O vítězství třiadvacetileté slečny snad nikdo nepochyboval. V únoru Ledecká pod pěti kruhy šokovala svět, když v Pchjongčchangu posbírala dvě olympijské medaile: na lyžích i na snowboardu.
Podobný kousek se ještě žádné ženě nepovedl. Přesto na uplynulý rok nahlíží komplexně. Jen těžko hledá ten nejdůležitější moment.
„Odjela jsem hrozně moc závodů, které jsem si velmi užila. Nemám ale jeden nejsilnější moment,“ vyprávěla.
Ester Ledecká je suverénní vítězkou Sportovce roku 2018.
Počítala jste s vítězstvím? Jako jediná jste z české výpravy na olympiádě v Jižní Koreji získala zlatou medaili. A rovnou dvě. Byla jste jasnou favoritkou...
Rozhodně ne. Podobné ankety sportovců je strašně těžké posuzovat. Každý sport je jiný, specifický. Navíc, Česko je hrozně úspěšná země. Je tu spousta dalších osobností, které si korunu zaslouží.
Co jste se za ten rok naučila nového?
Hrozně ráda bych řekla, že komunikovat s novináři. Ale pořád mi to nejde. Ale pracuju na tom!
Stala jste se celebritou. Na slávu jste si zvykla?
Ani nevím. Jsem pořád na kopci s týmem, takže se pohybuju neustále ve stejné bublině. Slávu nevnímám. Ale stává se mi, že mě lidé poznávají na ulici. Často nechtějí ani fotku, spíš poblahopřát. To je strašně sympatické.
Páteční vyhlášení ankety Sportovec roku zafungovalo jako příjemný únik z tréninkového stereotypu?
Holčičí den. Byla jsem u kadeřnice, na make-upu, vybírala jsem šaty. Hrála jsem si na princeznu.
Jak probíhal výběr šatů?
Do Česka jsem přijela ve středu v noci (ve stejný den závodila na lyžích v italské Val Gardeně – pozn. red.). Šaty jsem zkoušela ve čtvrtek, v pátek ráno jsem byla u kadeřníka, abych se lehce přišmrcla na večer.
Kolik podobných dnů v sezoně stihnete?
Naštěstí moc ne. Mě by to ani nebavilo. Jednou za čas je to akorát.
