A teď vám to pomohlo k titulu.
Člověk neví co a není čas něco měnit, závod běží. Honza (kouč Železný) sice nechápal, ale vyplatilo se.
A i díky tomu teď ve sbírce máte i poslední titul. Jak je?
Uf, úleva. Někdo tam nahoře mě má asi rád.
REPORTÁŽ ZE ZÁVODU |
Ale byl to zvláštní závod, že?
Hrozný, jako zlý sen a vůbec nevím proč. Ale nakonec se můžu pochválit, že jsem v sobě zase objevila tu bojovnici.
Jak jste se motivovala?
Řekla jsem si: Tohle je třeba moje poslední Evropa v životě. Navíc jsem viděla trenéra, který omdléval. Musela jsem v sobě něco najít. Je krásné, že se to povedlo, ale pyšná na to, jak jsem házela, nejsem.
Jak vám bylo, když vás přehodila i Srbka Jelačová?
Ta mi taky samozřejmě pomohla, hned jsem jí děkovala, že mě vyhecovala. A ona, že stejně chce, abych vyhrála, že jsem její vzor.
Měla jste v hlavě porážku?
To vás napadne tisíckrát. Byl to nepříjemný závod a budu na něj hodně dlouho vzpomínat. Jen z úplně jiného hlediska.
Synovi jste posunuli večerku?
Jankovi se tu moc nelíbilo, brečel a to mě rozhodilo. Ale má maminku mistryní Evropy a jednou bude rád, že tady byl.