Jednak je samozřejmě rád, že k těm útokům nedošlo. Zároveň se ale nemůže zbavit dojmu, že v tomhle případě nemohla být média víc než v podstatě pasivním přenašečem zpráv – tajná služba prostě chtěla něco dostat na veřejnost, média prodala, jak koupila.
Jasně, je to důležitá věc a agent s erpégéčkem na titulní straně představuje výrazné oživení oproti obvyklému papalášovi s mikrofonem.
Vadí mi policejní videa
Obecně vzato by se ale média měla podle mého názoru vyhýbat situacím, kdy jenom zprostředkovávají pohled na nějaké dění tak, jak ho chce prezentovat některý z aktérů toho dění.
Mívám pocit (ano, pocity, to je moje), že zdejší média se takovýmhle situacím nechávají vystavit trochu moc svolně. Dlouhodobě mi vadí ochota místních televizí (ČT to, jestli se nemýlím poslední dobou moc nedělá) vysílat policejní videa z různých zásahů. Vlastně tím nekriticky přejímají něčí verzi – ale radost z toho, že zprávy na chvilku vypadají jako akční film, jim za to asi stojí.
Paroubek se opřel do Hanáka
Jiří Paroubek má profil na Facebooku a neváhá ho použít. V minulých měsících vzbudily oprávněnou pozornost jeho facebookové dopisování si s manželkou Petrou. Minulý víkend tam projevoval city výrazně méně hrdličí.
Opřel se do komentátora Práva Jiřího Hanáka slovy "Už Goebbels říkal, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Tuto goebbelsovskou zásadu se dnes snaží praktikovat i pan Hanák v Právu. Mele si stále své, a léčí si své komplexy. Na víc nemá."
Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění
Právo je mezi deníky sociální demokracii nejbližší, právě jemu přitom dává předseda ČSSD pravidelně "čočku". K tomu lidová moudrost: Co se škádlívá, to se rádo má. Nebo: Podáš prst a vezme celou ruku. Nebo Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění.
To přirovnání nepřirovnání Goebbelsovi je od Paroubka – i vzhledem k Hanákovu životopisu – nestoudné. Komentátora se na stránkách toho deníku také zastali Luboš Dobrovský a Jiří Dientsbier. Hanák by se ale moc dotčeně cítit neměl – co lepšího může komentátora potkat, než že jím kritizovaná osoba svým křupanských chováním jeho kritiku potvrdí.
Příliš mnoho Goebbelsů
Otravné je to nadužívání Goebbelsova jména – nejenom Jiřím Paroubkem, ale všude možně. Slovo goebbelsovský se stalo označením pro cokoliv, co zaznělo v médiích a s čím mluvčí nesouhlasil. Byl ten Goebbels asi docela všední postavička – v jedné malé zemi žijí stovky jemu rovných... A co budete říkat, až se objeví nějaký skutečný zloduch Goebbelsova formátu, holoubkové? Já vím, ohraná písnička, ale nemůžu si pomoct...
A ještě dvě prkotinky z Práva. Referát o autogramiádě prezidentovy manželky u příležitosti vydání její knihy otevírá líbezný odstaveček. "Návštěvníci autogramiády Livie Klausové, jež včera v pražském knihkupectví Luxor křtila svou knihu rozhovorů Smutkem neobtěžuju, čekalo nečekané zpestření. Na akci ji totiž doprovodil prezident Václav Klaus a byl první, kdo si nechal knihu podepsat."
Nečekané je pro tu situaci vlastně příliš slabé slovo. Považte! Manžel se dostaví na autogramiádu manželčiny knihy! Trochu se divím, že kolegové ten šok vůbec rozdýchali.
Pivko najíždí
Já vím, že šprýmy na něčí jméno jsou trochu slaboduché, jako že se Švindl (hohó vtip dekády!) jmenuju. Nemůžu ale popřít, že titulek ve sportovní rubrice středečního Práva "Pivko (míněn hokejista z Pardubic – pozn. aut.) svůj večer završil nájezdem" v mojí hlavě rozpoutal bouři asociací. A tichých vzpomínek na všechny ty známé, kteří sice vzdorovali statečně, ale nakonec stejně podlehli večernímu nájezdu pivka.
