Čeští horolezci vytyčili novou trasu na horu v Peru. Nazvali ji Boys 1970 na počest ‚prokleté‘ expedice |
Když čtyřicetiletá česká horolezkyně na konci července zdolala na čtvrtý pokus K2, na lezení nejtěžší horu na světě, zapsala se mezi české legendy tohoto sportu. Svým výkonem inspirovala řadu lidí, který jí na dálku skládali poklony.
Té se však nedočkala od jednoho z nejlepších českých horolezců současnosti Tomáše Petrečka, který se s Kolouchovou potkal právě v základním táboře před výstupem na K2.
Petreček, jenž na rozdíl od své kolegyně lezl spolu s Markem Novotným a Pavolem Luptákem alpským způsobem (bez použití fixních lan a kyslíkových přístrojů), Kolouchovou obvinil, že ve „své“ expedici neúměrně riskovala s životy šerpů.
Horolezkyně Klára Kolouchová
„Jedinou možností, jak vylézt na vrchol, bylo poslat je (šerpy) do ohromného rizika. Jen zázrakem to nedopadlo katastrofou. Jejich prací je pomoci dobře platícím klientům, kteří chtějí vylézt na vrchol. Má to ale mít hranice. Pokud se šerpové shodnou, že z bezpečnostního hlediska se na horu dále v těchto podmínkách nepoleze, mělo by se jejich stanovisko brát jako rozhodující. A to se bohužel neděje,“ uvedl pro server Aktuálně.cz rovněž čtyřicetiletý Petreček, který stejně jako loni pokus vylézt na K2 po dosažení čtvrtého výškového tábora vzdal.
Kolouchová, která má na svém kontě také vylezení na Čo Oju (šestou nejvyšší horu světa - 8201 m. n. m.), Aconcaguu (nejvyšší horu Jižní Ameriky - 6959), Denali (nejvyšší horu Severní Ameriky - 6194) a Elbrusu (nejvyšší horu Evropy - 5642), však s Petrečkem v tomto ohledu zásadně nesouhlasí.
Vyměnila civilizaci za horskou chatu. Švýcarům chutnají knedlíky z dětské krupičky, říká Češka |
„Není vůbec pravda, že šerpové riskovali neúměrně své životy. I když mám Tomáše (Petrečka) ráda a obdivuju jeho výkony, v tomhle s ním nesouhlasím. Když jsme se po prvním neúspěšném výstupu museli vrátit do základního tábora, čerstvě tam dorazila nová výprava s vlastním týmem šerpů, které jsem se rozhodla následovat. Devadesát procent lidí té úspěšné výpravy bylo úplně jiných než v té první,“ vysvětluje Kolouchová, která pracovala jako manažerka pro řadu firem v Česku i v zahraničí, v rozhovoru pro LN.
Lidovky.cz: Kláro, jak to tedy bylo s vaším výstupem na K2?
Nahoru šel při druhém vrcholovém pokusu úplně nový fixační tým šerpů, nezatížených špatnou zkušeností z neúspěšného, prvního výstupu. Navíc měl tenhle tým přesné informace, jak kritické pasáže v oblasti Bottlenecku vypadají a věděli tak velmi dobře, do čeho jdou. Vzali na sebe riziko dobrovolně tak, jako vždycky. Nebylo by to určitě tak, že by je nahoru někdo nutil lézt. Naopak! jejich motivace a nová energie a chuť do toho jít i přesto, že devadesát procent ostatních týmů to vzdalo, byli pro mé rozhodnutí ještě jednou to zkusit naprosto zásadní.
Klára Kolouchová na Mount Everestu.
Lidovky.cz: Proč vám vůbec onen první výstup nevyšel?
Začínaly se tam vyskytovat laviny, šerpové měli sníh až do pasu, doslova ve sněhu plavali. Bylo velice korektní rozhodnutí nahoru nejít a zkusit to někdy příště.
Lidovky.cz: A nebrala jste na sebe neúměrné riziko vy, když jste se po dvou dnech odpočinku vydala ze základního tábora opět nahoru?
Riziko je tam samozřejmě vždycky a to obrovské. Po dvou neúspěšných pokusech z dřívějška byla ale moje hlava nastavená tak, že tam letos vylezu. A i když to na další pokus zase nevyšlo, říkala jsem si, že chci ještě zabojovat a dát tomu vše. Vždy je prostor to přímo na kopci přehodnotit a dle aktuální situace kdykoliv otočit.
Holeček převzal prestižní Zlatý cepín za prvovýstup s Hákem |
Lidovky.cz: Vy jste jako první Češka vrcholu K2 přece jen dosáhla. Jak složitá pak byla cesta dolů?
Obrovsky. A nejen dolů, celá tahle expedice byla nejtěžší, jakou jsem kdy absolvovala. Nahoru vás žene obrovská motivace s jasným cílem - vrchol. A pak si moc dobře uvědomíte, že cesta dolů je vlastně ještě náročnější a vy ji musíte absolvovat s výrazně menším počtem sil. Tam už opravdu jedete na všechny rezervy. Riziko, že uděláte chybu, se tak neúměrně zvyšuje. Navíc jsme věděli, že se má začít kazit počasí, bylo nezbytné sestoupit co nejrychleji. A to se mi povedlo již za dvanáct hodin.
Lidovky.cz: K2 je považována za nejtěžší horu světa? Lákalo vás její zdolání hodně?
S K2 jsem strávila poslední čtyři roky a byl to boj. Ale krásný. A jsem ráda, že můžeme vyhlásit příměří. Královna hor mě nakonec k sobě pustila a my teď konečně můžeme tuhle mou životní kapitolu uzavřít - symbolicky filmovým dokumentem, který teď budeme dokončovat s režisérkou Janou Počtovou.
Lidovky.cz: Na druhou stranu se z K2 díky své náročnosti nestala turistická hora jako z Mount Everestu. Tam lidé v posledních letech umírají stále častěji, protože se na stěně i hřebenu tvoří zácpy a zlezení tak trvá mnohem déle. Co si o tom myslíte?
Je to obrovský problém, jehož řešení nelze odkládat do nekonečna. V Nepálu musejí autority v podobě úřadů vymyslet, jak během lezecké sezony počet lidí na Mount Everestu omezit. Nástroje k tomu jsou, sami horolezci už k nepálským úřadům podali svůj návrh řešení. Teď je však otázka, jestli jej v Nepálu příjmou. Z povolenek lézt nahoru mají obrovské peníze a těch se dobrovolně vzdávat chtít nebudou.
Horolezkyně Klára Kolouchová
Lidovky.cz: Jakou jste měla zkušenost vy, když jste v roce 2007 na Mount Everest vylezla?
V první řadě je potřeba říci, že jsem lezla ze severu, z tibetské strany, kde je výrazně méně lezců než v Nepálu, odkud je nechvalně známá fotografie s frontou pod vrcholem. Moje zkušenost tak byla úplně jiná a jsem ráda, že jsem podobný přetlak nezažila. Nepřísluší mi kohokoliv soudit, je každého volba, kam se rozhodne vylézt. Ale všichni by si měli uvědomit, že lidé přicházejí o život zbytečně kvůli neustálým frontám a čekání, kterému lze předejít. Řeknu vám ale zkušenost Nirmala Purji, který právě dokončuje Projekt Possible a který inkriminovanou fotografii s frontou čekajících horolezců na Everestu letos pořídil a publikoval.
Lidovky.cz: Povídejte...
Byl tam obrovský humbuk, ina nižších horách nepředstavitelný. Nirmal, který je v horách extrémně rychlý, již dříve zvládl cestu z místa, odkud je fotografie pořízena za čtyřicet minut. Teď mu trvala šest hodin! Na trase je jediné fixní lano, část lezců směřuje vzhůru, druhá se vrací z vrcholu. Nastává patová situace, nikdo nechce ustoupit. Je to hra o čas a o život, čekání v „zóně smrti“ je extrémně nebezpečné. Nirmal se dobrovolně snažil situaci řešit a hodinu a půl koordinoval přesun horolezců v nejnebezpečnějším bodě. A zároveň také znovu otevřel veřejnou diskuzi na téma bezpečnosti na Everestu.
Lidovky.cz: Vy už jste zvládla zdolat řadu vrcholů. Co je pro vás další metou teď?
V současnosti to jsou především pracovní cíle. Nemám to dané jako jiní profesionální lezci, že už teď vím, kam polezu příští rok. Chci si odpočinout, přijít na jiné myšlenky, nabrat síly. Ale určitě si myslím, že jsem zdoláním K2 neřekla své poslední slovo.
Lidovky.cz: Tím, že jste jako první Češka pokořila i K2, jste se ale stala veřejně známou osobou. Jak se s tím vyrovnáváte?
Je strašně hezké, že mi píšou cizí lidi, jak jsem je inspirovala tím, co jsem dokázala. Jedna maminka mi psala, že díky mně si teď troufne na něco, co před tím považovala se dvěma dětmi za nemožné. Pokud splněním svého snu dokážu jiné motivovat k plnění jejich vlastních snů, tak je to přece báječný, ne? Jsem hrdou patronkou programu DofE (Mezinárodní cena vévody z Edinburghu), která rozvíjí schopnosti mladých lidí ve věku od 14 do 24 let. A jsem ráda, že je svými činy můžu inspirovat.
