Na obou získaly naše hráčky bronzové medaile. V průběhu jedenácti let v reprezentaci, kdy nechyběla ani v jednom utkání, se Hana Ezrová podílela ještě na dalším bronzu a dvou stříbrných medailí z evropských šampionátů.
Basketbal byl její život, věnovala se mu i po skončení reprezentační kariéry ve Spartě Praha. S manželem Josefem Ezrem, mistrem Evropy z roku 1946, spolu trénovali minibasket, žáčky, dorost, dospělé, vychovali několik reprezentantek. I poté, co oslavila devadesátku, se ráda přišla podívat na euroligu žen nebo na utkání české reprezentace.
Hana Ezrová na střídačce pražské Sparty.
Jen jednoho se Hana Ezrová nedočkala, zlaté medaile. Nejblíže k ní měla na ME v Praze v roce 1956, ale tým nezvládl závěr utkání semifinále s Maďarskem. Pro kroniku Nebáli se své odvahy o tom momentu řekla:
„Závěr byl nervózní, dělaly jsme chyby, já trpěla na lavičce. Pak mě trenér Dobrý poslal rozcvičit, že bych mohla jako zkušená hráčka rozhodnout ze své parkety na pravém křídle. V té vřavě na mě ale zapomněl, jak mi později přiznal….“
Český basketbal na jednu z nejvýraznějších hráček své historie ale nezapomene.
Poslední rozloučení s Hanou Ezrovou proběhne v pátek 24. ledna v 15:20 v Malé obřadní síni ve Strašnicích.
