Krize se na nás řítí ze všech stran, ani při běžném nákupu před ní není úniku. Některé firmy se rozhodly ji obchodně využít a lákají zákazníky na různé slogany, v nichž právě slovo krize hraje klíčovou roli. Samozřejmě jen v tom smyslu, že pokud budete nakupovat právě u nich, zvládnete ji lépe, protože u nich ušetříte. Nabízejí prý nejnižší možné ceny, takže všem zákazníkům pomáhají šetřit! Ani v době omezování výdajů nemusí spotřebitelé snižovat své nároky! Prostě – když sledujete jejich počínání – nedělají nic jiného než myslí na naše blaho a úspory.
V podstatě velmi chvályhodná iniciativa, kdyby … Mám před sebou průzkum společnosti PPM Europe, která sledovala vývoj cen ve spotřebitelském koši regionu severní Čechy, tedy tam, kde nákupy příliš neovlivňuje turistický ruch. Z lednových čísel vyplývá, že spotřebitelé zaplatili za věci ve spotřebním koši o celých sto korun víc než začátkem měsíce.
Spotřební koš obsahuje běžné potraviny, které nakupuje průměrná domácnost – například jogurty, mléko, sýry, limonády, minerálky i pivo, vajíčka, kávu, rostlinný tuk, chléb, nejlevnější čerstvé máslo, banány, pomeranče brambory, rajčata, kakao a základní drogistické zboží – tekutý prášek, čistící krém a aviváž.
Jistě, z jednoho měsíce nelze dělat dalekosáhlé závěry. Nicméně viděno z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že i tak nepříjemná záležitost jako krize posloužila velmi dobře k tomu, aby se obchodníci předháněli, jak „výhodné“ ceny zákazníkům nabízejí. Ve skutečnosti však šlo jen o další v řadě už známých a obehraných způsobů, jak nalákat zákazníka do prodejny. Když už vejde, nakoupí zcela jistě.
Mnohokrát mě napadlo, zda se skutečně ty potraviny, jimiž vrchovaté nákupní vozíky přetékají, také skutečně snědí. Mně se povedlo takový vozík naplnit snad jednou v životě, a to jen díky tomu, že jsem zásobovala rodiče minerálními vodami. Proto jsem se docela s pochopením dívala na statistiku, která nedávno proběhla médii, že 40 procent nakoupených potravin se u nás vyhodí, což je dost síla.
Takže se ani nedivím, že někteří analytici dnes tvrdí, že si spotřebitelé v době krize více rozmyslí, za co vydávat peníze, a budou dávat přednost hodnotnějším výrobkům. Přesněji, budou daleko více zvažovat poměr cena–kvalita a orientovat se na nejlepší. Přece už naše babičky říkávaly, že nejsme tak bohatí, abychom si mohli kupovat levné věci.
U té kvalitnější (pozor, ne každá drahá je kvalitní, proto zdůrazňuji poměr cena–kvalita) máte větší jistotu, že déle vydrží a nebudete s ní mít tolik problémů. Vzpomenu-li na spotřebitele, kteří se obracejí na SOS, daleko více jich má problémy s levnými pračkami a ledničkami, než majitelé kvalitnější značky. Co je výhodnější: koupit levnou pračku, ale za dva roky ji vyměnit za novou, protože investice do případné opravy té první je naprosto šílená? A nestojí za zamyšlení překonat odpor a strach z internetových obchodů a poptat se známých, jaké mají zkušenosti? Cenovými rozdíly může být člověk nedotčený virtuálním světem příjemně překvapen.
Ale hlavně, určitě se vyplatí hledat před nákupem informace, které mají i ostatní spotřebitelé. Najdete je ve spotřebitelských časopisech i na webových stránkách a získáte z nich spoustu zajímavých a hlavně potřebných faktů.
