V noci ze středy na čtvrtek začaly plnit sociální sítě vzkazy věnované Patricku Dayi a jeho nejbližším. Sedmadvacetiletému profesionálnímu boxerovi lehké střední váhy se stal osudným sobotní zápas s o šest let mladším Charlesem Conwellem.
Právě Conwell ještě den před smrtí svého protivníka sdílel na svém Instagramu otevřený dopis Dayovi, ve kterém prosil o odpuštění. Toho se mu dostalo od kouče Joa Higginse: „Bůh žehnej tobě a tvému týmu. A věř, není to tvá vina. Zůstaň silný a věř, že nikdo z našeho týmu ani Patrickovy rodiny tě z ničeho neviní.“
Americký boxer Patrick Day.
Higgins byl v té době u svého chráněnce v chicagské nemocnici, kde podstoupil operaci mozku, přesto mu lékaři dávali mizivé naděje na přežití.
Oba se znali třináct let; bývalý záchranář, jehož bratr zemřel při zásahu v jedné z budov Světového obchodního centra 11. září 2001 a který sám překonal rakovinu, trénoval Daye od jeho začátků.
Ten pocházel ze zajištěné rodiny – otec byl lékařem, silně věřící matka pracovala coby překladatelka mimo jiné i pro OSN. Day pak měl doma bakalářský titul v oboru zdraví a wellness. „Box mám v srdci, tomu neporučíš,“ vysvětloval, proč si zvolil box.
Úmrtí profesionálních boxerů v posledních třech měsících
Sedmadvacetiletý rodák z Freeportu podlehl zraněním hlavy ze zápasu proti krajanovi Charlesi Conwellovi o tomto víkendu. Day se věnoval boxu od čtrnácti let, kdy jej začal trénovat soused Joe Higgins. Během své kariéry nasbíral úspěchy v amatérském ringu, mezi profesionály vyhrál sedmnáct ze dvaadvaceti zápasů.
Jednadvacetiletý Bulhar se vydával za svého bratrance Isuse Veličkova přes rok, než zemřel po knockoutu v pátém kole zápasu s Arditem Murjou v albánském Skadaru. Ten se konal 21. září. Před dvěma týdny byl spis vydán státnímu zástupci. Toho, kdo za jeho smrt ponese zodpovědnost, čeká až osmiletý trest ve vězení.
Třiadvacetiletý Argentinec zkolaboval krátce po remíze s krajanem Eduardem Javierem Abreuem 20. července. O pět dní později v nemocnici zemřel. Pro Santillana šlo o druhý tvrdý desetikolový duel během pěti týdnů, v polovině června prohrál v Hamburku se skvělým Němcem Arťomem Harutjunjanem.
Dva dny před Santillanem zemřel osmadvacetiletý Rus, který absolvoval až brutální duel s Portoričanem Subrielem Matiasem. Z něj ho trenér Buddy McGirt stáhl po 11. kole, byť tak dle všeho měl učinit už daleko dříve. Pro Dadaševa byla prohra s Matiasem první v profesionální kariéře čítající čtrnáct zápasů. |
Sbíral domácí tituly v amatérech, byl mezi náhradníky pro olympiádu v Londýně 2012, v profesionálním ringu i se sobotou odboxoval 22 zápasů. Sedmnáct vyhrál, jednou remizoval, čtyřikrát prohrál. Žádný nezkušený zajíc. Proč tedy musel zemřít?
Proč musel být už čtvrtým mrtvým profesionálním boxerem za poslední tři měsíce?
„Shoda náhod. Box je rizikový sport, ale umírá se i v jiných sportech. Umírá se i mimo sportovní kolbiště,“ shodují se pro LN Lukáš Konečný a Rudolf Kraj, olympionici ze Sydney 2000 a nejúspěšnější čeští profiboxeři.
A společnou řeč nacházejí i při dalším hodnocení. „Často si za to mohou ti boxeři sami tím, že podceňují prevenci, lékařské prohlídky,“ tvrdí Konečný, generální sekretář České unie boxerů profesionálů.
„Je to o jednotlivcích. Ti kluci často nepřiznají, jestli se jim něco nestalo třeba i doma, jestli je něco nebolí,“ přidává viceprezident české amatérské organizace ČBA. „Navíc někdo snese stovky úderů, u někoho stačí jedna tvrdší rána,“ poznamenal Konečný, stejně jako Kraj také trenér.
„Jak v amatérech, tak mezi profíky dochází ke zraněním často až v závěrečných kolech, kdy už hraje roli únava,“ poznamenává „Mělnická mlátička“.
Jak tedy podobným případům předejít? A lze to vůbec?
I zde najdou shodu. Snížení počtu kol řešení není (v profi se titulové zápasy boxují na 8, 10 a 12 tříminutových kol).
„Trenér by se neměl bát hodit do ringu ručník, když vidí, že s jeho svěřencem není něco v pořádku. Boxer to vzdá sám málokdy, všichni jsou bojovníci, jdeš za hranu, ale od toho tam je trenér,“ má jasno Kraj.
Na hrách v Riu 2016 Rusové a předloni v Anglii testovali přenosný CT skener mozku, který během pár vteřin mohl objevit krvácení v hlavě. Novinky kolem přístroje v ceně cca 400 tisíc korun ale od té chvíle nejsou. „Pokud by jej bylo možno mít na galavečerech, byla by to obrovská pomoc, uvidíme, zda se o tom začne nyní zase více mluvit,“ dodává Konečný.
Naděje tu je. I vlivný manažer Lou DiBella, který se staral o Daye, po jeho smrti řekl: „Není čas mluvit o změnách. Nastal čas je konečně uskutečnit. Jedině tak můžeme uctít Patrickův odkaz!“
