LN Proč by měl radar stát zrovna v České republice a ne v jiné zemi?
Tuto otázku jsme pokládali Spojeným státům nejen bilaterálně v Praze a ve Washingtonu, ale i v rámci aliance a byli jsme opakovaně ujišťováni, že je to z důvodů zeměpisných a fyzikálních.
V těch posledních měsících nám zároveň byly ukázány analýzy, studie a modelové situace, které měly dokazovat, že umístění štítu v Česku a v Polsku umožní ochranu nejen Spojených států z oblasti Blízkého východu, ale i ochranu větší části evropského teritoria spojenců. Ten radar můžete samozřejmě umístit kamkoliv jinam, můžete ho posouvat nahoru, dolů, na západ, ale vždycky tím odkryjete nějaký prostor, který nebude vykrytý.
LN Z jakého důvodu nevzniká protiraketová obrana v Česku v rámci NATO?
I když v aliančním rámci o štítu jednáme už delší dobu, tak přes to všechno, pokud jde o celkovou architekturu protiraketové obrany, je zde pořád řada technických a politických otázek, které někteří spojenci považují za důležité, aby byly projednány předtím, než bude učiněno nějaké politické rozhodnutí. Za druhé, existuje tady již řadu let americký program protiraketové obrany, který už od dob Clintona nese jednoznačně i spojenecký charakter. Právě tento americký prezident rozhodl, že tento systém bude budován jako systém, který má ochránit nejen Spojené státy, ale také spojence a americké jednotky rozmístěné na území spojenců. Myslím si, že je realistické zaznamenat v tomto ohledu určitou technologickou propast mezi Evropou a Amerikou.
Zatímco Evropa o některých systémech teprve hovoří, Američané již takový systém zkouší a rozmísťují. A za třetí, a to už není zcela politická otázka, i když má určité politické implikace, je to otázka ceny. Ten systém, o kterém aliance jedná, je postaven na hrozbách ze všech možných směrů, a je tudíž poměrně značně finančně náročný. Hovoří se o částkách, které začínají někde na 20 miliardách eur a končí na 40 až 50 miliardách eur. A za této situace přichází možnost rozmístění třetího pilíře amerického systému, který by mohl chránit většinu území spojenců, přičemž způsobem, který v zásadě nevyžaduje investice ze strany evropských členů aliance a na druhé straně jim poskytuje tu příslušnou míru bezpečnosti. A spolu s tím Američané ještě nabízejí i návrh, jakým způsobem propojit ten třetí pilíř s tím, o kterém se jedná v rámci aliance.
LN Je tedy již jasné, že tyto dva systémy budou propojeny?
Ta jednání výrazně pokročila. Já bych zdůraznil dva klíčové momenty, první byl rižský summit, který schválil studii proveditelnosti, kde aliance jednoznačně řekla, že protiraketová obrana je proveditelná a že práce nad tímto projektem mají dále pokračovat. Ten druhý významný přelom se udál v červnu na formálním zasedání ministrů obrany členských zemí NATO, kde se podařilo ty dva paralelní a na první pohled ne zcela propojené procesy, to znamená alianční protiraketová obrana a třetí pilíř, konečně nějakým způsobem v uvozovkách propojit.
Ministři totiž schválili úkol pro celou alianci, aby zvážila politické, technické a vojenské implikace toho třetího pilíře americké protiraketové obrany na alianční systém. Jinými slovy, zatímco před červnem jsme mohli hovořit jen o hypotetické možnosti propojení těchto systémů, v červnu byl podle mne udělán první, ale velmi podstatný krok k tomu, abychom oba systémy opravdu mohli propojit.
Dnes již nikdo nepochybuje o tom, že to, co se u nás staví, bude tím základem alianční obrany, která bude chránit všechny členské země. Protože jestli je něco důležitého v alianci, tak je to nedělitelnost bezpečnosti. Dokonce bych šel tak daleko, že bych řekl, že by bylo nezdravé pro alianci, kdyby protiraketovou obranu měly pouze Spojené státy, a ne evropští členové aliance. Svým způsobem tak radar v České republice a protirakety v Polsku jsou příspěvkem těchto dvou zemí k tomu, aby nedělitelnost bezpečnosti v rámci aliance nebyla pouze prázdným slovem.
LN Jak přesvědčit Rusy, že protiraketová obrana není namířena proti nim? Zatím to vypadá, že jsou neústupní...
Protiraketová obrana je jen jeden střípek, nebo jen jedna část daleko větší mozaiky, prostřednictvím které se Rusko svojí asertivní politikou domáhá daleko významnějšího postavení, než které má, hovoří se tady o velmocenských ambicích Ruska. Myslím, že děláme maximum.
S Ruskem vedeme dialog přes Radu NATO-Rusko, ukazujeme si různé simulace, argumentujeme, proč má radar být zrovna v České republice a proč protirakety v Polsku. A v těchto diskusích se ukazují některé zajímavé věci, například když ruská delegace argumentuje: Víte, nám by ten radar až tak nevadil, kdyby byl jinde než v České republice, kdyby byl někde v jižním křídle, někde dál od nás. To jsou věci, které v nás vyvolávají dojem, že za ruským stanoviskem k protiraketové obraně je něco jiného než jenom obava z porušení nějaké strategické rovnováhy.
LN Rusové nabízejí výměnou za Česko radar v Ázerbájdžánu. Je tato možnost reálná?
To je problém, protože míchají jablka s hruškami. Nabízejí něco, co absolutně nemá srovnatelné charakteristiky, něco, co v zásadě nemůže mít ani přinejmenším ty schopnosti, které bude mít naváděcí radar v Česku, nabízejí totiž přehledový radar. Ten přehledový radar je velmi důležitý, ale ne zaměnitelný. Kdybychom ho ale také mohli využívat, tak by to mohlo obranu Evropy proti raketám určitě zefektivnit.
