Finové, vodkový národ, rozjeli loni boj za ochranu vodky. Jejich úsilí vyvrcholí příští týden v unijním sněmu, kdy budou europoslanci hlasovat o zákonu měnícím označování alkoholu v unii.
Zájmy obou bloků jsou jasné. Seveřanům se nelíbí, že jejich vodce lezou do zelí levnější pálenky jižanů, kteří se tím výhodně zbavují přebytků nekvalitního vína. Jde tu o národní tradice a miliardový byznys v jednom, takže emoce jsou vypjaté. Rýsuje se kompromis, že by si falešné vodky mohly ponechat název, na lahvi by ale musel být dostatečně velký nápis přiznávající původ. Finové a Poláci nad tím skřípou zuby a výsledek hlasování osmi set poslanců je nejistý.
Želízko v ohni tu má ale i člen „pivního pásu“ Česko. Součástí zákona je totiž i definice slivovice. Ačkoli ta původně neměla být předmětem změny, při sepisování zákona se údajně „zapomnělo“ na její ochrannou definici z přístupové smlouvy Česka, a z textu tak vypadla zásadní věta, že slivovice vzniká i domácím pálením švestek a dalšího ovoce, nejen úpravou zemědělského lihu.
Češi při unii ale hrozící katastrofu včas zachytili a se zpravodajem zákona dali dohromady pozměňovací návrh, který má slivovici vrátit do správných kolejí. Hlasovat se o něm bude ve stejný okamžik jako o vodce a logika je tu následující: neprojde-li předkládaný vodkový kompromis, neprojde ani pozměňovací návrh a nastane konec tradiční slivovice v Čechách.
Ale nepředbíhejme. Dostatek vzruchu ostatně nabízejí s politikou spojené alkoholové události dnů minulých a současných. Parádní kousek se teď podařil francouzskému prezidentovi. Nicolas Sarkozy se minulý týden na schůzce G8 sešel k rozhovoru s Vladimirem Putinem, a jak ukázala následná tisková konference, šéf Kremlu na něj vytáhl nejosvědčenější ruskou zbraň hromadného ničení. Sarkozy předstoupil před novináře o 45 minut později – a viditelně opilý. Ačkoli vždycky pronáší úvodní projev, tentokrát nastoupil s odzbrojujícím „Chcete, abych vám odpověděl třeba na nějaké otázky?“, a když se ze zkoprnělého davu ozvalo mlčení, s cukajícími koutky to dokonal výzvou: „Jsou tady nějaké otázky?“ Následovalo několik formulací jak z nejlepšího soudku George Bushe – „seděl proti mně otevřený muž, s nímž byla debata otevřená“ – ale… posuďte sami z odkazu na youtube.
Jádrem normy je definice vodky. Zatímco „vodková aliance“, čítající kromě Finů ještě Poláky a Pobaltí, prosazuje, aby se pod názvem vodka mohl prodávat alkohol vyrobený jen z obilí, brambor a cukrové řepy, „vinné křídlo“ – Španělé, Francouzi, Portugalci a další – trvají na tom, aby platil status quo, kdy se jako vodka prodává i pálenka z hroznů a citrusů.
Zájmy obou bloků jsou jasné. Seveřanům se nelíbí, že jejich vodce lezou do zelí levnější pálenky jižanů, kteří se tím výhodně zbavují přebytků nekvalitního vína. Jde tu o národní tradice a miliardový byznys v jednom, takže emoce jsou vypjaté. Rýsuje se kompromis, že by si falešné vodky mohly ponechat název, na lahvi by ale musel být dostatečně velký nápis přiznávající původ. Finové a Poláci nad tím skřípou zuby a výsledek hlasování osmi set poslanců je nejistý.
Želízko v ohni tu má ale i člen „pivního pásu“ Česko. Součástí zákona je totiž i definice slivovice. Ačkoli ta původně neměla být předmětem změny, při sepisování zákona se údajně „zapomnělo“ na její ochrannou definici z přístupové smlouvy Česka, a z textu tak vypadla zásadní věta, že slivovice vzniká i domácím pálením švestek a dalšího ovoce, nejen úpravou zemědělského lihu.
Češi při unii ale hrozící katastrofu včas zachytili a se zpravodajem zákona dali dohromady pozměňovací návrh, který má slivovici vrátit do správných kolejí. Hlasovat se o něm bude ve stejný okamžik jako o vodce a logika je tu následující: neprojde-li předkládaný vodkový kompromis, neprojde ani pozměňovací návrh a nastane konec tradiční slivovice v Čechách.
Ale nepředbíhejme. Dostatek vzruchu ostatně nabízejí s politikou spojené alkoholové události dnů minulých a současných. Parádní kousek se teď podařil francouzskému prezidentovi. Nicolas Sarkozy se minulý týden na schůzce G8 sešel k rozhovoru s Vladimirem Putinem, a jak ukázala následná tisková konference, šéf Kremlu na něj vytáhl nejosvědčenější ruskou zbraň hromadného ničení. Sarkozy předstoupil před novináře o 45 minut později – a viditelně opilý. Ačkoli vždycky pronáší úvodní projev, tentokrát nastoupil s odzbrojujícím „Chcete, abych vám odpověděl třeba na nějaké otázky?“, a když se ze zkoprnělého davu ozvalo mlčení, s cukajícími koutky to dokonal výzvou: „Jsou tady nějaké otázky?“ Následovalo několik formulací jak z nejlepšího soudku George Bushe – „seděl proti mně otevřený muž, s nímž byla debata otevřená“ – ale… posuďte sami z odkazu na youtube.
