Vietnamská válka se rozhořela po přestřelce mezi americkým torpédoborcem Maddox a severovietnamskými torpédovými čluny v srpnu 1964 v Tonkinském zálivu. USA poté začaly bombardovat severní Vietnam a na jihu americké jednotky vystupňovaly hon na příslušníky jihovietnamských partyzánských jednotek Viet cong. Američané vyhlásili strategii „pátrej a znič nepřítele“, která tak tragicky zasáhla do života My Lai.
Útok byl součástí operace na vesnici Son My (My Lai 4 byla jednou z jejích několika osad), o které se Američané domnívali, že je baštou Viet congu. Obyvatelé vesnice měli být v té době podle velení na trhu a ve vsi se měli zdržovat pouze partyzáni.
Stopy nohou vesničanů a vojenských bot byly zrekonstruovány jako součást památníku masakru My Lai.
Akce se zúčastnilo asi 120 příslušníků roty Charlie prvního praporu 20. pěší divize z 11. výsadkové brigády, kteří byli frustrováni stále se stupňujícími útoky partyzánů a ztrátami ve vlastních řadách. Bylo to období, kdy vrcholila ofenzíva Tet, kterou vedly severovietnamské komunistické síly proti americké a jihovietnamské armádě.
Útok na vesnici byl zahájen za podpory dělostřelectva a vrtulníků před osmou hodinou ranní a již v prvních minutách se zvrhl v masakr neozbrojených vesničanů. Podle vietnamských údajů zahynulo při útoku, který trval tři hodiny, 504 lidí, z toho přes 170 dětí. Nejmladší oběti byl jeden rok, nejstarší dvaaosmdesát let.
Američtí vyšetřovatelé dospěli k 347 obětem. Američtí vojáci také srovnali se zemí na 300 domů a vybili 800 kusů dobytka. Později se zjistilo, že ve vesnici byli nanejvýš čtyři ozbrojení a několik neozbrojených partyzánů. Z roty byl zraněn jediný americký voják, který se sám postřelil do nohy.
  |
Jen tříčlenná posádka jednoho amerického vrtulníku se běsnění svých kolegů dokázala postavit. S vrtulníkem přistála mezi prchající vesničany a americké vojáky a s nasazením vlastního života zachránila asi desítku vesničanů. Hugh Thompson a Lawrence Colburn byli v roce 1998 vyznamenáni Medailí vojáka, nejvyšším vyznamenáním za statečnost v přímém boji. Třetí člen posádky vrtulníku Glenn Andreotta zemřel ve Vietnamu necelý měsíc po masakru v My Lai.
USA masakr tajily
Američané informace o události dlouho tajili. První oficiální zprávy hovořily o tom, že při bitvě zahynulo 128 příslušníků Viet congu a 22 civilistů. To, že se pravda o masakru dostala na povrch, bylo zásluhou veterána Richarda Ridenhouera, který se znal s mnoha členy roty Charlie.
Ti mu celý příběh vyprávěli a Ridenhourer rok po masakru informace rozeslal v 30 dopisech, které adresoval prezidentovi USA, kongresmanům a dalším oficiálním místům. Jako první zveřejnil hrůzná fakta o masakru v listopadu 1969 novinář Seymour Hersh (mj. se zasloužil o odhalení aféry Watergate), který pak v příštím roce dostal za reportáž Pulitzerovu cenu.
I když se nejednalo o ojedinělou tragédii, Američané a jejich jihokorejští spojenci srovnali se zemí během války na 4000 vietnamských obcí, zprávy o My Lai šokovaly veřejnost v USA, která nemohla uvěřit, že američtí vojáci jsou schopni něčeho takového, a vyvolaly protesty proti válce na celém světě. Incident dokonce vyústil v útoky proti válečným veteránům.
Ozvaly se ale i hlasy, které se snažily řádění v My Lai vysvětlit. „Většina akcí ‚pátrej a znič nepřítele‘ skončila ztrátami na životech Američanů, aniž by zahlédli nepřítele. Dopady války na myšlení vojáků, zvláště její nepředvídatelný a nekontrolovatelný průběh, způsobovaly, že se tito muži dopouštěli činů v rozporu se svou povahou, které by jinak nebyli schopni spáchat,“ napsal například americký historik a veterán vietnamské války Douglas Welsh.
William Calley byl propuštěn po třech a půl letech domácího vězení.
Rozhořčení odpůrců vietnamské války nakonec donutilo vojenské úřady se masakrem zabývat. Vyšetřující komise generála Williama Peerse poslala před soud 25 obviněných, v březnu 1971 však byl odsouzen jen jediný: velitel krvavé akce, poručík William Calley, kterému mu bylo v době útoku 24 let.
Za prokázané zavraždění 22 lidí dostal doživotí; po půlroce mu byl trest snížen na 20 let a později na deset. Po třech dnech skutečného a třech letech domácího vězení ho prezident Richard Nixon omilostnil.
Calley, který i tváří v tvář jasným důkazům šokoval veřejnost svými cynickými výroky, se poté věnoval práci klenotníka. Lítost veřejně projevil až v roce 2009 v charitativním klubu Kiwanis v Columbusu. „S lítostí myslím každý den na to, co se stalo v My Lai. Cítím lítost nad mrtvými, nad jejich příbuznými i nad americkými vojáky. Je mi to hluboce líto,“ řekl dnes čtyřiasedmdesátiletý Calley.
