V západních médiích a analýzách zvučných euroatlantických think-tanků ještě kolovalo zažité klišé o saúdsko-íránské (a sunnitsko-šíitské) nesmiřitelnosti, Peking už ale v zákulisí zjevně pracoval na něčem úplně jiném – na saúdsko-íránském usmíření a tím i na posílení své politické a ekonomické váhy na Blízkém východě.
Bez jediného ztraceného vojáka, bez přehlížení poklesků svých spojenců a pranýřování svých rivalů, což se stalo už nedílnou součástí mnoha západních diplomacií.