PRAHA Mají vlastní - respektive ruské - pasy, a už se objevují i první země ochotné uznat jejich nezávislost. Cesta Jižní Osetie a Abcházie ke skutečně respektované suverenitě je ale dlouhá a není jasné, co je na jejím konci. Příklad dalších podobných území ze světa ale ukazuje, že v tomto mezinárodněprávním limbu mohou zůstat celé roky, či dokonce desítky let.
Území s problematickým statusem nezávislosti jsou rozprostřena po celém světě. Většina z nich si svoji „samostatnost“ vybojovala v krvavých válečných konfliktech, a i když po mnoho let fungují jako nezávislé státy, dodnes jim chybí celosvětové uznání. Mnoho takových republik vzniklo po rozpadu sovětského bloku. „Současná situace gruzínských separatistických republik by se dala přirovnat například k oblasti Podněstří,“ říká Vít Střítecký z Ústavu mezinárodních vztahů. „Patří mezi de facto uznané státy a tamní občané dostávají od Rusů občanství,“ dodává. Převážně rusky mluvící oblast Podněstří se v roce 1990 odtrhla od Moldávie. Dva roky nato zde vypukla krátká válka, která byla zastavena intervencí z Moskvy. Ruští mírotvorci v oblasti zůstávají dodnes. Jak se žije v neuznaném státě Začátkem září uplynulo už osmnáct let od doby, kdy občané Podněstří začali žít v poněkud kuriózním státním útvaru s vlastním prezidentem, parlamentem a vládou, kterou však okolní svět ani Rusko neuznávají. V praxi to například znamená, že ačkoli vlastní podněsterské pasy, vycestovat za hranice s nimi nemohou. K tomu potřebují pas některé uznané země, což je dobrou záminkou pro Rusko, aby jim svoje cestovní doklady vydávalo. „Rusové rozdávají občanům těchto republik vlastní pasy, aby mohli legitimizovat svoje případné vojenské akce v regionu s ospravedlněním, že chrání svoje občany,“ vysvětluje Střítecký.
Dalším ze „zmrazených konfliktů“, které zůstaly po rozpadu sovětského bloku, je problém Náhorního Karabachu. Oblast s převážně arménskou populací leží na území Ázerbájdžánu a nezávislost vyhlásila v roce 1988. Náhorní Karabach a Podněstří mají jeden společný rys - navzájem uznávají svoji samostatnost a suverenitu jim přiznává také Jižní Osetie a Abcházie.
Jakýsi precedent pro tyto čtyři oblasti bylo balkánské Kosovo, které se letos v únoru odtrhlo od Srbska. Jeho postavení na rozdíl od jmenovaných oblastí zatím uznalo už 46 zemí světa. Kosovo i do budoucna trvá na své nezávislosti, což se nedá říci například o Jižní Osetii a Abcházii, které se netají touhou splynout s Ruskem. Podobné tendence jsou již nyní u většiny obyvatel Podněstří. I když je od Ruska dělí východní Ukrajina, podle výsledků referenda většina místních obyvatel touží nejen po odtržení od Moldávie, ale také po připojení k Rusku. Současný stav Jižní Osetie a Abcházie bývá srovnáván také se Severokyperskou tureckou republikou, ale zdejší problém je odlišný. „Vzhledem k tomu, že Severní Kypr neleží na území bývalého Sovětského svazu, nestojí ve středu zájmu hlavních světových velmocí,“ připomíná Střítecký.
Otázkou zůstává, jaký bude další vývoj separatistických území, která vznikla rozpadem Sovětského svazu. „Současný stav asi ještě nějakou dobu setrvá, protože není snaha problémy řešit. Převládá názor, že Rusům vyhovuje šířit pomocí těchto problematických regionů nestabilitu na Jižním Kavkaze, což se jim hodí více než připojit tato území k Rusku,“ říká Střítecký.
***
Území s problematickým uznáním nezávislosti
ZÁPADNÍ SAHARA Okolo padesáti států uznává Západní Saharu. Tato bývalá španělská kolonie je z větší části okupovaná Marokem, které ji považuje za svoje území. Od roku 1991 udržují obě strany příměří sjednané Organizací spojených národů.
PALESTINSKÁ AUTONOMIE Sporný status nezávislosti je problémem Palestinské autonomie, která leží na západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy. Jako stát ji sice uznává asi stovka zemí a také Organizace spojených národů, úplnou nezávislost na Izraeli však prozatím nezískala.
SOMALILAND De facto nezávislým státem, i když jeho samostatnost nikdo neuznává, je od května 1991 somálský Somaliland. V září se zde konaly svobodné volby, které kladně ohodnotil i tým zahraničních pozorovatelů. Díky tomu, že zde panuje relativní bezpečnost a stabilita režimu, má Somaliland podle odborníků naději na mezinárodní uznání.
TCHAJ-WAN Přes dvacet států uznává asijský Tchaj-wan a řada dalších s ním udržuje hospodářské kontakty. V roce 1971 ztratil členství v OSN. Jeho území si nárokuje Čínská lidová republika, tchajwanští představitelé naopak po desítky let prohlašovali, že tou „pravou Čínou“ je Tchaj-wan. V současné době od tohoto postoje zvolna upouští a volají po vyhlášení samostatnosti.
ŠIMON / LN
