Ministři vnitra obou zemí přišli s nápadem, že by země takzvaného schengenského prostoru měly mít právo až na 30 dní obnovit kontroly na vnitřních hranicích, pokud by nebyla dostatečně zajištěna ochrana hranic vnějších. A o tom, zda kontroly zavést, by prý měly rozhodovat samy národní vlády.
Takže by k tomu mohlo docházet nekontrolovaně vlastně kdykoliv, když si to některá země zamane. Co z toho vyplývá? Česká republika vstoupila do Schengenu teprve na konci roku 2007 a od té doby si můžeme užívat této vymoženosti cestovat bez jakýchkoli kontrol křížem krážem téměř celou Evropou. Jenže jak to tak vypadá, volnost pohybu by mohla brzy skončit. Moc dlouho jsme si to tedy neužili.
Že se děje něco, co by mohlo mít na Unii dalekosáhlý následek, si uvědomuje i její takzvaný prezident Herman Van Rompuy. „Je povinností každé vlády, aby zajistila, že s nikým se nebude zacházet jako s občanem druhé kategorie. Bohužel jeden z klíčových základů evropské integrace - svobodu pohybu - zasáhla vlna populismu,“ prohlásil Van Rompuy ve středu. Jak dodal, otevřené hranice jsou „známkou civilizace“, rezolutně zároveň odmítl jakoukoli „stigmatizaci cizinců“. Jenže co s tím chce dělat, když si změnu přejí zrovna dva velcí hráči jako je Francie a Německo? To nezmínil. Těžko je půjde přesvědčit, aby od svého záměru ustoupily, nejspíš budou muset dostat něco za něco anebo se vyjedná nějaký přijatelný kompromis pro všechny. Život uvnitř nynější sedmadvacítky ale už nebude stejný. Jakmile se zavedou volnější výjimky, každý si už tu skulinku najde, aby mohl kontroly zavést.
Kritika současného směřování se nicméně ozývá i z dalších stran, například od organizací podporujících cestovní ruch. Země tak uškodí sami sobě i Evropě, tvrdí například zástupce Světové organizace cestovního ruchu při OSN. Přístup zemí EU by měl být prý naopak ještě liberálnější, jinak přijdou o příjmy a pracovní místa, která mají díky turismu.
Jenže pokud jde o Francii, není to jednoduché. I vzhledem k tomu, jak dopadlo první kolo tamních prezidentských voleb. Nicolas Sarkozy, který zastává přísnou protiimigrační politiku, sice skončil až druhý, jenže jen o procento a kousek. A hlavně Marine Le Penová, která by z Schengenu úplně vystoupila a do země by vpustila jen několik málo cizinců, získala skoro 20 procent hlasů. A její voliče by teď chtěl samozřejmě přetáhnout Sarkozy, hodili by se mu totiž dost.
Podle průzkumů má zatím stále navrch Francois Hollande, jenže co když současný prezident nakonec zvítězí a začne uskutečňovat to, co slíbil před hlasováním? Tedy že podle jeho slov je cizinců ve Francii moc a že by se měl jejich počet drasticky snížit? Jasné je jedno - jakmile zavedou kontroly Francie, či Německo, imigranti budou vyhledávat jiné země, třeba Španělsko, Itálii, či Rakousko. A co se stane? Tyto země budou naštvané, že se uprchlíci přelévají k nim a hranice také zavřou. Klasický dominový efekt. Zbývá jen doufat, že se to podaří nějak ukočírovat. Svoboda pohybu je jedna z věcí, za kterou přece stojí za to bojovat. Možná budeme moudřejší právě po druhém kole francouzských voleb...
Z dění v zemích Evropské unie i v Bruselu mě za uplynulý týden zaujala ještě jedna tak trochu perlička, i když ve výsledku dost zásadní. Státy čerpají peníze z unijních fondů. Dost často se lejou do nesmyslných projektů, miliardy eur se ztrácí bůhví kde či v něčích kapsách. Hodně velké problémy s projekty má i Česká republika. Taková jsou fakta. Jenže spousta projektů je i úspěšných a daří se jim.
Třeba v Itálii se za miliony eur podařilo udělat ze dvou ostrůvků, Asinary a Pianosy, přírodní rezervace s krásnými zákoutími a plážemi. Co teď ale chtějí Italové, konkrétně jejich ministryně spravedlnosti, udělat? V zemi mají přeplněné věznice, namísto 44 tisíc odsouzených jich tam sedí více než 65 tisíc, takže jsou potřeba další kapacity. A právě na těchto dvou nyní malebných ostrůvcích se kdysi nacházely věznice. Takže proč je tam neudělat znovu? Kritici mají jasno. Je to nesmysl jak ekonomicky (bude to stát dost peněz, což není zrovna dobrý nápad v době drastických úspor), tak i ekologicky. Takže miliony z evropských fondů přijdou vniveč? - ptají se. A slibují za záchranu ostrovů bojovat zuby nehty. Snad se jim to podaří...
