Jejich první vzájemný souboj v životě při Pardubické bude protkán číslem 2. Váňa starší, rekordman v počtu startů v jednom z nejtěžších světových dostihů, pojede o víkendu již svoji 22. Velkou, zatímco Váňa junior druhou.
Oba sní možná trochu bláhově o tom, jak si to mezi sebou rozdají v cílové rovince o vítězství. Váňa starší by v případě úspěchu slavil pošesté, mladý Váňa premiérově.
Jenže nejprve se musí přenést přes nejobávanější překážku starého kontinentu Taxisův příkop. Živý plot vysoký 150 a široký 180 centimetrů.
Za Taxisem už čeká zábava „Když máte Taxis za sebou, zbytek dostihu už je zábava,“ vtipkuje nejslavnější český žokej všech dob. „Tedy pokud později nepadnete... Když máte koně, který na to má, je radost zajet si v Pardubicích finiš,“ zatváří se blaženě.
Jak ale na obávaný Taxis vyzrát? Jak udržet koně v klidu před překážkou, za niž není vidět?
„Celý život na Taxis najíždím zprava,“ přiznává Váňa starší jistý konzervatismus. „Jenže Taxis čeká brzy po startu, takže hodně záleží i na startovním čísle a vůbec na tom, jak se vám start povede.“
Váňa vzpomíná, že už zažil spoustu Velkých, kdy na Taxis najížděl sice v ideální pozici, ale z ničeho nic ho jakýsi bažant zavřel.
„Pak jen úlevou křiknu – kurva! – a na poslední chvíli svého koníka nějak nadiriguju, aby to vyšlo.“
Váňa junior si vzal z otce příklad a loni Taxis skákal také z pravé strany. Moc ale nechybělo a jeho šance právě tady skončily. Juventus se z potíží vyhrabal snad jen silou své osobnosti.
„No, skočili jsme to tak nějak,“ usmívá se mladý Váňa rozpačitě. „V neděli nechci na Taxis najíždět ani vepředu, ani vzadu. Nejlepší by bylo skočit tuhle překážku normálně někde v koních a přehoupnout se přes ni s ostatními.“
Mladý Váňa pokusí štěstí s Decent Fellow, který dosud pokaždé skončil na stupních vítězů, jeho otec sází na Juventuse, s nímž loni do cíle jako pátý docválal právě „Pepča“, jak synovi říká.
„Hecovat se ani nebudeme,“ povídá, „Člověk spíše do poslední chvíle přemýšlí nad tím, aby všechno doladil a neudělal nějakou chybu.“
Váňu staršího čeká asi poslední dostih v životě. Na jeho zdraví se podepsal nespočet zranění a jeho nejbližší ho přemlouvají, aby proto skončil. Již pět let jezdí s umělým kyčelním kloubem, jako varovné memento zůstává také čtrnáct let starý úraz, při němž si zlomil žebra i pánev a téměř si utrhl plíci. Několikrát se mu pak zastavilo srdce, ale Váňa klinickou smrt rozchodil.
„Určitě zase nebudu ze soboty na neděli nervozitou spát,“ ví Pavla Váňová a potvrzuje, že za rok už svého chotě na Velkou nepustí...
