Ministerstvo školství vydalo první oficiální příručku, jak učit děti o sexu. Čekala jsem praktické rady a zásady. Dočetla jsem se, že „sexuální výchova je pojímána jako bio-psychosociální kategorie s etickým rozměrem“, a taky, že „volbě každé formy a metody výuky sexuální výchovy předchází zodpovědná a promyšlená příprava“. Nedočetla jsem se, co odpovědět osmiletému chlapečkovi, který se ptá na lubrikační gel, o němž slyšel zpívat. K čemu že je, chtěl vědět minulou neděli. No, zatloukali jsme, a to přesto, že ministerstvo školství doporučilo: o sexu mluvte už s prvňáky. Nový volební lídr ODS Petr Nečas říká, že standardizované maturity, které mají začít příští rok, zruší. Prý by radši srovnávací zkoušky, které by byly vstupenkou na vysokou školu. Někdo by mu, nováčkovi ve školské problematice, měl říct, že jednotná státní maturita je vlastně taky srovnávací zkouškou.
Politici ale nejsou ve svém (většinou účelovém) tažení proti nové maturitě sami. Na Facebooku se už zase šikují k protestu studenti. „Jak někdo může nařídit systému různorodých škol stejnou zkoušku?“ ptají se organizátoři. Připadá jim nespravedlivé, že by měl dělat stejnou zkoušku z češtiny gymnazista a například kosmetička s maturitou. Na to lze říct jen tolik, že kosmetičku přece nikdo nenutí, aby měla maturitu. Masáž obličeje zvládne určitě docela dobře i bez ní. Pokud se ale chce zkouškou tohoto jména vykazovat, musí určitou laťku prostě překonat. Ostatně může zvolit nižší ze dvou možných.
Teď jsou ale aktuálnější zkoušky přijímací, konkrétně na střední školy. Ti, kdo se hlásí na pražské Arcibiskupské gymnázium, dostali ještě před nimi dopis, v němž stojí: „Máte zájem o studium na Arcibiskupském gymnáziu? Proto vás asi nepřekvapí, že zdejší učitelé i žáci jsou z velké části věřící křesťané. Duchovní aktivity, které škola organizuje a které jsou přirozenou součástí jejího života, jsou zásadně pojímány a organizovány tak, aby se o účasti mohl každý svobodně rozhodnout. S právem uchovat si odlišné přesvědčení spojujeme na druhé straně respektování zvláštností výchovného prostředí církevní školy. Od všech žáků očekáváme tolerantní postoj ke křesťanství a jeho tradičním hodnotám. Z postojů, které zastáváme, vyplývá rovněž uměřenost v oblékání, celkové úpravě zevnějšku i vystupování všech, kteří ke škole patří.“ To je férové upozornění, ne?
