Přesto v kariéře Pavla Nedvěda zůstanou prázdná místa jako připomínka toho, že se mu i přes řadu trofejí a ocenění několik cílů nikdy nepodařilo splnit.
Čeho se Nedvěd po definitivním konci kariéry už nedočká? Vyhrát Ligu mistrů. Vítězství v prestižní soutěži mu nebylo souzeno. Nejblíže k němu byl před šesti lety. Jenže v semifinále proti Realu Madrid pět minut před koncem dostal třetí žlutou kartu a porážku ve finále s AC Milán pak sledoval jen z tribuny.
„To byl můj nejhorší zážitek v kariéře. Den blbec. Ale beru to tak, že se to prostě muselo stát,“ říká silně věřící Nedvěd.
Jeho snažení ostatně letos na jaře skončilo symbolicky: ve 13. minutě osmifinálové odvety s Chelsea musel být kvůli zranění v bolestech střídán. „Nevyhrál jsem Ligu mistrů, ale Ivan Lendl také nikdy nevyhrál Wimbledon,“ usmál se Nedvěd.
Trefit stý ligový gól. Když v únoru oznámil, že po sezoně pověsí kopačky na hřebík, měl před sebou velký cíl: nastřílet v lize ještě čtyři góly, aby pronikl do klubu ligových kanonýrů.
Tři branky ještě stihl přidat, ale vytoužený stý ligový gól, který je vstupenkou do prestižní společnosti Bicana a spol., už neoslavil. „Toužil jsem po tom hodně,“ přiznal po posledním utkání v Juventusu Nedvěd.
Proti Laziu neměl ke gólu daleko, ale snažil se marně. „Kdyby byla penalta, vím, že Del Piero by mi určitě přinesl míč,“ vyprávěl. Ostatně mu ublížil i pád Juventusu do druhé ligy. Jedenáct gólů ze sezony 2006/07 se mu totiž nemohlo započítat.
Vystoupat až na vrchol i s reprezentací. Vyhrál sice Pohár vítězů pohárů, ale jinak mu vždy chyběl krok k velkému triumfu. V Lize mistrů, Poháru UEFA, ale i s národním týmem. Pokaždé zůstal těsně pod vrcholem.
S reprezentací třeba zažil finále Eura 1996 v Anglii, tažení portugalským šampionátem v roce 2004 i postup na mistrovství světa o dva roky později. Zlatá medaile mu přesto unikla. „Také jsem nad tím přemýšlel. Ale mě to naplnilo, finále jsem si zahrál. Chybělo jen zvednout tu trofej,“ nelituje Nedvěd.
***
Kdo je Pavel Nedvěd?
Narozen: 30. srpna 1972 ve Skalné u Chebu Kariéra: Tatran Skalná (1977-85), RH Cheb (1985-86), Škoda Plzeň (1986-90), Dukla Tábor (1990-91), Dukla Praha (1991-92), Sparta (1992-96), Lazio Řím (1996-2001), Juventus Turín (2001-09) Reprezentace: 91 zápasů/18 gólů (1994-2006) Největší úspěchy: stříbro na ME 1996, semifinalista ME 2004, účastník ME 2000 a MS 2006, vítěz Superpoháru a Poháru vítězů pohárů 1999, finalista Poháru UEFA 1998 a Ligy mistrů 2003, vítěz ankety Zlatý míč o nejlepšího fotbalistu hrajícího v Evropě 2003, český sportovec roku 2003, čtyřnásobný vítěz české ankety Fotbalista roku
