Testy se uskutečnily ve vodách nedaleko souostroví Nová Kaledonie a později u novozélandského města Auckland a ukázaly, že série deseti mohutných podvodních výbuchů může vytvořit přívalové vlny o výšce asi deseti metrů, které dokážou zaplavit menší město.
Nálože způsobující tsunami byly alternativou jaderné bomby. Přísně tajná operace byla označena Project Seal (Projekt tuleň) a zahrnovala testovací exploze zhruba 3700 pum. "Kdyby atomová bomba nepřinesla takové výsledky, jaké přinesla, mohli jsme místo toho zaplavovat lidi tsunami," prohlásil novozélandský spisovatel a filmař Ray Waru, který podrobnosti o testech nalezl ve volně přístupných novozélandských vojenských archivech.
ČTĚTE TAKÉ: |
Podle Warua byl projekt zahájen v červnu 1944 poté, co důstojník amerického námořnictva E.A. Gibson upozornil, že výbuchy určené k odstranění korálových útesů kolem tichomořských ostrovů někdy vyprodukovaly obrovské, potenciálně ničivé vlny.
Žádný výplod fantazie, skutečná věc
První zkoušky přinesly údajně pozitivní výsledky, ale počátkem roku 1945 byl projekt pozastaven. Experti dospěli k názoru, že jednotlivé exploze nejsou dostatečně silné a že k vytvoření skutečně ničivého tsunami by bylo zapotřebí dvou milionů kilogramů výbušnin položených v řadě asi osm kilometrů od břehu.
"Je to udivující. Již fakt, že někdo mohl přijít s nápadem vyvinout zbraň hromadného ničení založenou na tsunami... a pak to, že ji Nový Zéland podle všeho úspěšně vyvinul do té míry, že mohla skutečně fungovat," konstatoval Waru. "Kdyby se to objevilo v nějaké bondovce, bylo by to považováno za výplod fantazie, ale byla to skutečná věc," dodal.
