Dostatečně velké soubory čísel, jako jsou součty volebních hlasů v jednotlivých okrscích, nebývají jen chaotické množiny. Měly by (přibližně) stejně často končit jedničkou jako osmičkou nebo jinou číslicí. To je odlišuje od „náhodných“ množin vytvořených lidmi.
Psychologové totiž v pokusech zjistili, že lidé obvykle neumí vytvořit skutečně náhodný soubor čísel. Některé číslice vybírají častěji než jiné. A právě to zjistili sociologové Bernd Beber a Alexandra Scacco u výsledků íránských voleb.
Mezi 116 součty hlasů v jednotlivých provinciích končilo 17 procent čísel sedmičkou a jen čtyři procenta pětkou. Pravděpodobnost, že by šlo o nezmanipulovaný výsledek, je asi čtyři procenta.
Podobné je to i v případě jiného statistického testu, který se týká posledních a předposledních dvojic číslic v součtech hlasů. Lidé totiž náhodné dvojice čísel také příliš neumí: příliš často tvoří dvojice po sobě následujících číslic (např. 23). A méně často, než by chtěla jen náhoda, tvoří dvojice z číslic vzájemně vzdálených (např. 71).
V náhodném souboru čísel by asi 70 procent z nich mělo obsahovat dvojice složené z číslic, které po sobě nenásledují. V případě provinčních výsledků z íránských voleb je to jen 62 procent. Pravděpodobnost takové odchylky jevu je znovu okolo čtyř procent, uvádí Berber a Scacco. Nejvíce podezřelých dvojic čísel se přitom objevuje v součtech hlasů konzervativního kandidáta Mahmúda Ahmadínežáda. Když vezmeme v potaz oba testy, pravděpodobnost takového volebního výsledku je jenom půl procenta. To samozřejmě není nic nemožného a není to důkazem o podvodu. Ale rozhodně je to - nebo v demokratické zemi by byl - důvod k podrobnému přezkoumání volebních výsledků.
