Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Nedivím se, že jsou všichni proti mně. Říkám nepopulární věci, přiznává legenda Jan Koukal

Sport

  5:00
PRAHA - Býval dobrým squashistou, ale spáchal ten nejhorší hřích. Rozhodl si říct, co si myslí. Prý tím zabíjí sport, který miloval. Obviněn z neoprávněné kritiky nyní projíždí krajinou. Psanec, který je loven celou českou squashovou obcí. Jan Koukal. Odpadlík.

Jan Koukal se svými svěřenci a jejich medailemi z MČR dorostenců. foto: Archiv Jana Koukala

Všichni proti Koukalovi. Proč se legenda dostala do nelibosti českých squashistů?

Parafráze ze stejnojmenného populárního amerického seriálu navozuje příběh 35letého squashisty, jediné české legendy svého sportu. 

Jan Koukal totiž před nedávným mistrovství České republiky ve squashi, v němž byl patnáct let českou jedničkou, dopředu prohlašoval, že si ho jde jen užít, protože se mu aktivně už delší dobu nevěnuje.

Na samotném turnaji však vyřadil přední české reprezentanty Viktora Byrtuse, Ondřeje Vorlíčka a Martina Švece a senzačně postoupil do semifinále.

Česká squashová legenda Jan Koukal.

Po něm se pak vyjádřil k hráčům, které porazil, zejména pak k Byrtusovi, který patří k nejlepším evropským hráčům mezi juniory.

„Když prohrají s někým, kdo dva roky netrénuje a odehraje jeden turnaj za rok, tak je to pro český squash smutný. Já jsem rozhodně dobře nehrál, jenom jsem běhal a vracel jsem,“ uvedl Koukal nekompromisně pro Českou asociaci squashe.

„Možná by se měli nad sebou trochu zamyslet a začít některé věci dělat jinak. Třeba Byrtus má velký potenciál, ale jestli to myslí vážně, tak musí hodně přidat,“ nebrala si česká legenda servítky.

Tím však rozpoutal obrovskou vlnu nevole u řady hráčů, kteří Byrtuse a spol. hájili.

Ozval se například vítěz šampionátu a aktuálně nejvýše postavený český squashista na zahraničním žebříčku Daniel Mekbib.

„Moc tomu nerozumím. Je bývalý čtyřicátý hráč světa, to čekal, že všichni ho ihned a jednoduše porazí? Navíc je obrovsky zkušený. Poradil si s nadějnými juniory a poté po těsném průběhu s Martinem Švecem. Nesouhlasím s jeho názorem. Jestli chce situaci zlepšit, tak ho zvu, ať s námi trénuje a pomáhá juniorským reprezentantům,“ uvedl Mekbib.

Daniel Mekbib.

A do Koukala se pustil i semifinalista Ondřej Uherka. „V jeho dobách se vše orientovalo pouze na něj, nyní máme více hráčů, co jezdí na zahraniční turnaje. Naši junioři vybojovali třetí místo na mistrovství světa týmů. To je málo? Vždyť máme několik hráčů co mají potenciál a doufám, že v budoucnu budou lepší než Koukal,“ rýpl si do Koukala.

A nebyli jediní, Česká asociace squashe pak vydala tiskovou zprávu, kde se do Koukala opírají i další české squashistky a squashisti.  

A to Koukala přimělo k reakci. „Upřímně těm reakcím nerozumím. Chápu, že pan novinář píšící pro squashovou asociaci snaží zařídit čtenost a k tomu jsou potřeba senzace. V principu si za svými slovy stojím, i když byla napsána a následně interpretována, zvláštním způsobem. Squash mám rád, ale dnes už raději svoji energii a čas věnuji jiným věcem,“ uvedl pro server Lidovky.cz.

Honzo, jak se to má tedy s vaším vyjádřením na adresu poražených soupeřů? Tedy že je porazil někdo, kdo už dva roky nehraje?
Od mistrovství republiky 2017 sám už netrénuji. To jsou dva roky, za tu dobu jsem odehrál více méně jen dvě mistrovství republiky, pokud nepočítám dva menší turnaje, abych se kvalifikoval. Squash je sport, který člověk těžko natrénuje bez zápasů. Jsem soudný a vím, jak jsem hrával a jak hraju teď. Ani loni, ani letos jsem nehrál zdaleka tak, jako dříve, to ani není možný.

Takže viníte své soupeře z toho, že jste je i přesto vyřadil z turnaje?
Zahrál jsem si týden před republikou s kamarádem z Maďarska, co už také nehraje turnaje a neměl jsem s ním šanci. Proto tu je mé překvapení, že to stále na některé hráče z naší špičky, kteří se squashi věnují naplno, stačí. Prostě můj názor je, že po několika letech, kdy se tomu intenzivně věnují, a s těmi tréninkovými možnostmi, co mají, už by měli být jinde. Asi říkám věci otevřeně a to se u nás moc nenosí. Takže se nedivím, že jsou všichni proti mě. Z mé strany se ale jedná o konstruktivní kritiku.

Jan Koukal se svými svěřenci.

A co vaše vyjádření k jednomu z nejlepších juniorů v Evropě Viktoru Byrtusovi, že by měl přidat?
Co jaksi nezaznělo je, že jsem Byrtuse přirovnával ke Gregovi Gaultierovi. Viky (Byrtus) je podobný talent jako on, určitě větší talent, než jsem byl já. Loni v sedmnácti letech byl ve finále juniorského mistrovství Evropy do 19 let. To byl fantastický úspěch. Ale 18letého Grega bych dnes rozhodně neporazil. Byl tehdy 40. na světě. Stejně jako aktuální světový junior číslo jedna. 

Takže by si měl Byrtus klást vyšší cíle?
Věkem je ještě junior, ale v osmnácti už je je třeba koukat dál. Viky má neskutečné předpoklady, ale jestli je chce naplnit i mezi dospělými, tak prostě musí přidat. To je fakt. Naposledy jsem volal jeho trenérovi po mistrovství republiky, když tato mediální přestřelka vypukla, a vidí to podobně. 

A co vaše kritika na adresu dalších špičkových hráčů?
Jestli se ostatní kluci z naší špičky nějak výrazně zlepšili, tak se jim omlouvám, že jsem to nezaznamenal. Díval jsem se na světový žebříček, ale ani tam jsem žádný posun od loňska nenašel. Nahoru šel bez debat jen Ondra Vorlíček. Po sezoně jde studovat do USA, což je skvělý krok a moc mu k tomu gratuluji. 

Co říkáte na názor Daniela Mekbiba, že byste měl pro český squash také něco dělat a předávat zkušenosti, a ne jen kritizovat?
Poslední dva roky pomáhám jednomu juniorovi a třem juniorkám z Moravské Slavie v Brně, kteří letos na MČR juniorů vyhráli dohromady osm medailí a stali se tak nejúspěšnějším klubem a jsou vidět i v Evropě. Pomáhal jsem s přípravou i Olze Kolářové, která získala letos pošesté titul ženský. Ta má můj velký obdiv, jak to zvládla. O našich top PSA hráčkách raději taktně pomlčím.

Takže jste ochotný se dělit o své zkušenosti i s českou špičkou?
Ano. Ale jediný, kdo za mnou přišel, jestli bych si s ním někdy nezahrál, je Ondra Vorlíček. Takže slova našich reprezentantů do médií mi přijdou hodně úsměvná. Uvedu jeden příklad. Když mi bylo třináct, tak nejlepší u nás byl Miloš Pokorný. Na turnajích mě nastřeloval, strkal, já zápasy končil v slzách. Ale i tak jsem mu volal a prosil ho, jestli by si se mnou nezahrál. 

Takže jste s ním chtěl hrát, abyste se na něj mohl časem dotáhnout?
Jel jsem z Dejvic tramvají hodinu a půl na Černý most. Tam jsem dostal za 40 minut šestkrát 9:0, možná 9:1 a zase jsem jel zlomený zpátky. Ale za týden jsem mu volal znova. Věděl jsem, že to je má jediná šance, jak se zlepšit. 

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...