Zkáza českých skoků. Z kdysi slavného areálu v Harrachově zůstaly ruiny |
„Od roku 2010, kdy jsem se stala starostkou, bijeme na poplach kvůli havarijnímu stavu. Dávali jsme na můstky 400 tisíc ročně, přičemž rozpočet města je zhruba 40 milionů korun,“ přiznává starostka Eva Zbrojová, podle níž dělá skokanský areál městu velkou reklamu ve světě.
V roce 2014 se dokonce zmiňovalo, že do města přiteče 3,5 miliardy korun, a z Harrachova se udělá Národní olympijské centrum. Nestalo se ale nic.
Menší můstky se měly dokonce už před dvěma roky zavírat. „Ostře jsem proti tomu vystoupila, protože jsem měla informace, že to ještě nějak půjde. Ale nyní už se to zavřít muselo, došlo to do takového stavu, že je to zdraví a životu nebezpečné,“ prohlašuje starostka Zbrojová.
Město nejvíce bojuje o střední můstky, zejména můstek K70 s takzvaným kritickým bodem, důležitým při bodování, 70 metrů. „Ty jsou potřebné pro rozvoj sportovců. Děti tam mohou trénovat, učit se, a díky místním podmínkám je to prostředí velmi vhodné. Prioritně by se měl určitě opravit ten,“ klade důraz paní starostka.
Starostka Harrachova Eva Zbrojová.
Naposledy se o můstcích hovořilo letos na jaře. O osud místní dominanty vyjádřil obavy i premiér Andrej Babiš. „Bavili jsme se o různých cifrách, nakonec jsme se dostali k nějaké půlmiliardě. Dokonce se nás pan premiér zeptal, jaký máme rozpočet, a když jsem mu sdělila konečnou částku, tak odvětil, že do toho město snad ani nebude zatahovat,“ vzpomíná na setkání s premiérem Eva Zbrojová.
Skokani vládě věří, že se na opravu areálu peníze najdou. „Přišlo mi, že to pro ně není jen jeden z řady obyčejnějších projektů, kdy někam přijedou, a řeknou jim, že opraví silnici nebo školku,“ říká Stanislav Slavík, rozhodčí Mezinárodní lyžařské federace FIS.
Proč má ale můstky platit stát?
Areál skokanských můstků vlastní společnost Klasický areál Harrachov o.p.s., o níž se starají Svaz lyžařů a Český olympijský výbor (ČOV). „Původně byl u jejího založení Liberecký kraj, dále město Harrachov, oddíl TJ Jiskra Harrachov a Svaz lyžařů,“ říká starostka. To se změnilo v roce 2014, kdy bylo po mistrovství světa v letech na lyžích.
„V tom roce přišly informace ze strany ČOV a Svazu lyžařů, že by se u nás mohlo vybudovat Národní olympijské centrum pro zimní sporty. A měly být připraveny peníze, celkem asi 3,5 miliardy korun. Liberecký kraj se z té společnosti rozhodl vystoupit, my jsme v ní chtěli zůstat v jakékoliv formě. Ale dostali jsme jasně najevo, že pokud ve společnosti zůstaneme, nepůjde do ní ani koruna,“ vybavuje si starostka.
Cesta nahoru ukazuje malebné městečko ze zcela jiné perspektivy.
Harrachovští radní tak nechtěli region připravit o takovou částku, starostka svolala mimořádné jednání zastupitelstva, a město ze společnosti vystoupilo. „Od té doby už na to nemáme takový vliv,“ lituje starostka.
Nicméně od svých současných vlastníků se peněz Harrachov nejspíše nedočká.
„Ani jedna z těchto organizací nemá ve svém programu naplánovanou velkou investici do Harrachova. Z pěti mamutů (velkých můstků, pozn. red.) na světě byly čtyři rekonstruovány z peněz státu, někde do toho šly i evropské peníze. V Oberstdorfu do toho šel snad i spolkový stát Bavorsko,“ podotýká Jan Baier, místopředseda úseku pro skoky na lyžích, který je součástí Svazu lyžařů.
Další peníze stojí provoz a údržba areálu, kdy si celé středisko na sebe musí vydělat. Například jako ve slovinské Planici. „Vedle sebe tam stojí devět můstků, jsou v provozu celý rok, a z nájmu pro cizince vydělají na provoz. Cizí reprezentace si je pronajímají jako tréninkové středisko,“ upozorňuje Slavík.
Kromě toho Slovinci provozují i sjezd na ocelovém laně, připodobitelný ke sjezdům v lanových centrech. Je zde i rozhledna. Z těchto aktivit se také část provozu areálu dá zaplatit.
Úspěchy českých letců? Třeba juniorský mistr světa
Nicméně skoky na lyžích doplácejí na to, že se o nich moc neinformuje. I proto nejde o tak masový sport, což letce mrzí, poněvadž za členy získají příspěvky od státu.
Členská základna je ale podle Baiera stálá. „Zájem u dětí tady ale vidíme, náš sport je, pokud odečtu dopravu, relativně levný. Většinou se dětem půjčují lyže, stejně tak boty i kombinézy. Občas oddíly nějaké dokupují. K tomu všemu je podle mého celkem bezpečný,“ tvrdí.
Pošmourné počasí ukazuje areál takový, jaký je. Tedy smutný, zastaralý a unavený.
Počet aktivních skokanů se vždy uzavírá v říjnu, zatím ale nejsou známa konkrétní čísla. Z vyjádření pana místopředsedy vyplývá, že se bavíme o zhruba třech stovkách letců. Ale prý jde o „pyramidové“ schéma, nahoře je pár jedinců, dole širší počet mládežníků.
Úbytek je podle něj přirozený, děti míří hlavně za „módními“ sporty, nicméně v lokalitách, kde se tradičně skáče, to valná většina mladých chce vyzkoušet. „Moc se u toho nenadřete, vlastně letíte jen chvíli, ale musíte se koncentrovat. Ale zase se třeba nemůžete tolik najíst,“ směje se Baier.
Zároveň připomíná výsledky českých skokanů. „Máme úspěchy, máme juniorského mistra světa z loňského roku – Viktora Poláška. Na předminulém mistrovství světa skončil Roman Koudelka čtvrtý. Ještě lépe jsou na tom podle mého sdruženáři, kteří mají dva juniorské mistry světa. Tým budou mít v dalších letech obrovsky silný,“ vzpomíná Baier další sportovce, pro něž jsou můstky důležité.
Trénovat se dá jen v zahraničí
Harrachov je co do rozmanitosti můstků světovým unikátem. „Německo i Rakousko jsou velmoci v letech na lyžích, ale středisko, jako je to naše, nemají. Pro přípravu mládeže mají třeba padesát tréninkových možností, Poláci třeba deset. U nás je to jen Harrachov,“ upozorňuje Slavík.
I to je obraz současných skoků na lyžích. Místo úspěšných závodníků, kteří by ze světa vozili pohárová umístění, slavíme výhry v jiných sportech. Lety na lyžích, proslulá česká (a předtím československá) disciplína, spíše živoří.
  |
Letos vyrostl nový můstek v Oseku, což je město pod Krušnými horami, kde si místní nadšenci vybudovali můstek svépomocí. „Je to K40, byly tam už i závody. Je to perfektní, že i v Krušných horách se vybudovalo středisko pro děti. Ale ty velké nám zkrátka chybí,“ mrzí místopředsedu Baiera z úseku skokanů.
Ve Frenštátu jsou pak můstky hlavně na letní přípravu, v zimě se tam konají žákovské závody, ale se sněhem to není ideální. Stejně tak tomu je i v Rožnově. Dále jsou menší areály v Lomnici a Desné. „Ale tam jsou podmínky rok od roku horší, není možnost udržovat to po celou zimu. Navíc zde chybí lanovky,“ lituje místopředseda Baier.
Jedno středisko leží i v nedalekém Liberci. Tam se ale skokané, kromě vysokého nájemného, potýkají i s tím, že příprava sportovišť není taková, jakou by si představovali. „V Liberci to vybetonovali, ale zase tam nikdo nechce skákat, protože ty můstky jsou profilově špatné. I podmínky jsou rozdílné, když u nás mrzne, tak v Liberci ještě ne,“ hodnotí Slavík.
Pokud chtějí letci zamířit do zahraničí, tak žáci, případně dorostenci, jezdí do Polska, konkrétně Wisly či Szczyrku. To ale platí jen pro moravské týmy, u českých vede německý Breitenberg.
Tahle tribuna bývá při závodech ta „lepší“.
Dospělí využívají klasická světová střediska, která slouží i ke světovým pohárům nebo mistrovství světa. „Problematické je to kvůli financím, ale také pro náročné cestování, které vám moc nepřidá. Pokud závodníci přijedou domů v neděli večer či v pondělí, tak by si chtěli ve středu u nás skočit, což nejde,“ glosuje Baier.
Stanislava Slavíka mrzí, když slyší, že si čeští skokani za své výsledky nezaslouží peníze. „Pánové, kteří by o tom měli rozhodovat, pořád říkají, že máme pár stovek skokanů. Švýcaři mají tři závodníky ve světovém poháru, v severské kombinaci jen jednoho, v juniorech se nikdo neobjevuje. A mají čtyři profesionální střediska,“ zlobí se.
Jaká je tedy budoucnost českých skokanů? Těžko říci. S areálem v Harrachově to vypadá čím dál hůře, ani výsledky v elitních závodech nejsou v poslední době dobré. Vyhlídky jsou tedy stejně nejasné jako záruka pohodlného dopadu při skoku z harrachovského mamuta.
