„Joséphine je má Francie,“ pronesl v úterý francouzský prezident Emmanuel Macron. Při velké ceremonii v pařížském Panthéonu odhalil symbolický náhrobek tanečnice Joséphine Bakerové a místo odpočinku největších Francouzů se na jeden den proměnilo v kabaret.
„Joséphine, vedla jste mnoho bojů za svobodu, lehkost a radost. S vaším příchodem vstupuje do Panthéonu svěží vítr fantazie a odvahy,“ uvedl Macron.
  |
Dokončil se tím proces, který nastartovala v květnu letošního roku online petice Osez Joséphine (Odvažte se s Joséphine). Tu podepsalo na 37 tisíc lidí. Jejím cílem bylo uznat hrdinské skutky Bakerové a dopřát jí odpočinek v jedné z historických památek Paříže, v jejíž podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rousseau či Voltaire.
Datum uvedení této americké rodačky ze St. Louis bylo vybráno k 84. výročí její svatby s Jeanem Lionem (rozeným Levym). Právě tehdy totiž Bakerová získala francouzské občanství. Kvůli přípravám ceremoniálu byla od minulého pondělí uzavřena celá památka a její brány se veřejnosti otevřou zdarma ve dnech 4. a 5. prosince, aby jí mohli lidé vzdát hold, informovala minulý týden stanice Europe 1. Její ostatky však nadále zůstanou v Monaku, kde byla pohřbena.
Pátá žena v Panthéonu
Joséphine Bakerová byla mezinárodní hvězdou ve 30. letech minulého století. Proslavila se především ve Francii, kde se v roce 1925 usadila a brzy dominovala tehdejší kabaretní scéně díky velkému úsměvu i smyslu pro humor.
Vlastenecké cítění pak podle historiků prokázala v rámci francouzského odboje proti nacistické okupaci za druhé světové války. V roce 1937 se vdala za židovského průmyslového magnáta Liona a velmi profitovala ze své pozice celebrity. I díky tomu dokázala pod svými šaty přes celníky, kteří žádali její autogram, propašovat tajné zprávy odbojářů. Údajně se jí také dařilo často zavítat na velvyslanecké večírky, kde sbírala informace o pozicích německých jednotek.
Na základě Macronova rozhodnutí se splnilo přání autorů petice a Bakerová se stala teprve pátou ženou v Panthéonu. Připojila se k vědkyním Sophii Berthelotové a Marii Curie-Sklodowské, ministryni Simone Veilové a odbojářce Genevieve de Gaulle-Anthoniozové, neteři generála Charlese de Gaulla. „Bakerová nebude v Panthéonu proto, že byla žena nebo černoška. Ale díky hrdinským činům, které vykonala pro zemi,“ konstatoval v létě Laurent Kupferman, který odstartoval online petici Osez Joséphine.
Nejfrancouzštější Američanka
Pod šaty pašovala tajné zprávy odbojářů. Francouzi žádají, aby slavnou tanečnici pohřbili mezi hrdiny v Pantheonu |
Podle jednoho z adoptovaných synů Joséphine Bakerové zpěvaččina popularita stoupala v posledních letech i kvůli tomu, že jistá část jejího aktivismu je stále relevantní i dnes. „Moje matka představuje hodnoty republiky, ale i ztělesňuje symbol integrace,“ uvedl Brian Bouillon Baker pro server France 24. „Byla svobodná žena, aktivistka, feministka, odbojářka, bojovnice proti rasismu a antisemitismu. Ve světě, který je stále vyhrocený rasismem, nadále rezonují její myšlenky,“ dodal Kupferman.
Zpěvačka a tanečnice, které mnozí přezdívají „nejfrancouzštější Američanka“, se dostala do povědomí mnoha lidí především svými postoji proti americkému systému segregace. V roce 1963 se účastnila pochodu na Washington společně s Martinem Lutherem Kingem. Oblečená byla tehdy ve francouzské válečné uniformě a na sobě měla i medaile za zásluhy. Jako jediná černoška tehdy promluvila k davům.
Ve Francii se následně stala jednou z předních tváří organizace Mezinárodní liga proti antisemitismu, která se v roce 1979, pár let po její smrti, proměnila v Mezinárodní ligu proti rasismu a antisemitismu.
Její patrně nejznámější písní ve Francii je J’ai deux amours (Mám dvě lásky). Za svůj život adoptovala dvanáct dětí, které byly různého původu a uctívaly rozdílná náboženství. O své rodině tak vždy hovořila jako o „duhovém kmenu“. „Naše rodina byla utopie. Naše matka chtěla, abychom byli rozdílní a jednotní. A naprosto se jí to podařilo,“ popsal Bouillon Baker. „Do dneška stojíme všichni při sobě.“
