Tím prvním pocitem v úterý odpoledne bylo velké překvapení. A sice nad tím, že novou britskou koaliční vládu budou tvořit dvě v mnoha ohledech zcela odlišné strany, konzervativci a liberální demokraté.
Jedna z hlavních věcí, která je odlišovala byl právě vztah k Evropské unii. Zatímco strana třiačtyřicetiletého Davida Camerona je euroskeptická, Nick Clegg a jeho lidé zastávají spíše proevropský postoj. A ač to může vypadat neuvěřitelně, nějakým způsobem se dohodli na kompromisech a nejmladší premiér v Británii za posledních 200 let a jeho stejně starý vicepremiér začali od včerejška řídit zemi. Jeden z britských bulvárů to okomentoval vtipným titulkem The New Kids On The Block.
K samotné koaliční dohodě – v něčem ustoupili liberálové, zmírnit své postoje museli i konzervativci. V dokumentu se píše, že "kabinet bude pozitivním účastníkem dění v Evropské unii". Zároveň chce hrát v sedmadvacítce "významnou a silnou roli". To jsou spíše takové obecnosti, to konkrétní se píše dál. Cameron vyhrál, pokud jde o otázku zavedení eura v zemi.
"Shodli jsme se, že Británie nepřijme euro, ani se nebude připravovat na jeho přijetí po dobu trvání tohoto parlamentu," uvádí dohoda. Liberálové přitom vůči euru neměli žádné výraznější výhrady. Nicméně jak napsal server EUobserver.com, jde přece jen o určité zmírnění postoje toryů – není zde totiž uvedeno, že Británie společnou evropskou měnu nepřijme "nikdy".
Spornou oblastí mezi oběma nyní vládnoucími stranami bylo i předávání pravomocí do Bruselu. Již v den voleb mi k tomu stínový konzervativní ministr pro Evropu Mark Francois řekl: "Chceme si být jistí, že se už žádné pravomoci nebudou přesouvat z Británie do Bruselu bez souhlasu britského lidu." A tak se také stalo. V případě, že by v unii došlo k nějakému schvalování Lisabonské smlouvy číslo 2, Britové by o ní rozhodovali v referendu, žádné pouhé odsouhlasení v parlamentu, jak je tomu ve většině zemí EU.
Nicméně Cameron v této oblasti přece jen trochu pozměnil svou tvrdou rétoriku. V koaliční dohodě se již nic nepíše o jeho požadavku získat některé pravomoci od Evropské unie zpět, zejména v oblasti sociální či trestněprávní.
Určité šťouchnutí přináší koaliční dohoda Francouzům. Dokument totiž zmiňuje, že britská vláda bude tlačit na to, aby měl Evropský parlament pouze jedno sídlo – a sice v Bruselu. Nyní se europoslanci přesouvají mezi belgickým Bruselem a francouzským Štrasburkem. I když je to nesmyslné stěhování, které stojí množství peněz, pro Francouze je ale nepředstavitelné, že by o tuto "prestižní roli" přišli.
Kdy bude mít nový britský premiér první příležitost se projevit? Možná už 17. až 18. května na summitu EU-Latinská Amerika v Madridu. Český prezident Václav Klaus (stejně jako David Cameron odpůrce Lisabonské smlouvy) mu již v blahopřejném dopise psal, že pro něj bude potěšením se s ním tam setkat a podiskutovat. Všechno, co jsme dosud slyšeli je ale jen dohoda na papíře, tak se necháme překvapit, jak bude nyní vypadat nová britská zahraniční politika v reálu...
