Obama byl druhý - stručně řečeno za to, že je Obama. Třetí je Zahra Rahnavardová, manželka íránského "reformního" vyzývatele v prezidentských volbách Músávího. Bývalá skalní islamistka, potírající sekulární ženské skupiny, teď sama rozvíjí íránskou verzi feminismu (jako třeba že nenosí čádor černý, ale s květinovými vzory - mírný pokrok v mezích islámské revoluce).
Čtvrtý je "ekonomická Kassandra" Nouriel Roubini, který tak dlouho mluvil o krizi, až opravdu přišla. Pátý Rádžendra Pačaurí, indický předseda mezivládního panelu pro klimatické změny (za to, že "ukončil debatu, zda na změnách klimatu záleží"). Šestí jsou manželé Clintonovi, on za filantropii, ona za chytrou diplomacii.
Následují Cass Sunstein a Richard Thaler, autoři knihy Nudge - o nenápadném ovlivňování svobody volby (v Česku zatím nezaujala, psal o ní Respekt a v říjnu tato rubrika); Sunstein dnes vede nový úřad Bílého domu pro regulace. Osmý je generál David Petraeus, který otočil vývoj v Iráku, devátý guvernér čínské centrální banky. Desátý Sajíd Imám al-Šaríf je egyptský ideolog islámského terorismu, od roku 2001 zavřený. Předloni vydal vlivnou knihu Rationalizing Jihad in Egypt and the World, kde se od Al Kajdy distancoval: "Co je na tom dobrého, když zničíš jednu z nepřítelových budov a on zničí jednu z tvých zemí? Co je na tom dobrého, když zabiješ jednoho z jeho lidí a on pak zabije tisíc tvých?"
Mezi méně očekávané volby v první dvacítce patří bývalý brazilský prezident Cardoso ("za to, že nazval válku proti drogám pravým jménem: katastrofa"), hlavní analytik Financial Times Martin Wolf ("děkan všech ekonomických sloupkařů") a Malcolm Gladwell z New Yorkeru za letošní knihu o géniích Outliers (říká v ní, že pro Mozarta, Beatles či Gatese nebyl rozhodující talent, ale kritická hranice deset tisíc hodin tréninku). Z Východoevropanů Foreign Policy vybral pouze Václava Havla (23. místo "za čtyři dekády, v nichž říkal mocným pravdu", konkrétně časopis chválí, jak Havel vytkl Obamovi, že se kvůli vztahům s Čínou nesešel s dalajlamou), a Adama Michnika (89.).PŮVODNÍ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
***
V New York Times tiskne pozoruhodný komentář jistý Jonathan J. Vaccaro, který letos sloužil šest měsíců v Afghánistánu.
"Talibanský velitel byl znovu ve vesnici. Naše základna vřela přípravou na rychlou akci. Dvě helikoptéry už roztáčely křídla, padesát afghánských commandos postávalo opodál. A já řval do telefonu: Od koho že ještě potřebuju povolení? Od dalšího plukovníka? Proč?" K akci potřeboval 11 schválení od afghánských, amerických a mezinárodních velitelů. Sluníčko zapadlo, talibanec dopil zvolna čaj a odešel v klidu přes hory do Pákistánu.
Američtí vojáci musí kvůli předpisům jezdit v dvacetitunových obrněncích, kteří se do poloviny afghánských vesnic nedostanou; talibanci se dopravují pěšky nebo v náklaďáku. Schvalovací procedury zabírají armádě až 96 hodin, takže v 70 procentech museli akci odpískat. Odbourejte byrokracii, píše Vaccaro, a uvidíte, jak se výkon v Afghánistánu zlepší.PŮVODNÍ ČLÁNEK NAJDETE ZDE
