s jídlem roste chuť.

I vy jste se živil s raketou v ruce. Uhrál byste proti ní pár gamů?
Jsem lepší squashista než tenista. (směje se). Ale taky jsem sportovní fanatik, baví mě hlavně čtyřhry, chodíme hrát s kamarády. Technika squashe a tenisu se úplně liší, proto na kurtu hraju hlavně servis–síť. Styl Markéty je mi vlastně blízký. Sám hraju samé takové blbůstky: kraťasy, loby, vzadu mě nikdo moc neuvidí. Její styl je unikátní. Pro lidi i pro tenisový svět je to mezi holkami zpestření. Většinou do toho řežou zezadu a nic víc tam není. Markéta přináší takový svěží vítr, který tenis potřebuje i globálně.

Aby to nezapadlo: kromě krásných úderů umí pořádně dřít.
Ona je schopná na kurtu vypustit duši. Po některých zápasech jí říkám: Ty jsi válečnice! Běhá tam do zemdlení. Když dokáže Halepovou frustrovat tak, že tuhle hvězdu, co sama celý rok frustruje jiné, donutí zkoušet kraťasy… To je podle mě známka, že už Halepová prohrála. Udělat to s Markétou je jako náběh proti zdi, to nemůže dobře dopadnout.

Jako holka prý byla samá zlomenina, ze snowboardu, z fotbalu... I na antuce se občas pěkně odře jako teď v Paříži. Proč?
Chodí do toho po hlavě, ale co je ještě důležitější: Když už spadne, vždycky vstane a pokračuje. Je schopná jít za hranici bolesti, až tam, kam se jiné tenistky možná nejsou ochotné vydat. Ale to asi ke sportovcům patří. Když něco nejde, tak se přece nevzdám, a naopak se do toho tím víc pustím, chci to překonat. Bez takového zápalu by těžko mohla být úspěšná.