LN Jakou šanci dáváte nové severoirské vládě?
Jsem vývojem v Belfastu nadšený. Jsem přesvědčený, že vláda i parlament budou stabilní a budou dobře fungovat.
LN Proč by to tentokrát mělo fungovat? Velkopáteční dohodě se také dávaly velké šance, pak zkrachovala.
Je tu jeden podstatný rozdíl. V minulosti vždy byly politické strany, které dohodu odmítaly. Protestovaly proti složení vlády, rozdělení křesel v severoirském parlamentu apod. To teď neplatí, belfastskou dohodu respektují všichni. To neznamená, že se unionisté se Sinn Féin občas nestřetnou o podobu konkrétní politiky. Je to koneckonců koaliční vláda a pnutí lze očekávat. Proti struktuře exekutivy a parlamentu už ale nikdo neprotestuje. Ale posunuli jsme se od krizového managementu v Severním Irsku k normální politické praxi.
LN Takže ze Severního Irska se nestane druhý Blízký východ, kde se stále znovu střídají období nadějného vývoje s návratem do bodu nula?
Mírový proces v Severním Irsku trval dvacet let. Byl komplexní a zažil všechny možné fáze včetně těch, které zmiňujete. Teď ale všichni říkají: pojďme pracovat společně. Blízkovýchodní problém je mnohem složitější. Byl jsem tam několikrát a odnesl jsem si jeden základní poznatek: mezi lidmi, Izraelci a Palestinci, není rozhodnutí zbourat mezi sebou ploty zatím tak bytostně sdílené jako mezi Severoiry. Chybí odvaha a zřejmě i důvěra v sebe sama, že jsou toho schopní. Tamní mírotvůrci nemají tak silný mandát, jaký mají severoirští.
LN Mezinárodní společenství teď řeší autonomii, resp. nezávislost, Kosova. Jste pro?
Kosovanům se slibovalo právo na sebeurčení, takže je těžké najednou říct „sem už nemůžete“. Nezávislost Kosova je proto zřejmě nevyhnutelná. Být ale na jejich místě uvažoval bych víc o kontextu, kde žijí, kdo jsou jejich sousedé a jak si zajistí bezpečnost do budoucna. Zkrátka zeptat se: je to rozumné a prospěšné jít až tak daleko? Co získáme? Co ztratíme? Mezinárodní společenství může všemožně radit, ale budou to sami Kosované - etničtí Albánci, Srbové a další - kdo spolu budou muset dennodenně žít a spravovat vlastní stát.
LN Dostal jste Nobelovu cenu za to, že jste mírovou cestou uspokojil touhu Severních Irů po autonomii. Teď se řeší další dělení Balkánu. Nevidíte takový trend jako určitý paradox v Evropě, která se sjednocuje a je ekonomicky, politicky i sociálně stále provázanější?
Nevidím v tom protiklad. Evropa pokračuje v tom, čím byla od počátku: určitou korporací, která sdružuje národní státy, regiony, spolky, společnosti. Část evropské politické elity touží po tom vytvořit jednu silnou centrálu, ale já jsem toho názoru, že by si měli dát velký pozor. Evropské instituce nejsou nastaveny tak, aby sloužily jednomu státu, jednomu lidu, a když se o to budeme přesto pokoušet, vytvoříme monstrum, které bude pro Evropu velmi nebezpečné. Už euro byla podle mě chyba.
LN V čem?
Jenom blázen by ho chtěl! Euro není žádný úspěch, je to ekonomický krach. Podívejte se na výkon eurozóny, jak je slabý, a z velké části za to může právě euro. Měna by měla odpovídat velikosti a bohatství země, jejímu hospodářskému cyklu. Evropské ekonomiky ale fungují různě, nedochází mezi nimi k nutné konvergenci - není mezi nimi absolutní mobilita pracovní síly ani nemají silnou fiskální politiku z jednoho centra jako například v USA. Británie euro nikdy nepřijme, aby si zachovala měnovou autonomii a mohla usměrňovat svou ekonomiku. Irsko euro má a teď se řítí do problémů, protože má vysokou inflaci a nemůže s tím nic dělat, protože jeho centrální banka sedí ve Frankfurtu.
LN Severoirští politici tedy nemají ambice víc se přimknout k Bruselu, jako to udělali Irové v rámci posílení nezávislosti na Británii?
Najdete u nás politiky, kteří chtějí, aby Severní Irsko, podobně jako Irsko, přešlo na euro. Mluví o tom z ideologických důvodů, které jste zmínila: jako způsob emancipace na Británii, posílení sebevědomí Severních Irů. Naštěstí je takových severoirských bláznů menšina a víc je ekonomických realistů jako jsem já!
