BRATISLAVA/PRAHA Bylo jaro roku 1921, když se poslední rakouskouherský císař Karel I. pokusil vrátit alespoň na královský trůn v Budapešti, která byla metropolí Maďarského království.
V Bratislavě tehdy tamním Němcům a Maďarům, tvořícím stále drtivou většinu obyvatelstva, svitla naděje, že se jim podaří vyklouznout z Československa. Nepokoje a demonstrace museli potlačovat i čeští legionáři. Ti tehdy také doslova na kusy rozmlátili sousoší císařovny Marie Terezie.
Dnes je jiná doba a víc než tradici českých legionářů, kteří po roce 1918 Bratislavu doslova vybojovali na Maďarech, si slovenské hlavní město připomíná svoji tradici korunovační metropole Uher. Po obsazení dnešní Budapešti Turky v roce 1536 se totiž Bratislava stala na více než čtyři století hlavním městem Uherska a místem korunovací uherských králů a královen.
Největší období rozkvětu zažila Bratislava právě za dlouhé vlády Marie Terezie, která měla tamní hrad jako své neoficiální letní sídlo. Proto se zdá logické, že dnešní Bratislava, jež v posledních letech pořádá velkolepé korunovační slavnosti, chce sochu Marie Terezie vrátit na její místo u Dunaje. „Socha panovnice do Bratislavy patří,“ říká i primátor Milan Ftáčnik.
Dnes historické místo, kterému se říkalo korunovační pahorek, hyzdí komunistické sousoší Ludovíta Štúra, s nímž jde udělat jediné – odsunout ho někam, kde bude méně na očích. Byť za Štúrovou sochou nikdo plakat nebude, se sochou Marie Terezie se objevil jeden problém. Sousoší, které má být obnoveno do původní podoby a jehož hliněný model už existuje, má jeden poměrně zásadní problém. Bylo vytvořeno v roce 1897, kdy na tehdejším Korunovačním náměstí představovalo u příležitosti oslav tisíciletí příchodu Maďarů do Karpatské kotliny symbol rakousko-uherského vyrovnání. „Na odhalení tehdy přišel i císař František Josef I.,“ uvádí Pavol Susa, spoluzakladatel Bratislavského okrašlovacího spolku, který obnovení sochy financuje.
Symbol útlaku Problémem pro některé Slováky ale je, že zatímco pro Maďary představuje tehdejší doba vrchol moderních dějin, pro Slováky to byla doba největšího národnostního útlaku. Zbytky slovenského národa čelily tvrdé maďarizaci, podmínky v Uhersku byly nesrovnatelné s národnostně liberální atmosférou rakouské části říše. Podle těchto hlasů se tak bude k Dunaji stěhovat symbol uherského útlaku Slováků. „Musíme se ale podívat na to, co socha vyjadřuje – oddanost Uherska Habsburkům, tedy v současnosti mrtvou ideu. Vždyť ani Maďaři se dnes k Habsburkům nehlásí,“ řekl pro deník Sme šéf okrašlovacího spolku, historik Maroš Mačuha.
Hliněná kopie sousoší je hotová, obří kvádr bílého mramoru už je vybrán. Zbývá vysbírat několik set tisíc eur a během tří let by se podobně jako v Praze pod Václava mohlo v Bratislavě chodit na rande pod Marii Terezii.
